Prášily

Roku 1739 byla Lorencem Gattermayerem založena skelná huť. Kolem ní byly koncem 18. století postaveny první obytné domky.
V průběhu let vlastnili panství mimo jiné i Lobko-vicové, kteří zde zavedli výrobnu skla a zrcadel.
Počátek 19. století přinesl rozsáhlejší rozvoj. Panství tehdy přešlo do rukou knížete Schwarzzenberka. Roku 1803 byl v obci postaven kostel sv. Prokopa. V 19. století se domky nacházely na svahu hory Ždánidla a mnoho samot stálo na svazích Poledníku, Formbergu a kolem Prášilského potoka.
Počátkem 20. století se v obci nacházela pošta s telegramem, četnická stanice, inspektorát, oddělení finanční stráže, státní polesí, pila, papírna, lékař, státní a obecná škola, trojtřídní česká škola, čtyřtřídní německá škola, studentská noclehárna a dva hostince. Zdejší papírna patřila k nejstarším v Čechách a vyráběla ruční papír, který byl dodáván i pro prezidentskou kancelář. Prášily měly podobný zvuk, jako například Špindlerův Mlýn. V roce 1928 byla budova bývalého Schwarzenberského pivovaru přestavěna na chatu Klubu českých turistů. Bylo do ní dokonce zavedeno elektrické osvětlení. Roku 1933 vyhořela budova papírny. V roce 1936 vystavěli členové Klubu českých turistů na Prášilském potoce koupaliště. O dva roky později byly Prášily osvětleny z malé elektrárničky. Nacházel se zde také vodovod rozvedený z bystřiny. V tomto roce zde ve 161 domech žilo 1.022 obyvatel. Většina z nich se živila dřevařstvím nebo drobnými řemesly. V průběhu 20. století byly dřevěné stavby postupně nahrazovány zděnými. K obci náležely i mnohé samoty v blízkém i poměrně vzdáleném okolí – Dolní Steindlberg, Formberg, Gruberg, Grunbergrova Huť, Gsenget, Horní Huť, Horní Steindlberg, Liščí Díra, Neubrunn, Seckerberg, Seeberg a Sonnberg. Ty je možné v dnešních dnech nalézt jen s velmi dobrou znalostí zdejšího terénu. Ačkoli zdejší německé obyvatelstvo bylo většinou zcela bezkonfliktní, přesto došlo po skončení 2. světové války k jejich odsunutí. Do kraje přijelo mnoho zlodějů, kteří pak s lehce nabytým majetkem odjížděli zpět do vnitrozemí.
Po roce 1948 se podél celé hranice vyrojily mohutné zátarasy, které znemožnily lidem pohyb v okolních lesích. Poloopuštěné území bylo zabráno vojskem, které zdejší obyvatele zcela odřízlo od kontaktu s Československem. Na okolních stráních vznikly dráhy pro obrněné transportéry a tankové střelnice. Okolní vesnice dokonce posloužily jako dělostřelecké terče a postupně zmizely z mapy. Stejným způsobem se zmenšovalo i městečko Prášily. Z Prášil zbylo necelých 25 domů. Celý 40 let do zdejšího území nikdo nesměl. Mnozí lidé se z torza obce odstěhovali. Do školy bylo nutné dojíždět do 15 kilometrů vzdálených Hartmanic. Pokud ale kraj ovládlo vojenské cvičení, nedostaly se děti do školy i několik dní. Lidé v těch chvílích neměli ani základní potraviny. Museli pak zabít slepici – pokud jim neutekla za dráty do hraničního pásma. Mnozí lesáci za dráty pracovali, ale mohli tam jen s ozbrojeným doprovodem a byli důkladně prověřováni. Vojáci dokonce odstřelili i kostel, po kterém zůstal jen malý hřbitůvek s ulámanými kříži. Lidem se tu 2. světová válka protáhla o dalších 45 let.
Ačkoli kdysi krásná obec přežila několik pohrom a pokusů o likvidaci, v posledních letech znovu ožívá. Stává se výchozím místem pro mnohé výpravy do okolí. Asi 4 kilometry od Prášil se nachází Prášilské jezero. Je ledovcového původu a je součástí přírodní rezervace. Odtud se dá dojít na rozhlednu Poledník. Je to bývalá odposlouchávací věž, která byla přestavěna na 37 metrů vysokou rozhlednu. Necelých 9 kilometrů od Prášil se nachází jezero Laka. Jedná se o nejmenší šumavské jezero s uměle zvýšenou hrází a plovoucími ostrůvky. Stejně tak se Prášily stávají centrem mnohých kulturních akcí.