Sobotka

První písemná zpráva o Sobotce pochází z roku 1322. Roku 1346 se objevuje Beneš z Vartemberka, řečený ze Sobotky, - předpokládáme, že zde v té době stávala tvrz - který se roku 1349 píše jako pán na Kosti. S tímto hradem je pak spojen osud poddanské Sobotky na několik století, stává se ekonomickým a kulturním střediskem panství. Za husitských válek vládli Kostecku katoličtí Hasenburkové, kraj trpěl průchody vojsk. Jiří z Poděbrad nechal Kost několikrát oblehnout.
Roku 1497 bylo panství prodáno Janu ze Šelnberka, nejvyššímu kancléři království českého, který udělil Sobotce různá privilegia a vymohl i nejdůležitější - přímluvou u krále Vladislava Jagellonského dosáhl povýšení na město. Příslušná listina byla vydána 24. srpna 1498. Městu byla povolena výstavba opevnění, udělen erb, přiznáno uspořádat dva osmidenní jarmarky do roka.
Rozkvět města pokračoval za Bibrštejnů a Lobkoviců. Dokladem je dominantní děkanský chrám Maří Magdaleny, stavěný nákladem Oldřicha Felixe z Lobkovic, který se snažil o nenásilnou rekatolizaci. Kostel vysvětili roku 1596. Literátskému bratrstvu sv. Kříže, ustavenému při kostele, daroval Václav z Lobkovic krásný iluminovaný graduál, dnes obecně ceněný. V této době byla získána největší městská cennost - monstrance. Za kostelem se nachází původní budova školy. Císař Rudolf II. rozmnožil privilegia o třetí výroční trh a o právo pečetit červeným voskem a polepšil znak města. Během třicetileté války vrchnost připravila město o právo vařit pivo.
Roku 1637 koupil Kost Heřman Černín z Chudenic. Humprecht Jan Černín věnoval roku 1689 městu novou radnici, později byla budova při úpravách opatřena věžičkou a trojúhelníkovým štítem a hodinami. Za budovou je bývalý divadelní sál. Od roku 1666 vyrůstal nad městem zámeček Humprecht. Sobotce přibyla hraběcím nařízením čtvrť - Nové město. Správu obce vedlo 12 konšelů, kteří se střídali v úřadě purkmistra, největší vliv měl hraběcí rychtář. Roku 1684 měla Sobotka 114 domů, řemeslníci byli organizováni v 10 ceších: soukenickém, řeznickém, krejčovském, pekařském, ševcovském, tkalcovském, truhlářském, kovářském, mlynářském, punčochářském.
Rozvoji uškodily především požáry, např. roku 1710, 1746, 1825, dále vedlo město spory s vrchností. Mariánský sloup uprostřed náměstí postaven roku 1746. Kašna je z roku 1847. Části 17. a 18. století v dějinách panství i města byly zpracovány v jedné z nejlepších knih české historiografie - Knize o Kosti profesora J. Pekaře. Kostel byl vybaven obecně ceněným barokním mobiliářem z dílny Jelínků. Jako děkan zde působil básník J. I. Šuma.
Počátky národního obrození jsou zde spojeny s děkanem F. M. Vetešníkem, kterého navštěvovali Marek a Jungmann. Společenské změny roku 1848 se odrazily i v utvoření gardy, její prapor maloval na přání lékárníka A. Fierlingra J. Mánes. Pracovala vyvazovací komise a začaly pracovat státní úřady - berní a soud, pro ně byl postaven největší dům na náměstí. Počet domů byl asi 280. Roku 1865 se město stalo sídlem samosprávného okresu. V roce 1866 se jím prohnala prusko-rakouská válka. Roku 1893 byla dostavěna nová školní budova.
Roku 1905 byla do města zavedena železnice, ale progresivní hospodářský rozvoj se nepodařilo podnítit. Sobotku navštívil Sv. Čech, J. Vrchlický, K.V. Rais atd. Do roku 1928 byla Sobotka sídlem samosprávného okresu. Ve 20. a 30. letech byla zbudována sídla bank, též byla zavedena elektřina. Počet obyvatel maloměsta s agrárním zázemím klesá (roku 1900 3.381 obyvatel, roku 1950 2.554, v roce 1991 jen 2.290). Největším podnikem komunistické éry bylo JZD. Roku 1998 byla moderně přestavěna 1998 místní škola.
Na jižní a východní straně náměstí dochováno podloubí. Ve městě je zachován kouzelný soubor lidové dřevěné architektury (Šolcův statek, Gansův dům, Anenské náměstíčko).