Lázně Bělohrad

Podkrkonošské městečko Lázně Bělohrad modravými Chlumy a Kamennou hůrou. Strážcem kotliny je potom vrch Zvičiny, podle níž je celá oblast označována jako Podzvičinsko. Samotné město leží v nadmořské výšce 297 metrů.
Dnešní Bělohrad vznikl z dlouhé osady Nová Ves při říčce Javorce. První zprávy o ní pocházejí z roku 1354. Tehdy uprostřed vsi stávala dřevěná tvrz zvaná Koštofrank, dřevěný kostelík a při něm později i škola. Panství tenkrát patřilo Bořkům z Nové Vsi. Osada je poprvé doložena v roce 1360. Roku 1396 tvrz zvanou Dražná či Dražný držel Vlaštěk Dražný z Nové Vsi. Stávala v severní části Horní Nové Vsi na místě domu č. p. 92. Zde byly údajně roku 1924 nalezeny zbytky zdí.
Osudy této rozlehlé obce v 15. století nejsou známé. Víme jen, že osada byla rozdělena mezi několik majitelů.
V 16. století zde byly tvrze dvě – Rateň a Koštofrank. Tvrz Rateň či Ratenský je výslovně uvedená i s dvorem před rokem 1514 při prodeji Čeňkem Cukrem z Tamfeldu Janu Litoborskému z Chlumu. Stávala pravděpodobně u dvora v jižní části Dolní Nové Vsi. Roku 1543 koupil Novou Ves Jindřich Škopek z Bílých Otradovic. Tvrz na Koštofranku prý obnovil a z kamene vystavěl někdy kolem roku 1558 Václav z Hořiněvsi. Pro její bílé zdi byla poddanýmni nazývána Bílým hradem, z čehož vznikl název Bělohrad. Václav však zřejmě tvrz pouze spravoval pro Škopky z Otradovic, kteří sídlili na Pecce. V letech 1583 – 1625 byla tato tvrz sídlem Petra Škopka z Otradovic.
Významným majitelem některých částí Bělohradu byl na počátku 17. století byl Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic. Roku 1626 získal bělohradské panství Albrecht z Valdštejna. V roce 1643 ho koupil vojenský dobrodruh Vílém Lamboy z Desseneuru v Nizozemsku. Za vlády tohoto tvrdého pronásledovatale nekatolíků uprchlo mnoho lidí do exilu a celá oblast byla osídlována německými kolonisty. Celá Třetí strana Bělohradu byla obydlena Němci a začalo se jí říkat Německá strana. Stejně tak kopci v Horní Nové Vsi se říkalo Německý kopec. V roce 1669 přešel Bělohrad do majetku rodiny Valdštejnů. Bertold Vilém z Valdštejna nechal roku 1689 vystavět kostel Všech svatých
Na přelomu 17. a 18. století dal Berthold Vilém z Valdštejna podle návrhu Giovanni Santiniho přestavět původní tvrz Koštofrank v barokní zámek. Dne 2. května 1722 povýšil císař Karel VI. Bělohrad na městečko, které získalo i svůj znak.
V rozsáhlém zámeckém parku je oranžérie z roku 1831. Je přízemní se sloupovým portikem. 4. ledna 1859 se v Lázních Bělohradě narodil Karel Václav Rais. Byl to významný spisovatel a básník, jeden z předních představitelů realistické venkovské prózy. Vášnivě lnul ke svému rodišti a k rodnému kraji, které ve svých románech věrně zvěčnil. Svůj kraj a lidské osudy vyjádřil s obrovskou pečlivostí.
V roce 1872 nechal tehdejší majitel Bělohradu Maxmilián Dormitzer postavit na levém břehu říčky Javorky dřevěnou budovu se třemi koupelnami. Prováděly se zde vodní očistné koupele. V roce 1881 Maxmilián Dormitzer zemřel a panství po něm zdědily děti jeho sestry. Od nich odkoupila panství v roce 1883 pruská šlechtična, hraběnka Anna z Asseburgu. Bratr hraběcího vrchního lesmistra, major Schubert, ji upozornil na vydatné ložisko rašeliny v hraběcí Bažantnici. Sám trpěl vleklým revmatismem a léčivé účinky rašeliny poznal při léčení v západočeských lázních. V roce 1885 hraběnka nabídla majorovi Schubertovi k volnému použití staré vanové lázně. Pro podávání rašelinových koupelí dala zařídit tři pokoje dle lázeňských požadavků a za spolupráce tehdejšího zámeckého lékaře, dr. Mindla, byly připraveny první slatinné koupele a byl vyléčen první pacient...
Zámek byl postavený na místě tvrze Koštofrank za Bertholda Viléma z Valdštejna a posléze jeho zetě Jana Arnošta Schafgotsche. Za autora bývá považován Jan Blažej Santini-Aichl. Vnitřek byl z větší části nově upraven. V rizalitu vstupního průčelí se nachází kaple. Má oválný půdorys, zabírá přízemí a patro a je zaklenuta mělkou kopulí. V kapli se nachází monumentální oltář z 1. poloviny 18. století.
Zámek je čtyřkřídlý a stojí okolo středního obdélného dvora. Boční křídla a zahradní křídlo jsou dvoupatrové, střed vstupního průčelí jednopatrový. Je zde konvexně vypnutý střed a nízká věžovitá nástavba. Vnějšek je členěn vertikálními pásy omítkové bosáže, okna jsou obdélně rámovaná. Uprostřed vstupního průčelí je nika s rozměrnou hodnotnou kamennou sochou orla se znakem Schaffgotschů. Dojem celého zámku v minulosti podtrhovala mansardová střecha. Později však byla nahrazena valbami. V zahradním průčelí naproti kapli se nachází schodiště na kamenných pilířích s koulemi. Do něho se otevírá arkádami chodba na mohutných kamenných polygonálních pilířích.