Zubrnice

Asi 17 kilometrů východně od Ústí nad Labem leží na území Českého Středohoří obec Zubrnice, která vznikla na přelomu asi v 10. století. První písemné zprávy pochází z roku 1352. Spravovali ji páni z Kamýku a po husitských válkách Zubrnici získal Jan z Vartenberka, ale roku 1454 ji musel vrátit. V roce 1729 byla při povodni zničena dolní část vsi. Do roku 1848 patřila vesnice k majetku biskupství. V roce 1988 byl v Zubnici zřízen Soubor lidové architektury Zubrnice a roku 1996 vznikla památková rezervace.
Nejstarší památkou skanzenu je kostel sv. Máří Magdaleny. Byl postaven ve 14. století jako gotický, ale z této doby se dochovalo pouze obvodové zdivo presbytáře, zdivo východních dvou polí lodi, několik oken s kružbami a zbytky gotické a novější renesanční freskové malby v interiéru. V letech 1723 – 1739 byl rozšířen a barokně přestavěn. Dřevěná zvonice stojící u jižní stěny kostela byla snesena v letech 1913 – 1914 a poté byla nahrazena novou věží.
Z roku 1695 pochází barokní roubená studna, která se nachází na návsi. Nepochází však ze Zubrnice, ale byla sem převezena roku 1977 ze Střížovic u Ústí nad Labem. Na kamenném pažení se nachází nápis „amor dei et proimi causa fontis“, tedy „láska k bohu a bližnímu postavila tuto studnu“ a původně ke studni náležel dřevěný rumpál s převodovou soustavou ozubených kol, ze kterého se dochovalo pouze torzo.
Roku 1758 byl Wenzlu Wunderovi prodán v blízkosti Zubrnice pozemek na stavbu malého vodního mlýna napájeného z Lučního potoka. Ten 18. března 1803 prodal mlýn nazývaný Walschmühle synovi Franzi Wundrovi a po jeho smrti 3. října 1828 mlýn získal jeho syn Franz Joseph Wunder. Roku 1864 již mlynář s rodinou bydlel v sousedním kamenném patrovém domě. Na počátku 20. století byl mlýn zmodernizován. Zápisy ve vodní knize z roku 1924 uvádějí, že mlýnské kolo mělo průměr 4,68 metru a šířku 80 centimetrů. Po 2. světové válce nebyl mlýn provozován a majitelé obývali pouze sousední budovu. Roku 1976 mlýn, který byl téměř na pokraji zhroucení, koupilo Okresní vlastivědné muzeum v Ústí nad Labem. O tři roky později byla zahájena zdlouhavá rekonstrukce celého objektu s č.p. 27. V roce 2001 proběhla také rekonstrukce jezů a náhonů. Ačkoli ještě po 2. světové válce bylo na Lučním potoce okolo dvaceti mlýnů a pil, dodnes se dochoval pouze tento a pozůstatky některých dalších.
V roce 1768 byla ve vsi postavena přízemní dřevěná škola, na jejímž místě roku 1863 vznikla škola č.p. 26. V přízemí se nacházel učitelský byt a v prvním patře dvě učebny. Po 2. světové válce byl byt přetvořen na další učebnu. Ve škole se nacházela kamna, která byla společná pro celou budovu. Expozice byla otevřena roku 1997.
Na konci 18. století byl na Litoměřicku v obci Lukov postaven roubený špýchar s arkádovou pavlačí. V roce 1986 byl přemístěn do skanzenu Zubrnice.
Roku 1808 byla postavena roubená patrová budova s č.p. 61, ke které náleželo okolo 50 hektarů pozemků. Dům se skládal ze světnice, síně a chléva, do kterého bylo možné vstoupit přímo dveřmi ze síně. Usedlost obývali tři generace, přičemž starý hospodář s ženou bydleli v samostatném výměnku. Další osazenstvo tvořili pacholci a děvečky. Do areálu hospodářské usedlosti patří také špýchar, stodola, kůlna na vozy, výměnek a sušárna ovoce.
Na počátku 19. století byla na Ústecku v Suleticích postavena hrázděná stodola. Do skanzenu byla převezena v roce 1985.
Začátkem 19. století byla také v Řepčicích v okrese Litoměřice postavena kůlna na vozy, která byla roku 1986 přemístěna do Zubrnice.
Počátkem 19. století byl v obci Lochočice postaven hrázděný špýchar. V 70. letech byla obec kvůli důlní činnosti na Ústecku zlikvidována, proto byl špýchar roku 1977 přemístěn do Zubrnice.
V 1. polovině 19. století byla postavena bezdýmová sušárna ovoce s přenosnými lískami. Novější část stavby byla doplněna koncem 19. století. V letech 1985 – 1990 byla téměř rozpadlá stavba zrekonstruována a v současnosti je poslední funkční sušárnou v Českém Středohoří.
V polovině 19. století byl na místě staršího dřevěného výměnku postaven nový. Byl zděný, patrový a náležel k němu vlastní chlév. Sloužil k bydlení starých hospodářů.
Poslední stavbou skanzenu je dům č.p. 74, ve kterém se nachází vesnický obchod. Vnikl ve 2. polovině 19. století a byl v provozu až do počátku 50. let 20. století. Současný interiér obsahuje původní krámskou skříň a ostatní zařízení bylo použito z různých míst v regionu.
V roce 1890 byla zprovozněna železnice lokální dráhy Velké Březno – Úštěk a v dolní části vsi bylo zřízeno nádraží Zubrnice-Týniště. Železnic prosperovala, ale s odsunem němců po 2. světové válce byl zlikvidován také průmysl. Již v 70. letech 20. století byla železnice evidována jako neprosperující. V roce 1975 se lokálka proslavila natáčením filmu Páni kluci. Dne 27. května 1978 byl na trati definitivě ukončen provoz. A v následujících letech byly zlikvidovány některé úseky tratě. Již na konci 70. let padl návrh na zřízení železničního skanzenu a zprovoznění úseku Velké Březno – Zubrnice jako muzejní železnice. Roku 1980 vznikl Kroužek přátel železnice, který opravil nádražní budovu a obnovil manipulační kolej. Roku 1989 však instituce o železnici kvůli vleklým problémům ztratila zájem. V roce 1993 však vzniklo občanské sdružení Zubrnická muzeální železnice, kterému se podařilo roku 1996 zpřístupnit malé železniční muzeum. V muzeu se nachází několik železničních vozidel, expozice o lokálce, staniční, osvětlovací a zabezpečovací techniky a také sbírka drezín. Na spodním úseku trati byl také zahájen muzejní provoz. Na železnici se také natáčel písničkový film Rebelové.
K menším památkám Zubnice patří hrázděná kaplička Nejsvětější Trojice ze zaniklých Žichlic, která od roku 1992 stojí u hřbitova, nebo boží muka z Lučního Chvojna u cesty k mlýnu. Na návsi se nachází socha Jana Nepomuckého s chronogramem 1723. Roku 1969 byla zrekonstruována. Pod zdí kostela čtyři smírčí kříže. Jeden kříž je z Hrbovic, ostatní sem byly převezeny z Chabařovic.