Chrudim

Když se Chrudim v písemných pramenech objevila poprvé, mělo území za sebou několik tisíc let osídlení. Archeologické výzkumy dokládají, že na návrší Pumberky lidé postavili opevněné sídliště přibližně již před šesti až sedmi tisíci lety. Velmi hustě bylo území budoucího města osídleno v období tzv. lužické kultury, tedy 1200 – 900 let před naším letopočtem. Prvním národem, který se v těchto místech usadil byli Keltové. Chrudimsko obývali od pátého století před naším letopočtem až do přelomu letopočtu. Chrudim zřejmě patřila k zázemí velkého oppida, na území osady Hradiště u Českých Lhotic.
Po delší pauze v osídlení přicházejí v 7. – 8. století Slované. První stopy slovanských sídlišť byly nalezeny na území dnešní staré Transporty a Městských sadů. Archeologické stopy osídlení dnešního vnitřního města jsou z 9. – 10. století. První písemná zmínka o Chrudimi je v listině z roku 993. Český panovník Boleslav II. v ní dává nově založenému benediktinskému klášteru v Břevnově právo pobírat z Chrudimě 1/10 soudních a tržních pokut. Listina sama je však podvrh až ze 13. století. Celé východní Čechy byly do konce 10. století součástí slavníkovského panství se střediskem v Libici nad Cidlinou. V roce 995 byli Slavníkovci vyvražděni a jejich území bylo spojeno s pražským knížectvím. Z tohoto důvodu je pravděpodobné, že k vybudování chrudimského hradiště došlo až po tomto roce. S jistotou stálo hradiště v roce 1055, kdy v chrudimském hradišti zemřel český panovník Břetislav I.
Ze samotného hradiště se přibližně ke konci 12. století vydělil jako samostatný objekt zeměpanský hrad. Zde bylo od roku 1130 sídlo územní správy. Ke konci 12. století se Chrudim se svým hradským obvodem dostává k Děpolticům, vedlejší větvi vládnoucího přemyslovského rodu. Ti však ohrožovali jednotnost českého státu a byli proto nuceni odejít z Čech do Polska. Život města ovlivňovaly epidemie, hladomory a živelné pohromy. Doloženy jsou především požáry hradiště v 11. a 12. století.
Nejpodstatnější změnu pro chrudimské dějiny přinesla 2. polovina 13. století. Tehdy byla na místě starého hradiště králem Přemyslem Otakarem II. založena Chrudim jako město. Z toho vyplývaly různé výsady, zajišťující míru samosprávy a svobody trhů, obchodu a řemesel. Mohutné chrudimské hradby vše chránily a činily z města pevnost ve službách zakladatele a pána. Kdy přesně byla Chrudim jako město založena bohužel nevíme. Zakládací listina města se totiž v originále nezachovala. Jisté však je, že Chrudim musela být založena někdy před rokem 1276. Jako nejpravděpodobnější se jeví rok 1263. Poloha na zemské cestě z Prahy na Moravu napomáhala rozvoji města. Chrudim se v období vrcholného středověku zařadila mezi přední města českého království. Město vyhořelo i krátce po svém založení na přelomu 13. a 14. století
Nedlouho po svém založení se Chrudim stala královským věnným městem. K podstatné změně v sociálním a národnostním složení obyvatel Chrudimě došlo již na počátku husitských válek. Jeden z vůdců táborského bratrstva, Jan Hromádka z Jistebnice, se zmocnil Chotěboře. Zde se však 4. února 1421 vzdal Zikmundovým přívržencům. Byl odvlečen do Chrudimi a tam byl spolu s dalšími Tábory na náměstí upálen. Poté vtrhla do Chrudimi vojska pražanů. Dne 26. dubna 1421 tam od jihu přitáhl se svým vojskem i Žižka. Obě vojska se domluvila na společném útoku a dobytí města. Vojenským velitelem byl Jan Městecký z Opočna. Ten je také považován za hlavního viníka chotěbořského krveprolití. Již 28. dubna 1421 přijal nabídnutou kapitulaci. Chrudimská královská posádka z města odešla a brány města se otevřely husitským sborům. Kdo z občanů města nechtěl přistoupit k novému učení, pozbyl práva pobývat ve městě a mít tam majetek. Odstěhovali se tak někteří Němci a město bylo zcela počeštěno. Dominikánský klášter v Chrudimi byl úplně zničen a mniši pravděpodobně upáleni. Když se po husitských válkách ujímal v Čechách vlády král Zikmund, vyslala i Chrudim svého velvyslance do Jihlavy, aby jeho jménem složila slib věrnosti novému panovníkovi. I Chrudim se přičinila, aby Jiří Poděbradský byl zvolen za „správce mocného a pravého království Českého“.
Klidný vývoj města za Jagellonců byl narušen až za prvního Habsburka, Ferdinanda I. Chrudim se spolu s většinou českých měst zúčastnila neúspěšné revoluce proti panovníkovi a byla za to exemplárně potrestána. Město přišlo o všechny své statky, zaplatilo velkou pokutu a propadla veškerá privilegia. Prakticky hned po mírném zlepšení situace přišla nová, podstatně horší pohroma. Chrudim se roku 1618 zúčastnila, jako většina českých měst, odboje proti Habsburkům. Nastolení zimního krále bylo uvítáno mohutnou slavností. Český odboj skončil bitvou na Bílé hoře. Majetek města byl roku 1622 opět konfiskován. Městem procházely cizí i císařské armády, které vydíraly a loupily. V té době ještě nebyly kasárny, takže ubytování a stravování vojska padlo na městské obyvatelstvo. To muselo vojsku dodat předepsané množství potravin a prostory pro ubytování.
