Jeseník - lázně

V údolí mezi Hrubým Jeseníkem a Rychlebskými horami leží město Jeseník. Ještě koncem 18. století se na svazích Studničního, na vrchu na vrchu Gräfenberku v nadmořské výšce 620 metrů, nad městem Jeseníkem nacházelo 12 dřevěných chalup. V jedné z nich se 4. října roku 1799 Františku a Tereze Priessnitzovým narodil šestý potomek, který byl pojmenován Vincenz. Když mu bylo 8 let, musel kvůli otcově nemoci začít pomáhat s hospodářstvím. Když pásl dobytek, pozoroval postřeleného srnce, který si zranění máčel v pramenité vodě a již brzy se jeho stav zlepšil.
Roku 1816 Vin-cenz svážel z lesa dřevo a sáně mu rozmačkaly prst na ruce. Léčil se mokrými zábaly, které mu opravdu pomohly. V roce 1819 se mu při svážení obilí splašili koně, on spadl pod vůz a ten mu přejel hrudník. Měl zlomených několik žeber, a dle lékaře měl zůstat navždy mrzákem. On si ale o opěradlo židle žebra srovnal do únosné polohy a potom používal studená zábaly. Po roce už zase pracoval. Sousedé se na něj pak obraceli s žádostí o pomoc. On nejdříve léč-bu zkoušel na zvířatech, potom ale léčil také lidi. Brzy začal od pacientů dostávat peníze, což přineslo závist sousedů. Roku 1824 si místo starého domku postavil kamenný jednopatrový dům. V jeho přízemí byla vana s vodou z pramene. Počty pacientů však Vincenz nezvládal a brzy mu začali pomáhat jeho znepřátelení sousedé. Zdejší lékaři se pokusili mu zabránit v léčbě, ale úřady stížnosti nevyslyšely. Pouze bylo nařízeno, aby dva zdejší lékaři, dr. Günther a dr. Dittrich, dohlíželi na provoz lázní. Dne 31. ledna 1838 byl povolen další provoz lázní a ještě téhož roku byla zahájena stavba lázeňského domu Gräfenberk. Na základě erakce pacienta byl vždy určen individuální způsob léčby. Byly používány zábaly, před studenou koupelí se pacienti předehřívali, dále jim byl naordinován pohyb na čerstvém vzduchu, k pití dostávali velké množství vody ze zdejších pramenů a strava byla velmi jednoduchá. Roku 1845 se zde dokonce léčil Nikolaj Vasiljevič Gogol. Péče o pacienty Priessnitze natolik vyčerpávala, že roku 1847 vážně onemocněl. Když se uzdravil, začal znovu pracovat, ale 28. listopadu 1851 zemřel. Lázně převzal roku 1853 dr. Schindler. Za jeho působení v lázních byly léčebné procedury Priessnitze vědecky potvrzeny. Roku 1890 dr. Schindler zemřel a lázně převzal dr. Hatschek a poté dr. Reinhold.
Roku 1910 bylo postaveno tzv. Priessnitzovo sanatorium s 300 pokoji. Poté však přišla první světová válka. Do lázní brzy přijeli první zranění z války a pacientům bylo raději doporučeno lázně nenavštěvovat. Po válce začaly lázně navštěvovat zahraniční návštěvníci, kteří však lázeňskou léčbu nehledali. Roku 1938 přišla okupace pohraničí. Cizinci nebyly do lázní vpouštěni a tak byla nouze o pacienty. Z budov se stalo rehabilitační centrum pro raněné vojáky a také vojenský lazaret. Po roce 1945 se uvažovalo o přeměně lázní v rekreační středisko ROH. Lázně však zůstaly zachovány a začaly se rozvíjet. Po revoluci roku 1989 byly lázně z privatizovány a staly se z nich Priessnitzovy léčebné lázně, a. s. Ve znaku této společnosti je lev, který symbolizuje těžkou, leč vítěznou cestu Priessnitze.
Léčivé pramenitá voda se nachází všude kolem. Na svazích Studničního vrchu vyvěrá ze země asi 60 registrovaných a pojmenovaných pramenů. Lázně se pyšní také výtečnými klimatickými podmínkami. K léčbě jsou využívány také perličkové a bylinkové koupele, inhalace, tělocvik, vodoléčba, elektroléčba, fyzikální terapie, akupunktura a mnohé jiné procedury.
Léčba byla v minulosti zaměřena hlavně na neuropsychiatrické nemoci, dále také na nemoci způsobené otravou těžkými kovy nebo nemoci dýchacích cest. V současnosti se zde léčí především nemoci horních dolních dýchacích cest, krevního oběhu, nervové soustavy, poruchy látkové výměny, nemoci pohybového aparátu, ale také nemoci ženské nebo kožní. V současnosti lázně navštíví ročně okolo 15.000 pacientů.