Malá Úpa - Pomezní Boudy

Malá Úpa je rozptýlená horská vesnice ležící v nad-mořské výšce 779 – 1.041 metrů. Nachází se v malebném prostředí Východních Krkonoš, asi 7 kilometrů od Sněžky. Malou Úpu najdeme v údolí říčky Malé Úpy. Ta pramení cca 1 km severozápadně od Horní Malé Úpy při státní hranici ve výšce 1.321 metrů a délka toku je 11,3 km. Výhodou Malé Úpy je bezprostřední blízkost hranic s Polskem – silniční hraniční přechod do Polska Pomezní boudy – Przelecz Okraj. Kromě Sněžky, která třetinou vrcholu patří do Malé Úpy, je nejvýraznějším hraničním bodem.
Osídlování Malé Úpy začalo v 16. století, kdy majitel vrchlabského panství Kryštof z Gendorfu inicioval těžbu nerostu a hlavně dřeva pro stříbrné doly v Kutné Hoře. Podle trutnovského kronikáře Simona Hüttela začaly práce prvně v roce 1566 právě v okolí horské říčky Malá Úpa. Z údajů v Hüttelově kronice vyplývá, že lidé v Malé Úpě příležitostně žili asi už od roku 1500. Obec byla založena okolo roku 1600, podle tereziánského katastru vznikla stejnojmenná obec až v roce 1748.
Do té doby nedotknutelná příroda okolo říčky Malá Úpa se začala v druhé polovině 16. století zaplňovat dřevorubci z Tyrolska a to zejména z Korutan a Štýrska. V 16. století byly v osadě Smrčí a ve Lvím dole těženy rudy. Těžba dřeva i nerostů již na začátku 17. století upadala, ale osadníci hned po příchodu založili na vykácených pasekách louky a postavili první horské chalupy. Mýta zúrodňovali stále usilovněji, aby mohli chovat krávy a kozy. Každá rodina dostala k vykácení svou lokalitu a proto i vzniklé luční enklávy a lesní samoty ještě několik dalších století obývali převážně příslušníci jedné rodiny. Těžba se sem vrátila těžba v roce 1735. V roce 1779 navštívil Malou Úpu budoucí císař Josef II., doprovázený známým generálem Laudonem. V rámci své náboženské politiky nechal místním horalům postavit kostel. Dne 22. února 1791 byl nejvýše položený kostel v Čechách (975 m) zasvěcen patronům Petru a Pavlovi. Už od 18. století v Malé Úpě existovala zařízení, která poskytovala příchozím potřebné služby.
Dne 10. 9. 1806 ve 20.45 hodin po zásahu bleskem dřevěný kostel vyhořel a zároveň poprvé ve své historii ztratil svůj zvon. Ihned byla zahájena výstavba nového kostela a 18. října 1807 už v něm byla sloužena mše svatá. Varhany v kostele pocházejí z roku 1833. Několikrát byly vylepšeny nebo opraveny a dodnes hrají. Ve 2. polovině 19 století se začaly v Malé Úpě stavět první větší hostince a horské boudy, zaměřené na poskytování služeb cestovnímu ruchu. Vrátila se sem také těžba – hlavně v letech 1841 až 1866. Vytěžená železná ruda a arzenik se tehdy zpracovávaly v Peci pod Sněžkou. Další obživou bylo pašování cukerínu ze sousedního Slezska. Při stoletém výročí výstavby kostela byl na stropním oblouku mezi presbytářem a lodí umístěn pamětní nápis s letopočtem 1791 a rakouskou orlicí. Krátce na to, v roce 1889, byl kostel ve větším rozsahu renovován.
Roku 1916 a znovu roku 1943 ztratil kostel svůj zvon. V obou případech to bylo pro válečné účely. Jenom malý zvon ve věžičce všechny války přečkal. Nedílnou součástí kostela byl i přilehlý hřbitov, kde se pohřbívalo od konce 18. století až do konce 2. světové války. Po odsunu Němců byl hřbitov takřka zapomenut, v jedné chvíli mu dokonce hrozila likvidace. Při větších vnitřních úpravách kostela v roce 1936 byl postaven nynější hlavní oltář. Boční oltář vpravo je zasvěcen Matce boží a na levé straně je svatá Barbora, ochránkyně horníků. Oltář je památkou na hornickou minulost Malé Úpy. Zdejší farnost, založená spolu s kostelem, již od roku 1946, po násilném vystěhování německých obyvatel, neexistuje. V Malé Úpě nejvíce vzrostl cestovní ruch až s rozvojem zimních sportů po l. světové válce. Roku 1945 měla obec Malá Úpa kolem 1.000 stálých obyvatel. V té době měly obě části – Dolní i Horní Malá Úpa již 1.120 lůžek pro hostů. Při srovnání s počtem trvale usedlých obyvatel je zřejmé, že Malá Úpa měla již tehdy charakter rekreačního horského střediska. V roce 1980 byla Malá Úpa jako samostatná obec zrušena a stala se součástí Pece pod Sněžkou. Roku 1986 proběhla za těžkých podmínek poslední oprava kostela. Nebýt vydatné finanční pomoci krajanů žijících v Německu, zřejmě by k renovaci vůbec nedošlo. Až po sametové revoluci roku 1989 se podařilo zdejší občanské iniciativě obec Malou Úpu opět osamostatnit.
Podle některých starších údajů se zde nachází "Památník mezinárodních proletářských srazů v Krkonoších". Asi 2 kilometry od Malé Úpy, cestou při výstupu na Sněžku, se nachází Emmin pramen. Po své babičce ho pojmenoval tehdejší majitel maršovského panství, hrabě Jaromír Czernin-Morzin. Po ní nazval také svou horskou boudu (dnes Jelenka), kterou nechal postavit v roce 1936.
Pomezní boudy jsou částí Malé Úpy. Do historie Krkonoš se zapsaly jako místo, odkud vedla první oficiální sáňkařská trasa. Jízdy na saních – rohačkách, využívaných do té doby pro svážení dřeva, tu zavedl v roce 1815 Š. Hunber. Nejprve se jezdilo na polskou stranu do Kowar, od roku 1889 i do Čech ke Spálenému mlýnu. Tento sport se brzy rozšířil do celých hor a přinášel slušnou obživu horalům, řídícím saně podnikavým hoteliérům.