Sokolov

Nejstarší písemná zpráva o Sokolově pochází ze 13. dubna 1279. Tehdy je připomínán šlechtický rod Nothaftů. Již ve 13. století stával v místech dnešního zámku kamenný hrádek. V jeho sousedství se postupně vytvořilo malé poddanské městečko. Prvními obyvateli Sokolova tedy byli němečtí kolonisté. Založení města je podle lidové tradice připisováno bájnému rytíři Sebastianovi (Wastlovi). Pověst připomíná i starobylý městský znak.
Za krále Jana Lucemburského asi roku 1313 byla Sokolovu udělena městská práva. Nejstarší dochované privilegium krále Václava IV. ze 28. srpna 1397 však městská práva Sokolova pouze potvrzuje. Měšťané o ně přišli při požáru města.
Roku 1435 připadl Sokolov Šlikům. Kolem roku 1480 dali za městskými hradbami postavit kamenný zámek téměř čtvercového půdorysu. Ten nahradil nevyhovující nothaftovský hrádek. Vztahy mezi Šliky a městským obyvatelstvem nebyly dobré. Za Šliků se také změnilo náboženské vyznání obyvatelstva. Vliv lutherské reformace zde převládl nad katolicismem.
Od 40. let 16. století byl v tzv. minerálních závodech ve Starém Sedle vyráběn z pyritů a břidlic kamenec, skalice a kyselina sírová. V polovině 16. století byla postavena stará radnice ve stylu saské renesance. Již v té době patřila k opravdovým dominantám města.
Podpora protestantismu přinesla městu za třicetileté války nepředstavitelné útrapy. Jan Albín Šlik musel ze země uprchnout a v nepřítomnosti byl odsouzen ke ztrátě statků, cti a hrdla. Roce 1621 byl Sokolov při bojích mezi protestantským a císařským vojskem zpustošen. Od roku 1622 byli novými pány Sokolova Nosticové. Počátkem roku 1632 se Sokolova zmocnili protestantští Sasové. Při obléhání císařskými vojsky téměř celý Sokolov vyhořel. V letech 1647 – 1648 byl Švédy rozstřílen a vypálen zámek. Ještě roku 1654 bylo v Sokolově 158 obydlených domů a 37 spálenišť. Nosticové prováděli rekatolizaci. Po roce 1663 byl na půdorysu starší šlikovské vodní tvrze, která byla těžce poškozená za třicetileté války, postaven pozdně renesanční zámek. Byl obklopen vodním příkopem, parkem se sochami a oborou s daňky a jeleny. Zámek měl původně dvě brány a na věžích báně. V letech 1663 – 1667 byl za hradbami města postaven kapucínský klášter s kostelem sv. Antonína Paduánského. Jeho kryptu si Kosticové zvolili za svoji rodinnou hrobku a postupně v ní spočinulo přes 50 příslušníků jejich rodu. V letech 1671 – 1681 byl od základů barokně přestavěn farní kostel sv. Jakuba Většího.
Roku 1701 byl na Starém náměstí postaven mariánský sloup. V polovině 60. let 18. století proběhla rekonstrukce zámku a ten se změnil v pohodlné šlechtické sídlo s rozsáhlou oborou nazývanou Tiergarten. V 18. století se v Sokolově velmi rozvinulo chmelařství. V bezprostřední blízkosti města byly chmelnice o rozloze přes 100 hektarů. Již dlouhou dobu se vědělo o ložiskách hnědého uhlí, na které se přicházelo při hloubení studní. Občas došlo k samovznícení, což položilo základ mnoha pověstem. K roku 1760 je doložena jakási důlní akciová společnost. Koncem 18. století se začalo dobývání a využívání uhlí rozvíjet. Roku 1797 musela uhelnému dolování ustoupit první chmelnice.
Roku 1822 navštívil město Johann Wolfgang Goethe, který se o zdejším chmelařství pochvalně vyjadřoval. Slavnou chmelařskou historii připomínají jen chmelové úponky na kašně. Na začátku 30. let 19. století byla postavena císařská silnice z Karlových Varů do Chebu. Tehdy ztratilo význam městské opevnění a byla stržena i část hradeb kolem zámecké obory. Od roku 1850 je Sokolov okresním městem. Roku 1870 bylo uvedeno do provozu pokračování Buštěhradské dráhy z Chomutova do Chebu, která velmi zlepšila odbyt uhlí. V letech 1873 a 1874 postihly město dva požáry, které přerušily slibný rozvoj města. Při prvním požáru byla postižena část města kolem kostela sv. Jakuba a při druhém lehlo popelem 135 domů a domků v okolí kláštera a zámecké obory. Obnova města však byla rychlá. V roce 1880 ustoupila poslední chmelnice a město se stalo ryze průmyslovým. V průběhu 19. století byl také klasicistně a nověji upravován zámek. Tehdy dostaly věže dnešní typické špičaté střechy.
