Hodonín

Nejstarší archeologické nálezy dokládají přítomnost člověka již v nejstarších dobách. V okolí Hodonína se objevily nálezy z doby bronzové, železné a z období římského. Název města je odvozen od osobního jména Hodona, staročesky Godona, od slovanského kmene Goddoba a znamená to lid Hodonův. Německý název Göding vychází z původního Godonin a dokazuje tím tak původní slovanské osídlení.
Hodonín vznikl kolem roku 1030, jako součást soustavy opevnění proti uherským nájezdům. Název města se uvádí ve falzu z 12. století k roku 1046. V listině z roku 1169 se setkáváme s castellanus de Godonin. Po zániku Velkomoravské říše a po připojení Slovenska k uhrám roku 1018, se na důležitých místech budují hrady. Jedním z nich je i vodní hrad Hodonín založený za vlády Břetislava I. Do 13. století se i s osadou rozrostl do podoby města Listinou manželky krále Přemysla Otakara I. královny Konstancie Uherské z roku 1228 je Hodonín povýšen na město. Za posledních Přemyslovců a Lucemburků hrál Hodonín významnou roli v jednáních českých panovníků.
Za husitských válek v 15. století přešel do rukou šlechty, z níž se nejpříznivěji do dějin zapsali páni z Kunštátu a z Lipé, přívrženci jednoty bratrské, která zde již od roku 1564 mohla mít sbor se školou nižšího stupně. Koncem 15. století a počátkem 16. století došlo ke stavební úpravě města. Byl přebudován i hodonínský hrad. Po třicetileté válce kleslo město postupně ze zeměpanského majetku až do poddanského. Z roku 1604 známe první podobu městského znaku, která se dochovala dodnes.
V 17. století byl Hodonín postižen válečnými událostmi. Neklid dozníval i v první polovině 18. století. Po zrušení nevolnictví roku 1781 převažoval nadále cechovní systém, manufaktury se rozvíjely jen v oblasti textilní výroby, od roku 1762 s využitím zámku. Za vlády Josefa II. byla roku 1783 přeměněna na tabákovou manufakturu.
Růst průmyslu přinesla 2. polovina 19. a počátek 20. století. Na počátku Československé republiky byla obec hluboce zadlužena, převzala nevydlážděné a stavebně neupravené ulice bez vodovodu a bez kanalizace. Samosprávné příjmy obce byly ztenčeny, ale Hodonín se rozvíjel způsobem, jakým se může pochlubit málokteré město. V roce 1880 měl Hodonín 749 domů, roku 1930 už 2331 domů. Byla vybudována kanalizační síť, veřejné osvětlení, vyštěrkovány a vydlážděny vozovky, chodníky, zřízeny veřejné sady, vysazena stromořadí na ulicích města. Na konci 1. republiky dosáhl Hodonín počtu obyvatel téměř 14.800.
18. dubna 1908 byl městský znak podle vládního nařízení vylepšen o ozdobný rámec se stříbrnou zděnou korunou na paměť někdejšího opevnění. Tabáková manufaktura zatlačovala zámecký trakt, až v roce 1914 zanikl. Až do 19. dubna 1919 bylo město majetkem rodu Habsburků.
Za nacistické okupace byly ve zdejším prostoru organizovány ilegální přechody na Slovensko a dále do zahraničí. Kromě občanů, kteří byli popraveni nebo zahynuli v koncentračních táborech, přinesl velké oběti na životech i nálet 20. 11. 1944. Tímto bombardováním byla městu zasažena nejtěžší rána za posledních 300 let. Za pouhých sedm minut bylo na město svrženo 451 leteckých bomb. Následky byly strašné. Zpustošena byla celá severní část města. Do 27. listopadu bylo zjištěno 273 mrtvých. Záchranné práce byly ztěžovány nevybuchlými časovanými bombami. Další oběti přinesly frontové boje. HodBR>onín byl osvobozen 12.dubna 1945 sovětskou armádou jako první město v historických českých zemích.
Nejznámější památkou je farní kostel sv. Vavřince na Masarykově náměstí. Původně byl gotický. Pochází z 1. poloviny 13. století. Dnešní podoba pochází je z let 1780 - 1786, věž je ze 17. století. Přestavba kostela se konala roku 1734. Před kostelem jsou umístněny sochy sv. Jana Nepomuckého a sv. Šebestiána.