Rýmařov

Zdejší kraj byl osídlen již Kelty, počátkem našeho letopočtu se zde usadili lidé neznámého kmene a koncem 5. století zde sídlili Slované. Kraj poté osídlili příslušníci kmenu Holasiců.
Počátkem 13. století osídlili zdejší kraj lidé z jiných krajin, které již byly přelidněné. Kolonisté zde založili zemědělskou osadu, ale někdy v letech 1224 – 1234 zde zavládla zlatá horečka, která však nebyla korunována úspěchem. Roku 1250 osada zanikla a místo ní zde byl založen dvorec, který sloužil jako útočiště kupcům a pocestným. Stálo zde několik zemědělských usedlostí. Všechny dřevěná stavení však lehla popelem a nově postavené domy zdejší obyvatelé brzy opustili. Zároveň byl dostavěn Hrádek chráněný přemyslovskými hradbami a několika příkopy. Pod jeho ochranou bylo koncem 70. let 13. století založeno město nazývané Reymarstadt.
Na přelomu 13. a 14. století začala na Hrádku fungovat huť k získávání téměř zcela ryzího zlata. Za Jana Lucemburského se důlní činnost ještě rozvinula, spíše do oblasti železných rud. V polovině 14. století začalo zpráv o Rýmařově přibývat. Rozvíjející se město se koncem 14. století dostalo do zástavy. V roce 1398 získal majetek Proček z Vildberka, který v kraji loupežil.
V roce 1405 město vydrancovali a vypálili neznámí útočníci. Za husitských válek tedy město nebylo v centru zájmu. Město se začalo pomalu rozvíjet, pouze Hrádek již zůstal v troskách. Po skončení husitských válek se město vrátilo k dobývání kovů. V roce 1468 však kraj obsadila vojska uherského krále Matyáše Korbona, která roku 1474 vydrancovala i Rýmařov.
V 16. století se objevila luteránská víra, která začala postupně převládat. Ve městě se také hojně rozšiřovala železářská výroba. Stál zde Dvorský, Stříbrný a Vlašský hamr, železná huť, kovárny i slévárny. V Rýmařově byly lázně, pivovar i špitál a své zastoupení tu měly různé řemeslné cechy. Město však také bylo v těchto dobách zasaženo mnoha požáry. Roku 1583 koupil panství tyrolský hrabě Ferdinand Hoffmann z Grünbuchlu. Ačkoli městu byla ponechána jeho privilegia, Rýmařov se stal pouhým poddanským městem.
Rýmařov jako jeden z mála bez problémů ustál stavovské povstání, protože jeho majitele nebylo za co trestat. K potyčkám a nesnázím došlo až po roce 1626. Se svatodušními svátky roku 1643 přišli do kraje také švédové, kteří poté dlouhou dobu celý kraj sužovali. Více než třetina obyvatel jejich drancování a také různým epidemiím nemocí podlehla. Když roku 1650 švédská vojska kraj opustila, zůstalo po nich zpustlé, spálené a značně vylidněné město. Obyvatelé Rýmařova se poté uchýlili k víře v upíry a vlkodlaky, kterou však radní dokázali částečně potlačit. Následovaly také vleklé spory o platnost královských privilegií, která byla městu potvrzena až roku 1662. Brzy však kraj postihl strach z příchodu tureckých vojsk a jakmile tyto obavy trochu odezněly, rozšířily se v okolí města čarodějnické procesy, které však město samotné nezasáhly.
Počátkem 18. století byl majitelem panství rod Harfách. Kraj byl také napaden pruskými vojsky, které se podařilo vytlačit pouze za cenu ztráty Dolního Slezska. Za několik desítek let však udeřily další války. Lepší vyhlídky přineslo založení plátenické manufaktury v Janovicích roku 1746 a také fakt, že se Rýmařovu zcela vyhnuly selské bouře. O Velikonocích roku 1790 však vznikl v jednom z městských domů požár. Větrné počasí však způsobilo, že ohněm byly zasaženy všechny domy včetně radnice i kostela a shořely dokonce kopky hnoje v okolí města. Z Rýmařova zbyla jen velká hromada popelu. Požár však přinesl také oběti na životech a mnozí ostatní byli velmi popálení. Finančními i hmotnými prostředky poté městu pomáhalo široké okolí, přesto se však Rýmařov na desítky let zadlužil. Na spáleništi bylo postaveno nové klasicistní a empírové městečko.
Na počátku 19. století se začalo městečko natolik rozvíjet, že byly do roku 1821 zasypány hradební příkopy a zbourány poslední pevnostní brány. Janovická manufaktura zanikla, ale ve městě se rozvíjel strojový průmysl, zpracovávalo se zde železo, ale i bavlna a len. Roku 1849 byla zrušena panství a Rýmařov připadl k olomouckému kraji. V letech 1855 – 1868 se z Rýmařova stalo okresní město. Roku 1866 vstoupila do země pruská vojska. Obrany byly postaveny až ve vnitrozemí a Rýmařov tak byl vojskem obležen. S finančními požadavky Prusů se po válce město nedokázalo vyrovnat. V roce 1878 vjel do Rýmařova první vlak. Postupně zde vzniklo několik škol, knihovna i divadelní sál.
Do první světové války šli obyvatelé Rýmařova s odhodláním zvítězit. Prohranou válkou i vznikem Československé republiky byli zaskočeni. Přesto se město krátce rozvíjelo, dokud nepřišla ve 30. letech 20. století krize. Když 8. října 1938 obsadila město německá armáda, stal se Rýmařov součástí Velkoněmecké říše. 7. května 1945 byl Rýmařov obléhán a ostřelován sovětskou armádou, dokud nebyl dobyt a poté osvobozen. Po válce přišla vleklá hospodářská krize. Také zde, stejně jako v jiných městech, byly nenávratně poničeny památky a zbořena polovina kostelů. Jaro 1968 a vidinu možných reforem obyvatelé přivítali, v srpnu téhož roku svou krátkou svobodu ztratili.
Mezi nejcennější památky patří Hrádek, kde jsou dodnes pozůstatky počátků osídlení i období hutnictví. Další památkou je původně gotický farní kostel sv. Michala, který byl roku 1609 upraven. V letech 1667 – 1670 proběhla raně barokní přestavba staršího domu na radnici. Z roku 1711 pochází filiální kostel Navštívení Panny Marie. Z dalších jmenujme například faru a také různé sochy a sousoší.