Příchod 1. světové války znamenal, stejně jako všude jinde v pohraničí velké národnostní nepokoje. Sociální i národnostní napětí vzrostlo po nástupu Hitlera k moci. Pomník nad městem připomíná smrt více než 2.200 sovětských válečných zajatců. V sousedství města byl zřízen ženský koncentrační tábor. Za 2. světové války byl Sokolov dvakrát bombardován. První noční nálet v říjnu 1940 měl vyřadit z provozu sokolovskou chemičku, ale bomby dopadly na kopec s městským hřbitovem. Nálet 17. dubna 1945 zcela zničil asi sedmdesát domů a zabil více než 80 lidí. Dne 7. května 1945 bylo město a jeho okolí osvobozeno americkou armádou. Štáb armády tehdy sídlil v zámku. Do konce roku 1945 začala fungovat doprava, obchody, bylo zahájeno české vyučování, byl obnoven provoz nemocnice a průmyslové podniky se vrátily k mírové výrobě. V letech 1945 – 1946 přišel odsun německého obyvatelstva. Rozbité město mělo před sebou nevalné perspektivy a zcela vážně se uvažovalo, že již nebude obnoveno a ustoupí těžbě uhlí. K realizaci tohoto záměru však naštěstí nedošlo a v roce 1948 přestal Falknov úředně existovat a na mapách se objevilo jméno Sokolov. Od roku 1960 se v zámku nachází muzeum. Nejdříve bylo koncipované jako Hornické muzeum Sokolovska, ale od roku 1984 slouží jako Okresní muzeum v Sokolově se zaměřením na dějiny regionu, historii hornictví a na s nimi související geologii a ekologii.
K nejvýznamnějším památkám města patří zámek. V minulosti byl Sokolov opevněn městskými hradbami. Fortifikaci tvořila jednoduchá hradební zeď z lomového zdiva, zesílená čtverhrannými baštami. Do města vedly tři věžové brány. Od vodní neboli mostní vedla cesta na Cheb. Její poslední zbytky byly odstraněny v roce 1983. Horní brána uzavírala náměstí mezi dnešní Hálkovou ulicí a Lidickým nábřežím a vedla jí cesta do Dolního Rychnova. Třetí městská brána zvaná Letní stávala v místech Rooseveltovi ulice a sloužila k výjezdu směrem do Lokte a Horního Slavkova. Z opevnění se však nezachovalo prakticky nic. Jen u budovy Myslivny na Vrchlické ulici, je zachován kratší úsek hradby a část obranné věže sousedící s barokním domkem č. p. 160. Další důležitou památkou je budova historické radnice s č. p. 129/32, která byla postavena okolo roku 1540 a po požáru v 30. letech 17. století přestavěna do dnešní podoby. V 17. století byl založen Kapucínský klášter s kostelem sv. Antonína Paduánského. Přežil období rušení klášterů a odolal i postupující těžbě dolu Antonín, ale byl značně devastován. V posledních letech byl zrekonstruován a nyní slouží veřejnosti. Starý farní kostel ze 13. století byl zničen a v letech 1632 – 1637 byl obnoven v pozdně renesančním stylu a vysvěcen Farní kostel sv. Jakuba Většího. Roku 1719 byla postavena barokní kaplička před klášterem kapucínů. V letech 1772 – 1774 byla Kaple Nejsvětější Trojice přestavěna. V současnosti ji využívá pravoslavná církev. Evangelický kostel sv. Tomáše byl postaven v letech 1903 – 1904. je to eklektistická stavba s použitím novorománských a secesních prvků. V současnosti je v užívání Českobratrské církve evangelické. V letech 1923 – 1924 byl postaven Hornický dům, který se stal důležitým střediskem společenského, politického a kulturního života. V současnosti je sídlem Městského kulturního střediska a je využíván ke kulturním účelům. Na území města se také nachází mnoho památníků a soch a také památek na hnědouhelné hornictví.