Příbram

Příbram je město ležící ve Středočeském kraji. Založení první osady bylo zřejmě spojeno s nalezišti stříbra a zlata. V okolí také vedla obchodní stezka, takže se osada rozrůstala a dostala jméno Příbram.

Na počátku 13. století vlastnil Příbram velmož Hroznata. Ten založil v Teplé premonstrátský klášter, kterému Příbram daroval. Z roku 1216 pochází první písemná zpráva o Příbrami. V tomto roce Příbram koupil od kláštera pražský biskup Ondřej. Poté zde začalo vznikat tržní městečko, v jehož středu stál gotický kostel sv. Jakuba. Roku 1278 zemřel král Přemysl Otakar II. a Příbram dvakrát vyplenili nepřátelé biskupa. Městečko bylo zpustošeno, obyvatelé uvězněni nebo zabiti. Když nevraživé boje skončily, museli být do Příbrami posláni noví osadníci. Roku 1298 je poprvé zmiňován kostel sv. Jakuba.

První pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic nechal v Příbrami postavit kamenný hrad, který se podle něj začal nazývat Ernestinum. Dal zbudovat také špitál a druhý městský kostel zasvěcený sv. Janu. Městečko v podhradí se rozrůstalo a byly k němu přičleňovány i okolní vsi. Dokonce se zde koncem 14. století nacházela škola. Na konci 14. století nechal arcibiskup Jan z Jenštejna obehnat hrad zdí a příkopem.

Roku 1406 byla obyvatelům Příbrami potvrzena Zbyňkem Zajícem z Hazmburka jejich práva. Za husitských válek se obyvatelé Příbrami postavili na stranu husitů, což se však obrátilo proti nim a po roce 1421 obsadil město i s hradem Hanuš z Kolovrat. Po skončení bitev se Příbram stala roku 1431 majetkem krále, který ji nechával v zástavě u různých pánů a význam městečka rychle upadal.

Na počátku 16. století se více začala rozvíjet těžba stříbra a s ní přišel i rozvoj Příbrami, ale v polovině století začala těžba zase upadat. V 16. století proběhly také nepokoje měšťanů, při kterých byla poničnea zdejší tvrz. Roku 1579 byla Příbram vykoupena ze zástavy a stala se královským horním městem a rychle se rozrůstala.

Za třicetileté války bylo město několikrát zpustošeno a po skončení války byla více než polovina domů pustá. Obyvatelé, kteří zůstali, byli násilně převáděni na katolickou víru. Kaple na Svaté Hoře nad městem se však také díky tomu stala významným poutním místem, což chudému obyvatelstvu přinášelo možnosti obživy. Koncem 17. století se začala rozmáhat těžba železa, ale stříbro již tolik nevynášelo a město se téměř vzdalo svých podílů na zisku.

V 18. století byl barokně přestavěn kostel sv. Jakuba. Na konci 18. století přišel velký obrat v těžbě, která přinášela velké zisky. Příbram z nich však dostávala pouze nepatrný zlomek, takže město se sice rozrůstalo co do rozlohy, ale ne co do výstavnosti – a to i přes to, že Příbram byla v té době v těžbě stříbra nejvýnosnější v celé habsburské monarchii a byla proslulá po celém světě.

V 19. století zde vznikla řada hornických institucí a v polovině 19. století dokonce báňská akademie. I ty nepatrné zisky, které Příbram z těžby měla, postačovaly na výstavbu škol. V roce 1849 proběhla rozsáhlá přestavba Ernestina, které se stalo sídlem učiliště. Později v něm sídlila báňská akademie. V roce 1869 proběhla přestavba kostela sv. Jakuba, která mu vtiskla jeho dnešní podobu. Roku 1875 byla v příbramském dole Vojtěch poprvé na světě dosažena hloubka jednoho kilometru. Roku 1886 vzniklo hornické muzeum. V letech 1887 – 1889 proběhla výstavba novorenesančního kostela sv. Vojtěcha. Roku 1892 zachvátil Mariánský důl požár a zemřelo zde 319 horníků. V 80. letech 19. století začaly doly vynášet o něco méně a jejich největší sláva pominula. Nakonec došlo až na propouštění zaměstnanců a na konci 19. století se začali obyvatelé stěhovat z Příbrami pryč.

Až do roku 1945 působila v zámečku Ernestinum Vysoká škola báňská. Roku 1950 byla k Příbrami připojena obec Březové Hory. V polovině 20. století se v Příbrami začal těžit uran. Nad jeho těžbou bděly ozbrojené hlídky a areál byl obehnán ostnatým drátem. V dolech pracovali často nuceně nasazení. Příjmy ani tentokrát nepatřily městu, přesto se však Příbram rozvíjela, ačkoli tentokrát v komunistickém duchu. Po roce 1989 byly zrušeny všechny zdejší doly.

Nejvýznamnější památka města se tyčí na kopci přímo nad městem. Jedná se o poutní areál Svatá Hora. Nachází se zde poutní kostel Panny Marie s mnoha kaplemi a rezidencí Jezuitů.

Z dalších památek jmenujme kostel sv. Jakuba, kostel sv. Prokopa, kostel sv. Vojtěcha, radnici nebo zámeček Ernestinum.

V Příbrami se nachází také Hornické muzeum, které je největší v České republice. Jeho součástí je 60 expozic. Jeho hlavní částí je hornický skanzen Březové Hory, který se člení na tři části – Ševčinský důl, důl Anna a důl Vojtěch. Mapuje historii zdejší těžby stříbra, železa a uranu. Mezi nejzajímavější exponáty patří vodní kolo dolu Drkolnov z 19. století, šachetní věž Ševčinského dolu z roku 1879, parní těžní stroj Vojtěšské šachty z roku 1889 a Dolu Anna z roku 1914 nebo důlní kompresor dolu Generál Štefánik z roku 1928. Při prohlídce dolů je možné projít 330 metrů dlouhou Vodní štolou Anna z 18. století, projet se důlním vláčkem v úseku 260 metrů do Prokopské štoly a zde nahlédnout do 1.600 metrů hluboké Prokopské jámy z roku 1832, která patří k nejhlubším ve střední Evropě.

Součástí Hornického muzea Příbram jsou také expozice mimo hornický skanzen. Jedná se například o muzeum Špýchar v Prostřední Lhotě, Muzeum zlata v Novém Kníně, skanzen Vysoký Chlumec nebo Památník Vojna Lešetice, který byl v letech 1947 – 1949 zajateckým táborem, v letech 1949 – 1951 táborem nucených prací a v letech 1951 – 1961 věznicí pro politické vězně komunistického režimu.