Klášterec nad Ohří

Toto území ležící na levém břehu Ohře, v sousedství Krušných hor a Doupovských vrchů, bylo osídleno pravděpodobně již od pravěku. Klášterec vznikl někdy v letech 1150 – 1250. Jeho vznik se váže na probožství, které zde vybudovali postoloprtští benediktýni. Osada dostala podle kláštera také své jméno. Byl zde postaven kostel s farou a hřbitovem a klášterní škola. Přemysl Otakar II. roku 1277 probožství zrušil a majetek přičlenil ke královské koruně. Osadu získali jako léno Šumburkové a na začátku 14. století ji přičlenili k perštejnskému panství. Klášterec však byl spíše bezvýznamný.
Počátkem 15. století se Klášterec začal rozvíjet. Ve 20. letech se krajem přehnaly husitské války. V Klášterci ale již neexistoval klášter, proto se mu vojska vyhnula. Roku 1431 bylo panství rozděleno mezi Aleše a Viléma ze Šumburka a Klášterec připadl Vilémovi. Na Klášterním vrchu si postavil hrad Nový Šumburk, odkud spravoval panství. V polovině 15. století je již Klášterec uváděn jako městečko. V červnu roku 1449 prodal Vilém většinu panství Vilémovi z Ilburka. Ten se zadlužil a roku 1453 panství postoupil bratrům Apelovi, Bernhardovi a Bussovi z Fictumu, Andreasi z Caffungku a Nikolasi Pflugkovi. Bratři se s Andreasem a Nikolasem vypořádali a stali se vlastníky panství Nový Šumburk– Klášterec.
Roku 1502 získalo městečko od Felixe z Fictumu první privilegia. Počátkem 16. století byla postavena městská zeď. I za touto zdí se stavěly domy a vzniklo tzv. Dolní městečko. Na levém břehu Ohře byl postaven panský dům, který se stal základem budoucího zámku. Roku 1514 sem majitel panství přesídlil. Roku 1520 se poprvé objevuje znak Klášterce. O 3 roky později získali panství Kryštofovi synové Hans, Jiří a Volf Dětřich. Při dělení majetku roku 1525 připadl Klášterec Volfovi. V roce 1529 udělil Klášterci řadu práv. Roku 1540 Volf zemřel a panství spravovala vdova Margareta. Za její správy v letech 1546 – 1547 proběhla Šmalkaldská válka, která Klášterec velmi postihla. Okolí bylo pleněno stavovskými vojsky, poté vojskem generála Thumshirna. Roku 1555 získal majetek po Margaretě Dětrichův syn Leo. Za něj byl postaven mlýn a zavedeno první clo za plavené dřevo. Leo 1577 Leo zemřel a panství převzal další Volf Dětrich z Fictumu. Ten však zemřel dva roky poté a panství spravovala vdova Eleonora. Poslední z rodu Fictumů převzal panství roku 1584. Jednalo se o Eleonořina syna Kryštofa. Nechal rozšířit zdejší tvrz a roku 1590 dal přistavět věž.
Kryštof se stal jednou z nejvýznamnějších osobností Klášterce. Během stavovského povstání roku 1618 se stal jednou z jeho vedoucích osobností a po bitvě na Bílé hoře byl potrestán zabavením majetku. Majetek získal císař Ferdinand II. V Evropě propukla třicetiletá válka a již roku 1621 se zde pohybovali loupící vojáci. Roku 1623 koupil panství spolu s majetkem Štampachů Kryštof Šimon z Thunu. Spojila se tak panství Nový Šumburk – Klášterec a Egerberg. Obě panství pak vystupovala pod názvem Klášterec. Roku 1635, po smrti Kryštofa Šimona, získal majetek jeho synovec Jan Zikmund z Thunu. Roku 1636 město obsadili císařští vojáci. V roce 1639 se císařští vojáci snažili vypudit z městečka Švédy, zapálili zámek a požár zachvátil celé městečko. Byly těžce poškozeny domy, kostel i fara. Švédské vojsko se zde v následujícím roce už ani nezastavilo. Roku 1645 byl Klášterec vypleněn švédským vojskem. Následujícího roku se vše opakovalo. Roku 1646 zemřel Jan Zikmund a městečko spravovala vdova po něm. V roce 1649 byla opravena požárem poškozená fara a o 3 roky později se opravy dočkal také kostel. Syn Jana Zikmunda Michael Osvald získal panství v roce 1655. Nejprve zrenovoval požárem zničený zámek. V 50. letech nechal přistavět čtvrté křídlo, čímž vzniklo vnitřní nádvoří. V roce 1665 se započala stavba nového farního kostela a o rok později nechal přestavět zámek. Založil rozsáhlou zahradu se sallou terrenou a vodotrysky. 27. března 1666 Klášterec zásluhou hraběte Thuna získal od císaře Leopolda I. první královské privilegium. Roku 1670 byl farní kostel zasvěcen Nejsvětější Trojici. V tomtéž roce přestal být užíván starý kostel. Roku 1682 nechal Michael postavit kapli P. Marie Loretánské a o 2 roky později kapli P. Marie na skále. Roku 1694 Michael zemřel a panství získal jeho bratr Maxmilián.
