Josefův Důl

Roku 1690 osídlil hrabě Maxmilián Des Fours Walderobe zdejší kraj německým obyvatelstvem. Lidé se zde živili dřevařstvím, pěstováním lnu a také pálením uhlí. Snad již koncem 17. století stála v Josefově Dole první sklářská huť.
V roce 1700 byla založena osada Karlov a o rok později osada Josefův Důl, která byla pojmenována po synovi Maxmiliána Karlu Josefu Des Foursovi, který se v tomto roce narodil. O dvacet let později Eliáš Zenkner založil známou Zenknerovu sklářskou huť. Později ji vlastnil sklář Kittel a roku 1753 ji koupili Riedelové. Roku 1758 postavil Antonín Weber novou huť a v roce 1769 byla také založena kaple na Karlově. Roku 1774 byla původní sklářská huť zničena.
Počátkem 19. století si zdejší obyvatelé začali přivydělávat pašováním. Často zde docházelo ke střetům pašeráků s pohraničními myslivci. V roce 1821 Karel Josef Zenkner zavedl novou sklářskou technologii a začal také vyrábět knoflíky a perly. Roku 1826 byla postavena první školní budova. O rok později byla obec rozdělena na tři části, kterými byl Dolní Maxov, Josefův Důl a Karlov. V letech 1862 – 1865 probíhala stavba jednolodního novogotického kostela Proměnění Páně a roku 1867 byla v Dolním Maxově zřízena pošta. Rok 1870 přinesl výstavbu nové sklářské hutě v Josefově dole. Již o dva roky později však ve sklářství nastala kritická situace a mnoho lidí odešlo za obživou jinam. V roce 1878 byl k Josefovu Dolu připojen Antonínov a Dolní Maxov, zároveň byla v Josefově Dole postavena nová škola. Rok 1894 znamenal pro Josefův Důl otevření železniční trati do Smržovky.
Roku 1905 byla postavena škola v Dolním Maxově a o tři roky později byla v obci postavena plynárna. Roku 1909 byl Josefův Důl povýšen na městys. Obec se dále rozvíjela, v roce 1910 byla stržena Zenknerova huť a místo ní byla postavena nová sklárna, roku 1911 byla postavena škola v Antonínově a o dva roky později bylo zřízeno plynové pouliční osvětlení. Po podepsání mnichovské dohody byla obec připojena k Německu a nastaly jí velmi krušné časy. Až roku 1945 byl Josefův Důl osvobozen. V 50. letech 20. století bylo postaveno zdravotní středisko a také fotbalové hřiště. Roku 1960 byl k Josefovu dolu připojen Karlov. Od roku 1964 začaly jezdit přímé autobusové linky do Prahy. Roku 1976 byla zahájena stavba přehrady na řece Kamenice. Josefův Důl se nadále rozvíjel, především kulturní život bohatl. Roku 1982 byla dokončena hrubá stavba přehrady, definitvně práce skončily roku 1985. V 90. letech 20. století byl na Antonínov, Dolní Maxov a zadní Josefův Důl zaveden vodovod, byl plynofikován Dolní Maxov a Josefův Důl, nově vyasfaltovány silnice, zrekonstruovány mosty přes Kamenici a také zrekonstruována škola v Dolním Maxově. Roku 1996 byl vymalovaný kostel znovu vysvěcen.
K nejcennějším památkám Josefova Dolu patří novogotický kostel Proměnění Páně. Nachází se zde také takzvaný zámeček, což je sídlo hrabat Des Fours Walderode.
Josefův Důl leží v nadmořské výšce 581 metrů. Rozkládá se na rozloze 22 metrů čtverečních a má čtyři katastrální území. Další spravované obce jsou Antonínov, Dolní Maxov a Karlov. V obci žije téměř 1.000 obyvatel. Josefovým Dolem protékají tři potoky nazvané Červený, Jelení a Šumivý. K větším vodním tokům úpatří řeky Jedlová a Kamenice. Podél říčky Jedlové vede z Josefova dolu asi kilometr dlouhá naučná stezka, která končí až u 12 metrů vysokých vodopádů Jedlové. Na řece Kamenici byla v letech 1976 – 1982 postavena Josefodolská přehrada, která je největší údolní nádrží Jizerských hor. Její zemní sypaná hráz dosahuje výšky 43 metrů nad terénem, je dlouhá 720 metrů a vkoruně je široká 7,5 metru. Nádrž je hluboká 44 metrů a zadržuje 23 milionů krychlových metrů vody, což je více, než všechny ostatní jizerskohorské přehrady dohromady. Proti protržení je hráz zabezpečena 418 metrů dlouhým odpadním kanálem o průměru 4 metry. Hlavním úkolem nádrže je zásobování Liberce a Jablonce pitnou vodou. Poblíž hráze stojí 60 metrů vysoká odběrní věž, u které začíná 2.440 metrů dlouhá podzemní štola. Tato štola leží až 130 metrů pod zemí a ústí až v úpravně vody v Bedřichově.