Moravská Třebová

Třebovské hradisko, tedy hrad, který stával na místě dnešního zámku Moravská Třebová, vzniklo zřejmě v polovině 13. století. Ve 13. století bylo u hradu Borešem z Rýzmburka založeno také město obehnané hradbami. První písemná zpráva pochází z roku 1270.

Roku 1325 Boreš zemřel a král Jan Lucemburský majetek zastavil Janu Železnému z Lipé, který v jihovýchodní části města postavil nový samostatně opevněný hrad. Od města byl oddělen příkopem a sestával z obytné budovy a k ní přilehlé hranolové věže. Poprvé je zmiňován v listinách z roku 1346, kdy hrad připadl Jindřichu z Lipé. Ten ho roku 1365 prodal Janu Jindřichovi, který výrazně posílil opevnění hradu. Jeho syn Jošt Moravský panství roku 1391 přenechal Erhartu z Kunštátu.

Roku 1422 byl hrad při křížové výpravě vydán slezskému vojsku a poté přešel do vlastnictví krále Jiřího z Poděbrad. Ten ho roku 1464 přenechal Zdeňku Kostkovi z Postupic, který však roku 1468 padl v bitvě a hradu se chopil jeho bratr Albrecht. Posledním majitelem z rodu Postupiců byl Jiří Hrabiš, který hrad přenechal Janu Heraltu z Kuštátu a ten ho prodal roku 1485 Ladislavu z Boskovic a Černé Hory. Páni z Boskovic po roce 1485 provedli rozsáhlou přestavbu hradu na tehdy zcela první renesanční zámek na našem území. Zámek zůstal opevněn a byl přístupný po kamenném mostě, ale z původního hradu zůstala zachována jen snížená hranolová věž. Bylo zřízeno gotické sklepení a postaveno vstupní křídlo s průjezdem, které se stalo první renesanční stavbou na sever od Alp. Zámek byl patrový, čtyřkřídlý s rozlehlým nádvořím. Ve východním křídle vznikl rozlehlý Rytířský sál klenutý křížovou klenbou. Západní křídlo pohltilo původní obytný palác a sloužilo k hospodářským účelům. V příkopu byla zřízena černá kuchyně. Roku 1497 byla zřízena kaple s pěti gotickými okny zdobená biblickými výjevy a spojená padacím mostem s kryptou.

V roce 1509 postihl hrad požár, po němž nechal Ladislav provést další stavební úpravy. Na zámku vznikla například rozsáhlá knihovna. Po Ladislavově smrti roku 1520 získal zámek jeho syn Kryštof z Boskovic a zvolil si ho za své sídlo. Po jeho smrti roku 1550 zámek vlastnili jeho synové Jan Kryštof a Václav, kteří nechali provést úpravy jižního křídla zámku. Roku 1568 byl zřízen průchod ke kostelu. Smrtí obou bratrů vymřela roku 1589 zdejší větev Boskoviců a zámek se dostal do rukou Ladislava Velena ze Žerotína. Starý hradní příkop nechal zasypat a na jeho místě postavit předzámčí v podobě trojkřídlé budovy otevřené k jihu.

Jelikož však zámek Ladislavovy představy nesplňoval, nechal ho roku 1611 výrazně rozšířit. Bylo odstraněno opevnění na straně k městu, na jehož místě vzniklo takzvané Zámecké náměstí. Byla postavena rozlehlá trojkřídlá patrová budova, přestavěny zámecké budovy, sjednoceny arkádové ochozy. Před bitvou na Bílé hoře se zde rozhodovalo o významných válečných událostech, takže po bitvě musel roku 1620 Ladislav Velen emigrovat. Žerotínové přišli o veškerý majetek a zdejší zámek roku 1622 získal Karel z Lichtenštejna. Od roku 1628 pokračovala rekonstrukce zahájená Ladislavem Velenem. Dne 17. června 1634 byl zámek napaden a zpustošen švédskými vojsky, která odcizila většinu cenného nábytku i sbírek. Zámek po opravách začal sloužit správním účelům, přesunuly se sem rozličné úřady, část zámku sloužila jako stáje.

V noci z 30. dubna na 1. května 1840 zachvátil město i se zámkem požár. Vyhořelo 186 domů a velká část zámku. Tehdejší majitel Alois II. z Lichtenštejna musel nechat strhnout jižní křídlo, západní nechal na jihu výrazně zkrátit a upravit symetricky s křídlem východním. Zámek přišel o mnoho ze svých výjimečností, například krypta u kaple musela být zasypána. Zámek pak sloužil jako správní centrum, byty a statek.

Lichtenštejnové vlastnili zámek až do roku 1945, kdy byl zmek zestátněn. Využívala ho Správa lesů a sloužil jako kanceláře a sklady, čímž byl zdevastován. V 90. letech 20. století byl zámek převeden do vlastnictví města a proběhl archeologický průzkum a rozsáhlá rekonstrukce. V zámku nyní sídlí městská knihovna a základní umělecká škola. Zámek je přístupný veřejnosti. Roku 2010 byly zpřístupněny také dochované prostory pod nádvořím.