Františkovy Lázně
Na Chebsku pramenilo velké množství kyselek. Ve středověku bylo běžné, že každá vesnice měla svůj oblíbený pramen. Roku 1603 byla pojmenována Slatinná kyselka, dříve nazývaná Chebská voda. Pramen byl tak známý, že vzbudil zájem chebských městských lékařů a ti ho doporučili jako léčebný prostředek. Brzy poté se začalo hovořit o Slatinné kyselce jako o nejúčinnějším léčebném prameni v Evropě. K prameni se sjížděl celý svět a do Chebu přijela dokonce císařovna Anna. Velký rozvoj lázní přerušila třicetiletá válka. Přesto byla kyselka rozvážena v keramických lahvích po celé Evropě, takže její popularita stoupala. Po válce stoupal zájem o lázeňství. Cheb do té doby těžil z ubytování pacientů, ale vlastní pramen byl vzdálen 6 kilometrů od města. Radní byli nakonec pod tlakem nespokojených hostů nuceni postavit u pramene alespoň hostinec a lázně s koupelnami.Celé 18. století bojovali hostinští u pramene a chebští hostinští o lázeňské hosty. Chebští pochopitelně tento boj vyhráli a místo výstavby lázní došlo k naprostému úpadku lázeňství. V roce 1784 zde byla postavena skromná kaplička. Roku 1785 se vracel ze studií na Vídeňské fakultě zdejší rodák a budoucí lékař Bernhard Adler. Uvědomoval si sílu léčivých účinků a proto se rychle pokusil obnovit slávu pramene. Zařídil vyčištění pramene a kvůli ochraně nad ním nechal vybudovat jednoduchý dřevěný pavilon. Z pavilonu vyváděl vodu rourami do jímky. Chebské nosičky vody to pochopily jako útok na své právo čerpat kyselku přímo od pramene a ze strachu o svou živnosti 18. srpna 1791 nový pavilon srovnaly se zemí. Adler poté odjel do Prahy, kde císaře Leopolda I. písemně požádal o ochranu pramene. Císař poslal do Chebu komisi a pod tlakem přislíbil založení lázeňské osady jako kolonie Chebu. Myšlenku lázní podpořil také Leopoldův nástupce císař František I. Ze dne 27. dubna 1793 pochází rozhodnutí o založení lázní. První plán nového město vytvořil Tobiáš Gruber. Byla navržena nová obec s hlavní třídou, kolem které měly být rozloženy lázeňské domy. Centrem se stal velký společenský dům. Malé lázně byly pojmenovány Ves císaře Františka (Kaiser Franzensdorf). Do konce 18. století již měly lázně kolonádu, pavilon nad pramenem, lázeňské domy s koupelnami a další vymoženosti.
Roku 1807 jsou lázně přejmenovány na Lázně císaře Františka (Kaiser Franzensbad). Postupně přibývaly další objevené prameny a přistavovaly se plynové lázně. Také se zavedla léčba latinou a byly postaveny veřejné lázně s železitými a uhličitými koupelemi. Brzy lázně navštěvovalo 3.500 návštěvníků ročně. Roku 1820 byl vysvěcen kostel Povýšení sv. Kříže, který nahradil starou kapličku. Stal se jednou z nepřehlédnutelných dominant města. Roku 1852 se Františkovy Lázně na základě obecního zákona odpoutaly od Chebu a staly se samostatnou obcí v čele se starostou. V roce 1865 byly císařským dekretem povýšeny na město. V té době se zde také střetávaly tři železnice a Františkovy Lázně tak dostaly rozměr lázní světových.
Nacházejí se zde bohatá ložiska vynikajících léčivých zdrojů – sirnoželezitá slatina, 21 minerálních pramenů, přírodní vývěr zřídelního plynu. To vše spolu s moderními léčebnými metodami je základem pro úspěšnou lázeňskou léčbu nemocí srdce a krevního oběhu, onemocnění pohybového ústrojí a gynekologických onemocnění včetně neplodnosti.