Kosmonosy

Kosmonosy leží asi 50 km severovýchodně od Prahy v těsném sousedství Mladé Boleslavi. Dolní část Kosmonos se nachází ve výšce 220 metrů nad mořem, horní část má pak nadmořskou výšku 310 m, přičemž toto převýšení musíte zdolat na necelých dvou kilometrech silnice procházející tudy z Boleslavi do nedalekého Mnichova Hradiště. Na křižovatce dvou hlavních silnic se nachází náměstí tvořící centrum Kosmonos. Loreta, vlevo zvonice, vpravo kaple.
Na konci 13. století byla na místě dnešního zámku vystavěna tvrz, jejímž majitelem byl rod Benešoviců z Choltic. V letech 1560 – 1570 zde vybudoval Adam Krajíř renesanční tvrz. Devastace za třicetileté války a dědické spory způsobily chátrání zámku. Za účast na stavovském povstání byl zámek roku 1623 zkonfiskován a vlastníkem se stal Kryštof Šimon z Thumu (Romedius Konstantin Thun). Za něj došlo k zásadní změně. Dal téměř celý zámek, až na rohové stavení s baštou, zbourat a roku 1683 započal s novou výstavbou. Nový zámek v raně barokním slohu navrhl architekt Rossi de Lucca z Pisy a vystavěl A. Nuvolone. V letech 1703 – 1709 přestavěl Giovanni Alliprandi pro Jakuba Heřmana Černína z Chudenic budovu staršího tříkřídlého zámku na čtyřkřídlou dispozici barokního zámku. Roku 1710 Jakub Černín zemřel a jeho srdce bylo uloženo do kovové truhlice a zazděno v chrámu Nalezení sv. Kříže v Kosmonosích. Roku 1740 odkoupili panství Harasové, po nich roku 1759 Martinicové a od nich přešlo v roce 1785 v majetek Mirbachů. Četné opravy si vyžádal požár v roce 1795, původní podoba zámku zůstala zachována. Za Gottharda Mirbacha bylo v letech 1835 – 1836 k zámku připojeno pozdně empírové jižní křídlo se sallou terrenou. V témže stylu bylo upraveno průčelí západního křídla a část východního průčelí. Zámek byl obklopen nově založeným anglickým parkem. Další modernizace a nová fasáda byla provedena v roce 1905 baronem Klingerem. Jižní strana zámku, která leží na jílovém podloží, během staletí „ujížděla“, zdivo praskalo a tak bylo několikrát opravováno. Z interiérů je nepochybně zajímavý zrcadlový sál ve východním průčelí zámku, s výbornou akustikou. V místnostech zámku jsou stropní klenby se štukovou výzdobou a lze zde najít i zbytky ornamentálních a figurálních maleb. Fasády zámecké budovy jsou členěny toskánskými pilastry a kordónovou římsou, v přízemí jsou zasklené arkády a na jižní straně zámku barokní portál. Na místě původních hradeb a příkopů tvrze byl založen rozsáhlý anglický park, který přecházel v oboru se staletými habry a duby. Byla zde chována vysoká i černá zvěř.
Dnes nejzajímavější a nejcennější památkou města je komplex staveb Lorety s kaplí. Jedná se o barokní loretu s kaplí sv. Martina, ústřední mariánskou chýší a ambitem okolo. Loreta byla postavená Heřmanem Černínem v letech 1702 – 1708 podle plánu Giovanni B. Alliprandiho na místě dřevěného kostelíka svatého Martina. Je tvořena střední obdélníkovou budovou Santa Casa. Jejím vzorem byla první stavba tohoto typu v italském městě Loretto. Stěny Santa Casy jsou zdobeny reliéfy ze života Panny Marie a ve výklencích jsou umístěny sochy proroků. Vnitřek je zdoben imitacemi originálních fresek z italské Lorety. Santa Casa je obklopena ambity, které se otvírají do nádvoří řadou polokruhovitých arkád. Na východní straně je postavena barokní kaple sv. Martina. Má oválný tvar a je zaklenutá kopulí byzantského typu. Pod kaplí se nachází krypta. Severně od Lorety stojí čtyřpatrová zvonice z roku 1673, která byla postavena podle návrhu dalšího italského architekta Francesca Carattiho. Celý areál je architektonickým skvostem.
Kostel Nalezení (Povýšení) sv. Kříže byl vystavěn v letech 1671 – 1673 podle plánů Francesca Carratiho. Kostel je postaven na konci lipového stromořadí, na jehož počátku stojí dvě kaple, postavené hraběnkou Johanou z Martinic – sv. Helena a sv. František Xaverský. V průčelí kostela je letopočet a plastický černínský znak. Kostel je jednolodní s dvěma páry postranních pravoúhlých kaplí, obdélníkovým presbytářem a oratořemi. V severní části kostela je hlavní oltář z umělého mramoru podle návrhu Giovanni Alliprandiho. Sochy a ozdoby jsou většinou dílem kosmonoského sochaře Josefa Jelínka. Kostelní klenba je křížová. V sakristii najdeme vchod do krypty, kam byli původně pochováváni členové piaristického řádu.
Na kostel navazuje komplex budov bývalého piaristického kláštera. Předěl tvoří osmiboká kamenná věž s cibulovitou bání. V rozích klášterní budovy stojí hranolové věže. Ve východní věži jsou umístěny dva zvony a hodiny. Klášter byl vybudován v letech 1688 – 1692 podle plánů Giovanniho Maderny. Hrabě Heřman Jakub Černín z Chudenic byl nejvyšším purkrabím království českého a založením piaristického kláštera v Kosmonosích v roce 1688 chtěl připustit ke vzdělání mládež ze širokého okolí, bez rozdílu stavu. Kosmonoské gymnázium získávalo uznání a vážnost za úspěšnou vzdělávací činnost a stávalo se kulturním centrem kraje. Z této školy vyšli barokní hudební mistři jako Jiří Benda, Jiří Ignác Linka, Viktorian Brixi a František Xaver Brixi. Boleslavští usilovali o zřízení vlastního gymnázia až u císaře Josefa II., ten jim vyhověl až roku 1784 a vydal souhlas k přemístění piaristického gymnázia do prostor stávajícího minoristického kláštera Na Karmeli. Roku 1793 koupil klášterní budovu Johan Leitenberger a zřídil zde textilní továrnu na šátky. Celý areál pak v roce 1867 koupil zemský výbor a po stavebních úpravách zde zřídil ústav pro choromyslné. Bylo přistavěno druhé patro, další budova a byly provedeny značné vnitřní úpravy. Od roku 1897 přijímal nemocné z celých severních Čech. Psychiatrickou léčebnu se stovkami pacientů zde najdeme dodnes.
V roce 1771 bylo započato se stavbou nového farního kostela a fary, protože kostel Nalezení sv. Kříže byl kostelem klášterním. Byla však postavena jen fara v barokním slohu. Ze stavby kostela z finančních důvodů sešlo.
Budovu štiftu dal postavit hrabě de Bolzo v roce 1763 pro potřeby své textilní manufaktury na výrobu hedvábí a později zpracování bavlny – největší tkalcovny v Čechách. V roce 1789 byla zrušena textilní manufaktura a objekt byl pronajat boleslavskému pluku k výchově sirotků po důstojnících – odtud název Štift. V letech 1871 – 1995 zde bylo sídlo ženského oddělení ústavu pro choromyslné. V roce 1996 celý objekt vyhořel a dodnes zde stojí pouze torzo, podle plánů by zde měly být byty.