Týnec nad Sázavou

Město Týnec nad Sázavou se nachází v severní části okresu Benešov, asi 35 kilometrů jižně od Prahy a 10 kilometrů od Benešova. Leží v údolí řeky Sázavy a je významným střediskem průmyslu, kultury, sportu a turistiky a pro svoji vybavenost i spádovým územím dolního Posázaví.
Týnec nad Sázavou má velmi starou historii – samo jeho jméno na to poukazuje. Na místě, kde se nachází týnecký hrad, bývala v nejstarších dobách osada zatýněná, t.j. opevněná. Toto místo mělo pravděpodobně vztah k prastaré obchodní cestě, která vedla přes Sázavu kolem hradu Kostelce z jižních Čech na Prahu. Stavební památky z přelomu 1. a 2. tisíciletí svědčí o dávné minulosti a významu místa.
Ke kamenné rotundě jako sakrálnímu objektu patřil též sídelní objekt. Měl jen kůlovou konstrukci a pocházel asi z 11. století. Na jeho místě vznikl na přelomu 12. a 13. století kamenný románský palác a u něho později obranná hranolová věž při rotundě. Šlo pravděpodobně o přemyslovské dílo, které mělo pevnostní funkci. Zdá se, že stavebníkem byla významná osobnost tehdejší společnosti.
Nejstarší zprávy o týneckém hradě a jeho majitelích pocházejí z doby Jana Lucemburského. První majitel hradu známý z historických písemných pramenů, byl roku 1318 Oldřich z Týnce. Byl jedním z předků rodu Medků z Valečka. Těm potom dlouho patřil týnecký hrad.
V bouřlivé době husitské vlál na týneckém hradě černý prapor s rudým kalichem, neboť jeho majitel Zdeněk Medek z Valdeka byl husita. Týnecká šlechta stála za Husem a husitským králem. Proto se zdejšímu hradu vyhnuly husitské války i boje, sváděné v jeho nejbližším okolí.
Rod Valdeků vystřídal v době jagellonské na týneckém hradě rod Klinštejnů a dále rod Velemyských.
V roce 1602 koupila Týnec Dorota Hodějovská z Hodějova. Po ní hrad zdědil její syn Adam Hodějovský z Hodějova. Po bitvě na Bílé hoře byl majetek zkonfiskován a roku 1622 prodán Albrechtovi z Valdštejna. Již v roce následujícím se však vlastníkem hradu stal Pavel Michna z Vacínova. Roku 1627 byl týnecký hrad vypálen a bylo i město Týnec. Hrad byl z části opraven. Ale roku 1651 vyhořel podruhé, zůstal v troskách a zpustl docela.
Teprve v roce 1785 se opuštěný a zanedbaný Týnec opět povznesl. Majitelem Týnce byl František Josef hrabě z Vrtby. V roce 1791 zde založil továrnu na kameninové zboží. K továrním účelům dal upravit týnecký hrad. K výrobním účelům sloužila i románská rotunda, kde byly umístěny ruční mlýny na mletí glazury. Hrabě byl posledním potomkem svého rodu, neoženil se a jeho velkou láskou se stala týnecká továrna. Jeho horlivost způsobila, že týnecká kamenina se barvou a jakostí značně podobala zboží z Anglie.
Díky odborníkům se povznesla výroba v továrně natolik, že hrabě dostal v roce 1801 dvorním dekretem povolení otvírat sklady týnecké kameniny ve všech městech Rakouska a jeho továrně bylo dovoleno užívat ve štítě dvouhlavého orla. Tovární budovy v týneckém hradě brzy výrobě přestaly stačit. Hrabě dal v roce 1812 postavit novou tovární budovu. Jedná se o stavbu v empírovém slohu, kterou zdobí v průčelí znak Hrabat z Vrtby. Za Vrtbovy dosáhla týnecká kamenina vysokých uměleckých hodnot. K nejcennějším výrobkům patřily vázy, příbory, mísy, konvice, koflíky a talíře. Poleva nádob byla žlutá, později také zelená. Jako ozdob bylo užíváno plastik a maleb, později měditisku. Co se tvarů i obrázků týká, bylo užíváno cizích vzorů: anglických, vídeňských a míšeňských. Tehdy Týnec patřil k nejprůmyslovějším městům okresu a státu. Hrabě z Vrtby odkázal panství a tedy i týneckou továrnu Janu Karlovi, knížeti z Lobkovic. I přes velké potíže se snažil kníže udržet výrobu na dřívější výši. Konkurence porcelánového nádobí a nedostatek palivového dřeva však urychlily zánik výroby, která v roce 1866 zanikla úplně. Tovární budova byla později přeměněna arcivévodou Ferdinandem d´Este na hotel.
Zakladatelem moderního průmyslu se stal ve 30. letech pražský podnikatel Ing. Fran-tišek Janeček. Postavil v Týnci slévárnu hliníku, oceli a barevných kovů. V zakoupené přádelně zahájil výrobu moto-cyklů JAWA, později i osob-ních vozů Minor. V té době probíhaly také archeologické výzkumy hradu a okolí. V roce 1969 byl odkryt sídelní objekt náležící k rotundě. Ještě v devadesátých letech se vyrábě-lo v Jawě okolo sto tisíc kusů motocyklů ročně. Pokles zaměstnanosti nastal po roce 1989, kdy v důsledku politic-kých změn došlo ke ztrátě trhů východních zemí.