Kunčice pod Ondřejníkem

Počátky Kunčic pod Ondřejníkem jsou poměrně jasné. Obec byla založena z příkazu olomouckého biskupa Dětřicha již na počátku 14. století. Úředník Kunz byl pověřen sehnat budoucí obyvatele a když se mu to podařilo, vytyčil každému kus lesa, který byl oprávněn vymýtit a užívat. Kunz se v nově vzniklé obci stal fojtem. Obec se podle něj začala nazývat Kunzendorf, česky Kunčice a později se začal používat název Hrubé Kunčice.
Někdy na počátku 15. století byla v obci založena skelná huť a výrobky se odtud vyvážely až do Prahy. Potomci Kunze dědili úřad fojta až do vymření rodu. V roce 1499 se novým fojtem stal Jiří Mníšek.
Z roku 1587 pochází kupní smlouva, podle které olomoucký biskup Stanislav Pavlovský prodal huťmistru Dominiku Syrerovi skelnou huť. Za zásluhy ve sklářství byl roku 1592 císařem Rudolfem II. povýšen do šlechtického stavu.
V roce 1620 začal na fojtství působit Florian Klímek. O rok později se zdejší skelná huť díky Janu Ámosovi Komenskému dostala až na mapu Moravy. Huť roku 1676 převzal Michal Michna a roku 1690 Jan Konvička. V roce 1695 se zdejší obyvatelé zúčastnili povstání proti vrchnosti z hukvaldského panství.
Rod Klímkových držel fojtství až do roku 1752, kdy se novým fojtem stal Jan Hlaváč. V roce 1797 se objevuje poslední zpráva o sklářské huti. V písemnostech je uvedeno, že v tomto roce dodal jeden z potomků huťaře Konvičky jako svou roční povinnost na faru do Frenštátu pod Radhoštěm 200 talířů.
Na počátku 19. století proběhly napoleonské války, za kterých sklářský průmysl upadal a pravděpodobně v té době zanikla také zdejší sklárna. V roce 1809 koupil budovu a pozemky bývalé hutě K. Schranzer. Roku 1848 byla obec úřadně pojmenována Velké Kunčice. V roce 1854 koupil areál bývalé huti Tomáš Lampart a když bylo huťařství znovu na prodej, koupila ho obec. Poté se začalo v Kunčicích stále více ujímat dolování železné rudy, ačkoli prvopočátky dolování zde sahají i staletí zpátky. Největší počet vyhloubených šachet je uváděn roku 1860. v tomto roce bylo dle záznamů vyhloubeno 65 štol. Ruda se vozila do hutí v Čeladné a Frýdlantu nad Ostravicí. V roce 1865 zemřel poslední potomek fojta Hlaváče. Roku 1896 zaniklo dolování železné rudy, protože ruda dovážená ze zahraničí byla levnější a kvalitnější.
Za 1. světové války byly zasypány šachty, které zbyly po dolování rudy. V roce 1924 byla obec přejmenována na Kunčice pod Ondřejníkem. Na konci 20. let koupil ředitel Báňské a hutní společnosti v Ostravě ing. Šebela zchátralý dřevěný kostelík sv. Archanděla Michaela z přelomu 17. a 18. století původem z Podkarpatské Rusi, který v té době stál v obci Hliňance. V roce 1931 ho nechal přivézt do Kunčic, kde byl opraven a vysvěcen na kostel sv. Prokopa a sv. Barbory. Kostel je bohatě zdobený, má tři vchody a tři stupňovité věže. Obvod lodi je tvořen ochozem s vyřezávanými sloupky. První mše se zde sloužila, když se vdávala dcera ing. Šebely za hraběte Larisch-Monicha. Jelikož kostel nebyl podezděn, dostal se v 80. letech do havarijního stavu, protože začaly prohnívat podlahy. Díky zdejším obyvatelům byl podezděn, odizolován a opraven. V 90. letech byl kostel vykraden a došlo tak ke ztrátě obrazu patronů kostela z konce 19. století a kříže s ukřižovaným Kristem.
Kromě kostela se v obci nachází také unikátní školní Galerie Karla Svolinského, ve které se nachází sbírka hodnotných výtvarných děl z celé republiky. Jelikož obec leží v údolí, dosahuje její délka asi 9 kilometrů a samotná prohlídka obce zabere nemálo času.