Maxmilián zemřel v roce 1701 a majetek získal syn Jan František Josef. V roce 1714 byla obnovena hřbitovní kaple. V roce 1726 při velkém požáru vyhořela škola, starý kostel i mnoho domů. Kostel byl zbourán a na jeho místě vznikl špitál. Po smrti Františka Josefa zdědil majetek Jan Josef František. Za něj až do roku 1733 spravovala panství jeho matka Filipina. V témže roce se majetku ujal Jan Josef František z Thunu. Roku 1740 přišla válka o rakouské dědictví a o dva roky později byl Klášterec obsazen francouzskou armádou. V roce 1784 postihl městečko další požár. Zničeny byly domy, škola, radnice, zámek i kostel Nejsvětější Trojice, kde pukly oba zvony. Roku 1785 Jan Josef František rozdělil majetek na tzv. thunské majoráty. Ty rozdělil mezi své syny a Klášterec získal František Josef Jan z Thunu. Toku 1785 byli zrovnoprávněni obyvatelé dolního a horního městečka. Roku 1790 byly z nařízení císaaře Josefa II. zrušeny obě kaple.
František Josef Jan roku 1800 zemřel a Klášterec zdědil syn Josef Jan. Roku 1810 získal Klášterec Josef Matyáš z Thunu, který byl posledním majitelem městečka. Ve 40. letech začaly být stavěny a upravovány silnice. Rok 1848 přinesl zrušení roboty, ale k zrušení všech robotních povinností zde došlo až roku 1873. 2. polovina 19. století byla ve znamení zakládání spolků a technologického pokroku. Roku 1859 vypukl další požár, tentokrát již poslední. Zachvátil však celé město. Podlehla řada domů, nová radnice, pošta i škola. Výuka se stěhovala porůznu, nová školní budova byla postavena až roku 1864. V polovině 60. let žilo ve 182 domech 1.436 obyvatel. Roku 1870 začaly práce na jednokolejné železniční trati, během nich byl také stavěn most přes Ohři. Roku 1883 zde byl objeven pramen minerální vody, čímž vznikla stáčírna klášterecké kyselky, a o rok později proběhla velká renovace kostela Nejsvětější Trojice.
V roce 1909 byla postavena budova chlapecké obecné a měšťanské školy. Rozhodnutím z roku 1914 školu mohly navštěvovat také dívky. První světová válka klid městečka ukončila, padlo během ní 104 místních mužů. Po pádu monarchie se v Evropě začaly utvářet nové hranice států. Němci chtěli tuto oblast připojit k Německu. Zákon o zřízení samostatného Československa vydaný 28. 10. 1918 němečtí poslanci neuznali a hned den poté prohlásili toto území za „samostatnou provincii Deutsch-Böhmen“. I za války zde však bylo zřízeno mnoho nového. Pro zvyšující se počet automobilů ve městě byla stanovena maximální povolená rychlost 10 km/h a roku 1930 byla v Karlovarské ulici postavena benzinová stanice. Ve 30. letech byla opravena radnice i kostel Nejsvětější Trojice. 23. září 1938 byla vyhlášena mobilizace československého vojska a od 1. října německá armáda začala obsazovat české pohraničí. Do Klášterce armáda dorazila o 4 dny později a další válka byla na spadnutí. Do konce ledna 1944 padlo na frontách 51 mužů z Klášterce a Miřetic. Závěr války zde byl bouřlivý. 8. května 1945 oficiálně skončila 2. světová válka, odpor Němců však na některých místech neustával. V polovině roku 1946 bylo z Klášterce odsunuto 5.150 z 5.650 Němců. Jejich půda byla rozdělena, což napomohlo osídlení pohraničí. V roce 1950 byla zahájena poslední rekonstrukce celého zámku.