Pernink

Podle pověsti v místech dnešního Perninku vyhrabal medvěd rudu. Na začátku 16. století přišli do této zalesněné oblasti první průkopníci hornictví. Dle historické pečeti povýšil 19. listopadu 1532 Jindřich Šlik osadu zvanou Peringer na horní město. Již 2. října 1559 udělil nový majitel Jáchym Šlik městečku Perckstedel Peringer listinu záruk a privilegií – týdenní sobotní trh, vaření piva, zřízení lázní atd. Privilegiem z roku 1562 byl městu stvrzen i městský znak. Po smrti Jáchyma převzala panství jeho manželka Lukretia, hraběnka ze Salmu. Ta ho po šesti letech prodala Volfovi ze Šumburku. Město se rychle rozvíjelo, na jeho okolních stráních se těžil cín a stříbro. Ruda se nacházela v dolu Nanebevzetí Panny Marie, dolu sv. Václava, sv. Antonína, Praotce Jakuba a v mnohých dalších. Území mezi Perninkem, Abertamy a Horní Blatnou se nazývalo Stříbrný trojúhelník. Celé panství Šumburkové roku 1590 pronajali městu Ostrov, kterému bylo později i prodáno.
29. srpna 1611 byla Perninku potvrzena všechna stará šlikovská privilegia. Po roce 1618 přišla vlna rekatolizace. Ostrov uzavřel roku 1622 kupní smlouvu s děkanem magdeburské kapituly Kryštofem Hönigkem. V soupisu byl uveden i Pernink se svými 54 šachtami a štolami. Celé panství nakonec roku 1623 předal císař Ferdinand II. saskému vévodovi Juliu Jindřichu. V den sv. Jiří roku 1645 byla vydána další privilegia. Třicetiletá válka přiměla protestantské horníky k odchodu. Až do roku 1689 bylo panství v držení sasko-lauenburských vévodů. Dcera Františka Julia se provdala za markraběte Ludvíka Viléma Bádenského. Za vlády Bádenských došlo k útlumu těžební činnosti.
Důležitým zdrojem obživy bylo také lesní hospodářství. Hornictví upadalo a Pernink byl postižen různými epidemiemi. V letech 1770 – 1772 obyvatelé žili v bídě a hladu. Do roku 1783 vlastnili panství Bádenští. V tomto roce předala markraběnka Eleonora Augusta správu panství do rukou knížete Jana Schwarzenberka. Již roku 1799 připadlo panství České koruně. Císař František I. ho roku 1811 věnoval lénem arcivévodovi Ferdinandovi z Würzburku.
Životní podmínky obyvatel byly kritické. Změna nastala až v 1. polovině 19. století. Roku 1843 žilo v Perninku necelých 1.800 obyvatel ve 207 domech. Městečko se začalo rozvíjet. Vývoj zastavila 2. světová válka. Tehdy se počet obyvatel pohyboval okolo 3.500, ale Čechů zde bylo pouze 50.
Až do roku 1918 drželi panství toskánští arcivévodové. Roku 1946 došlo k odsunu 90% německých obyvatel a Pernink byl brzy znovu osídlen asi 1.200 obyvateli. Po ukončení těžby uranu v Jáchymově však mnoho místních obyvatel odešlo do měst.
Pernink má v současnosti asi 650 obyvatel. Tuto obec najdeme v jednom z údolí Krušných hor, asi 20 kilometrů od Karlových Varů.
První kostel byl zbudován roku 1538 ze dřeva a stával v místech dnešní fary. Byl zasvěcen sv. Anně. Roku 1709 byl v kritickém stavu, není však známo, kdy byl zbourán. Na místě tohoto kostela byl roku 1716 postaven kostel Největější trojice. Dodnes je nejcennější památkou.
Velkou zajímavostí je klenutý kamenný viadukt. V nejvyšším bodě měří 20 metrů. Je tvořen šesti oblouky o rozpětí 2 x 8 metrů, 2 x 10 metrů a 2 x 12 metrů. Je to nejmohutnější mostní stavba na železniční trati Johangeorgenstadt – Karlovy Vary. Viadukt se nachází v nadmořské výšce 902 m n m. Jedná se tedy o nejvýše položenou stavbu v síti Českých drah. Stanice Pernink je druhou nejvýše položenou stanicí na území ČR.
K dalším památkám patří kontribučenská sýpka z poloviny 18. století, která se nachází u domu č.p. 105. Nachází se zde také památkově chráněné domy, např. čp. 7. K menším památkám patří sochy Ježíše na zeměkouli u kostela a „Ježíšovo srdce“ na návrší. V lese se nachází kaplička Panny Marie z režného zdiva, která pochází z počátku 20. století.