Město Aš leží v nejzápadnějším území naší republiky. Vzniklo z malé osady, která byla založena pravděpodobně ve 13. století. První písemná zmínka o Aši pochází z roku 1232. Tehdy byla Aš a Selb předána Jindřichovi z Plavna a jeho synovi do zástavy. Z roku 1270 také pochází zmínky o místním kostelu.
Roku 1331 získali Aš do zástavy Neubergové a po nich asi od roku 1400 Zedwitzové. Ti se zde trvale usídlili a společně s Podhradím změnili Aš na hlavní sílo pozemkového majetku. Za Neubergů a Zedwitzů vzniklo na území Aše několik panských sídel. Za nejstarší sídlo je považována tvrz, která vznikla dávno v minulosti. Poprvé je však v literatuře zmiňována až roku 1534. Tehdy ji koupil Tomáš Dressel. Dodnes není známo, kde se tvrz nacházela. Pravděpodobně v místech pozdějšího zámku nebo v sousedství dnes již zničeného kostela Nejsvětější Trojice.
Na tzv. Niklasbergu později vznikl zámek. Tvořil severovýchodní část města položenou výše nad městským jádrem. Ani doba vzniku zámku není přesně známá. Bylo zjištěno, že v 17. století ho vlastnili Dresselové a poté přešel do vlastnictví Zedwitzů. Roku 1659 ho koupil Kryštof Brush (uváděný také jako Kašpar Brusch). Po Janu Friedrichovi z Perglasu, který vlastnil zámek od roku 1689, přešel zpět do vlastnictví Zedwitzů, do rukou Antonína Josefa Františka. Za něho byl zámek přestavěn a v prvním patře vedlejší zámecké obytné budovy byla zřízena nová kaple.
Antonín Josef František neměl žádné mužské potomky a roku 1724 nabídl statek České koruně jako léno. U císaře Karla IV. si prosadil podmínku, že majitel musí být katolického vyznání. Zámek byl však vyjmut z území města Aše, pojmenován podle kaple Niklasberg a několik let byl považován za samostatnou obec. S držbou souviselo také právo vaření piva a osvobození od daní. Po smrti Antonína roku 1731 zdědily zámek Niklasberg jeho dcery Vilhelmína Beustová a Mariána Zedwitzová. Zámek pak zdědil Vilhelmínin syn Josef Adam Bust, od kterého ho pak roku 1786 koupil Erdman Jan Zedwitz a po jeho smrti zámek zdědili jeho synové Jiří Erdman a Zikmund. Z konce 18. století pochází plány a vyobrazení zámku. Ten stál přímo na Niklasbergu v blízkosti katolického kostela sv. Mikuláše, který byl zbořený roku 1630 v souvislosti se švédským vpádem. Poplužní dvůr sestával z několika budov se zámkem. Měl podobu obdélného patrového stavení, krytého valbovou střechou s několika komíny. Později byla zámecká budova označená číslem popisným 150 a dle plánu stávala v čele dvora při vstupu. Vpravo a vlevo od ní se táhly hospodářské budovy a katolická kaple sv. Mikuláše ve vedlejší zámecké budově č. p. 153. Zámek tvořila jednoduchá obdélná budova o jednom patře s valbovou střechou. Jeho dvorní průčelí bylo sedmioké a hlavní vstup byl umístěn mimo jeho osu. Nároží stavby zdobila ozdobná bosáž, fasády členily mezipatrová a korunní římsa.
Všechny budovy zámeckého areálu roku 1814 při velkém požáru města vyhořely. V jejich místech byla později zřízena zahrada. Nová obytná budova majitelů byla založena na troskách vedlejší obytné budovy dvora s kaplí sv. Mikuláše. Dvoupatrovou stavbu krytou mansardovou střechou na téměř čtvercovém půdorysu vystavěl punčochář Jan Jiří Unger. Ten stavební parcelu po bývalém poplužním dvoře se zámkem od Zedwitzů odkoupil. V jejím držení se poté vystřídalo několik majitelů. V literatuře je tato budova označována jako zámek, ale stojí pouze v místech vedlejší obytné budovy bývalého zámeckého komplexu. Zámek byl položen v místech před ní. Jižní nároží vyznačuje kamenný reliéf Salvy Quardii z roku 1724 umístěný v oplocení zahrady. Symbolizuje osvobození města od povinnosti platit daně. Dodnes je socha zasazena v rohu oplocení dnešního muzea muzea, které se nachází v místě bývalého zámku Niklausberg.
Po zmiňovaném požáru a následném prodeji Niklasbergu přenesli Zedwitzové své sídlo na jiné místo v Aši. Zikmund nechal zbudovat v jihovýchodní části města při dvoře zvaném Kaltenhof patrové stavení ze smíšeného zdiva – kamenné a cihelné. V prvním patře se nacházel hlavní sál a schodiště. Zikmund se však brzy přestěhoval jinam a tomuto sídlu se začalo říkat „starý zámek“. Na nějakou dobu zůstal prázdný a roku 1862 ho koupilo město. Pak zde vznikl chudobinec. O deset let později byl zámek zbořen a v jeho místech byla postavena nemocnice.
Zikmundův bratr Erdman si nechal vybudovat nové sídlo v areálu dvora nazývaného Vorwerk v části města zvané Stein. Toto sídlo bylo brzy nazýváno „nový zámek“. Vzniklo totiž o něco později než stavba v Kaltenhofu. Zedwitzové ho drželi v majetku až do roku 1870, kdy byl prodán továrníkovi Jindřichovi Klaubertovi. Později měl zámek ještě několik majitelů. V 60. letech 20. století došlo k asanaci celého areálu dvora včetně zámku a dnes se v místech zámku rozkládá nezastavěná plocha.
Posledním sídlem Zedwitzů byl dům v Mikulášské ulici č. p. 154. Po požáru roku 1814 byl zvětšen a dostal nové č. p. 100. Roku 1853 ho Zedwitzové prodali továrníkovi Davidovi Panzerovi. Později byl ještě upravován, ale v 60. letech 20. století byl stržen. Dnes stojí v jeho místech domy č. p. 2, 4 a 6. Z bývalých pěti sídel se tedy do dnešních dní nedochovalo žádné.
K dalším zajímavým památkám patří radnice a rozhledna Háj. Ta se nachází v nadmořské výšce 758 metrů a je z ní překrásný výhled do širokého okolí. Cestou z Aše k rozhledně lze na rozcestí nalézt také jeden ze smírčích křížů.