Humpolec

Humpolec leží v samém srdci Českomoravské vysočiny, na pomyslné hranici mezi Čechy a Moravou. Téměř se dotýká dálnice D1 přibližně uprostřed vzdálenosti mezi Prahou a Brnem. Humpolec je druhé největší město na Pelhřimovsku rozkládající se na rozloze 3.993 hektaru. Jeho průměrná nadmořská výška je 550 metrů nad mořem. Počet obyvatel dosahuje téměř jedenácti tisíc
Vznik města ve 12. století souvisel se starou zemskou stezkou, jež spojovala nedaleký klášter Želiv s Prahou a Moravou, a uvádí se jako "via Humpolecensis". První písemná zmínka je z roku 1178, kdy král Přemysl daroval Humpolec Soběslavovi II. Komu předtím patřil není známo. Ve 13. - 15. století nabyla na významu těžba stříbra. Prvním známým držitelem města je německých rytířů, dále to byl do roku 1325 želivský klášter a poté křižovníci s červenou hvězdou. Dalšími majiteli sídla se staly šlechtické rody, nejprve páni z Lipé a později z Dubé, z Leskovce a Trčkové z Lípy, za jejichž vlády došlo k rozvoji rybníkářství a pivovarnictví. Posledním šlechtickým rodem, který držel Humplec ve svém vlastnictví byli páni z Říčan. Jan z Říčan roku 1560 založil soukenický cech. V době husitských válek se na nedalekém vrchu Melechov odehrály první schůzky husitů a jejich první srážky s panskou mocí. Město poznamenala válečná tažení krále Zikmunda. Po bitvě na Bílé hoře roku 1620 se město stalo konfiskátem a dostalo se do rukou cizí šlechty - pánů ze Somlsu, ale ani tím se postavení Humpolce nijak nezměnilo. Z dalších majitelů lze uvést rody Kirchnerů, Gastheimů, Metternichů, Regalů, z Delbína, z Neffzernu. Za pánů z Neffzernu se město opět vzpamatovalo z úpadku, který utrpělo v 18. století. Rozšířilo se zde pěstování brambor.
Za posledního majitele, hraběte Wolkenstein-Troszburga, byl Humpolec roku 1807 prohlášen svobodným městem "na věčné časy". Revoluční rok 1848 měl ohlas i v Humpolci. Byla vytvořena národní garda a říšským poslancem za město se stal Karel Havlíček Borovský. V 19. století mělo město již natolik rozvinutou soukenickou výrobu, že zaměstnávala na 2.000 lidí. Městu se začalo říkat "Český Manchester". Soukeník Emerich Dítě vytvořil světový rekord, který přispěl k propagaci města. Za pouhých sedm hodin zhotovil látku na lovecký oblek pro císaře Františka Josefa I. Vše sám od střiže ovcí až po utkání. Za další tři hodiny byl oblek ušit a dodán do Vídně. Není divu, že právě na jeho továrně se také rozsvítila první elektrická světla na Vysočině. Zdejší heslo "500 let oblékáme svět" není jen reklamní slogan, ale kus historie a slávy Humpolce. V roce 1910 zde byl zřízen okresní úřad. Okresním městem zůstal i po 2. světové válce, až do roku 1960, kdy se stal i s okolím součástí pelhřimovského okresu.
Někdy po roce 1380 se zde narodil Jan Želivský. Byl jedním z vůdců husitské protifeudální revoluce. K významným humpoleckým rodákům patří také náš významný antropolog Aleš Hrdlička, který vědecky vyvrátil názor, podle něhož by se lidstvo dělilo na vyvolené a podřadnější - podle původu a barvy pleti. Dalším humpoleckým rodákem byl Jindřich Honzl - režisér pražského Osvobozeného divadla. Za připomenutí stojí například Jaroslav Hašek, který v nedaleké Lipnici napsal svůj román Osudy dobrého vojáka Švejka a dožil zde svůj bujarý život. Nelze opomenout ani Ivana Magora Jirouse, spisovatele, básníka a hudebníka undergroundu. Gustav Mahler se narodil v Kalištích u Humpolce. Byl geniálním hudebním tvůrcem.
Velmi významně se do historie zapsal rok 1233, ke kterému se vztahuje první písemná zmínka o kostelu sv. Mikuláše založeného želivskými premonstráty. Kostel stojí mezi Horním a Dolním náměstím. Je postaven na půdorysu rovnoramenného kříže. Pod kostelem na Horním náměstí stojí Muzeum Dr. Aleše Hrdličky. Významnou budovou na Dolním náměstí je bývalá budova radnice, dnes městská knihovna, postavena v roce 1872. Tuto budovu projektoval Josef Zítek, jehož jméno je spojeno s vybudováním Národního divadla v Praze.
Před druhou světovou válkou zde byla velká část židovského obyvatelstva. Z této doby pochází židovský hřbitov. Byl založen roku 1719. Nejstarší náhrobky jsou z 1. poloviny 18. století. Také se zde nachází židovská synagoga. Byla původně barokní. V roce 1860 dostala gotickou podobu. K této synagoze kdysi patřila i židovská škola, rituální lázeň "mikve" a byt rabína.
Pozoruhodná historie se pojí s pomníkem Tomáše Gariqua Masaryka od sochaře V. Makovského na Tyršově náměstí. Byl postaven ze sbírek občanů roku 1937. V průběhu následujících padesáti let by třikrát odstraněn a zase znovu postaven a stal se tak symbolem boje demokracie s totalitou.
Znak města Humpolce skládá se ze tří částí. Každá z nich je erbem jedné z panských rodin, Humpolci vládnoucích. Dole je zavinutý šíp pánů z Dubé, nad ním zkříženy vidlaté parohy ze znaku Leskovců a mezi nimi nejvýše erb Trčků, štít vodorovně na tři pásy rozdělený. Původního znaku - zavinuté střely, užívali Humpolečtí od druhé poloviny XIV. století.