Nové války, zejména o rakouské dědictví v letech 1742 – 1744, přivedly do Chrudimi pruská vojska. Jejich velitel, panovník Friedrich II. Veliký, měl v Chrudimi svůj hlavní stan. Roku 1750 zde královna Marie Terezie zřídila poštu. Od roku 1751 je Chrudim sídlem krajského úřadu. To s sebou přineslo hospodářské oživení a také přítomnost německého úřednictva, Tím byla Chrudim ohrožena postupným jazykovým odnárodněním.
V první polovině 19. století byla Chrudim poklidné venkovské město. Hlavním zaměstnáním bylo soukenictví, koželužství a zemědělská výroba. Jazykové odnárodnění přetrvávalo až do 60. let 19. století.
Převratné události roku 1848 přinesly i novou správní organizaci. Chrudim přišla o krajský úřad a o kriminální soud. Roku 1850, 6. srpna, postihla Chrudim velká pohroma v podobě požáru. Obojí se vrátilo zpět roku 1855. Ve druhé polovině 19. století dostala obec železniční spojení. Byly založeny peněžní ústavy a četné průmyslové podniky. Z několika povodní se město muselo vzpamatovávat ve 2. polovině 19. století.
V zakládací listině se objevovala zmínka o chrudimském hradu. U nově založeného města požadoval panovník sílu a pevnost v podobě městských příkopů a hradeb. Ze stavby hradu zůstaly jen nepatrné zbytky. Z vnějšku je vidět pouze hlava vousáče se širákem, hlava s biskupskou obřadní čepicí, hlava obludy a dva štíty. K opevnění hradu i města patřila tzv. Žižkova věž. Zcela zbytečně, bez průzkumu a dokumentace, byla roku 1846 zbořena. V přízemí měla 2,25 metru silné zdi, byla dvoupatrová s nízkou šindelovou střechou, přístupná pouze žebříkem. Součástí opevnění byla i věž Hláska – vysoká, čtverhranná, ukončená věžičkou s plechovou městskou orlicí. Bydlíval v ní trubač. Roku 1717 se zřítila a již nebyla obnovena. Vstupy do města, které bylo uzavřené příkopy a hradbami, umožňovala Horní brána, Dolní brána a Tmavá fortna. Horní brána se skládala se tří bran. První horní brána stála do roku 1879 u Vamberova domu. Měla zubatý štít s městským znakem. Prostřední horní brána ležela u tehdejšího vstupu do Břetislavovy ulice a pojila se na věž Hlásku. Zbořena byla roku 1801. Nejmenší horní brána byla pro obranu města bezvýznamná, neměla ani vrata. Jako taková byla zbořena roku 1803. Dolní brána, takzvaná Pražská, se skládala ze tří průjezdních věží. Nejodolnější z nich, neklenutá, byla postavena těsně u dvojobloukového mostu přes náhon řeky Chrudimky. Ještě počátkem 19. století měla ozdobný štít s namalovaným městským znakem. Uzavírala se padací mříží. Druhá, prostřední dolní brána, byla čtverhranná, vysoká se silnými zdmi, úzká s nízkou klenbou, bez jakýchkoliv ozdob. Tyto dvě brány byly zbořeny v souvislosti s výstavbou silnice na Vysoké Mýto v roce 1822. Třetí dolní brána byla postavena z tesaných kvádrů, neklenutá s padací mříží. Tmavá fortna z roku 1439 je dnes běžně označovaná jako Myší díra. Je to úzká chodba 27,5 metru dlouhá s valenou klenbou. Byla opatřena trojími pevnými dveřmi ze silných fošen, okovaných železem. Původně byla tak úzká, že mohl projít pouze jediný člověk. Její dnešní stav pochází z roku 1841, kdy byla opravena, omítnuta a rozšířena. Téhož roku byly zřízeny od fortny směrem dolů schody a dřevěný můstek byl nahrazen kamenným.
Neopomenutelnou památkou města a jeho dominantou je Mydlářovský dům. Je charakteristický svým vzhledem z ulicei svou „hvězdárnou“. Stavebníkem byl bohatý chrudimský mydlář a svíčník Matěj Mydlář. Dne 11. ledna 1571 dům koupil a začal s přestavbou. Tu dokončil přibližně roku 1576. Dům je třípatrový. V uličním průčelí má ve dvou patrech logii o pěti obloucích. Třetí patro uliční fronty tvoří dřevěná pavlač. Zadní fronta domu má po statickém zabezpečení roku 1952 dvě otevřené galerie a je nápadná válcovou štíhlou věží podoby minaretu – „hvěz-dárna“, spojenou s nižší věží šestibokého půdorysu.
Církevní dominantou Chrudimi je gotický Kostel Nanebevzetí Panny Marie. Prý vznikl ještě před založením města. Chrudim má mnoho církevních památek – Kostel sv. Kateřiny, Kotel sv. Josefa u kapucínského kláštera, Kostel sv. Michala Archanděla, Kostel sv. Kříže, Evangelický chrám. Z drobnějších památek můžeme jmenovat Morový sloup Proměnění Krista, sochy sv. Jana Nepomuckého a novo-městskou kašnu. Z dalších soch stojí za připomenutí pomník Viktorina Kornela ze Všehrd, pomník Mistra Jana Husa a socha Josefa Ressela.