Teplice

Teplice jsou město ležící na severozápadě Čech v ústeckém kraji mezi Českým Středohořím a Krušnými horami. Město leží v nadmořské výšce 289 – 399 metrů nad mořem a zaujímá rozlohu 23,78 kilometru čtverečních. Žije zde něco přes 53 tisíc obyvatel.

Území dnešního města bylo osídleno již v dávné minulosti, přičemž nejstarší důkazy o zdejším osídlení pocházejí z období 40.000 až 10.000 let před naším letopočtem. Před 7.000 lety se na svazích Doubravské hory a vrchu Letná nacházela osada. Místo bylo osídleno i v době bronzové v období 1800 – 800 let před naším letopočtem a své sídliště zde měli také Keltové ve 4. století před naším letopočtem.

Na počátku našeho tisíciletí oblast obývaly germánské kmeny, ale existence slovanského sídliště nebyla potvrzena. Název města je však i přesto pravděpodobně slovanský a je odvozen od teplých vodních pramenů. První pramen byl objeven údajně již roku 762, ale první písemná zpráva o něm pochází až z roku 1057. Zřejmě někdy mezi roky 1153 a 1167 nechala královna Judita v Teplicích založit klášter. Stál u něho klášterní kostel, který sloužil jako farní.

Roku 1278 byl klášter zničen při nájezdu vojsk, která tudy táhle z vítězné bitvy na Moravském poli. Na konci 13. století se jedna z obcí v okolí kláštera stala městečkem. Brzy město získalo různá práva – hradební, mílové, pivovarnické i tržní.

Z roku 1352 pochází první písemná zpráva o farním kostelu zasvěceném Panně Marii.

Na počátku 15. století se ve městě utvořila židovská komunita. V roce 1426 byl křižáckými vojsky vypleněn a vypálen klášter. Útoky se za husitských válek několikrát opakovaly a řeholnice klášter opustily. Z roku 1435 pochází poslední zpráva o teplickém klášteře. Město pak získal husita Jakoubek z Vřesovic. V roce 1437 mu císař Zikmund držení Teplic potvrdil. Z roku 1449 pochází malá část nejstarší dochované, česky psané knihy města. V 60. letech 15. století získala Teplice manželka Jiřího z Poděbrad Johanna z Rožmitálu. Proběhla oprava města i kláštera. Po její smrti roku 1476 se Teplic ujal její syn Hynek z Münsterberku. Správce panství Jan Ilburk z Vřesova nechal na Doubravské hoře postavit hrad, ale Hynek nakonec majetek přenechal rodu Fictumů.

Majiteli Teplic byli postupně Kolovratové, Valdštejnové, Smiřičtí, Malcánové, Rožmitálové a další. Až roku 1543 se panství ujal Volf z Vřesovic. Ten zahájil výstavbu hlavní budovy zámku, nechal postavit kostel Povýšení sv. Kříže, špitál pro chudé a pivovar. U teplých pramenů začaly vznikat dřevěné přístřešky. Z roku 1549 pochází poslední písemná zpráva o farním kostele Panny Marie. Někdy poté zřejmě zanikl. roku 1568 byl postaven pravoslavný kostel Povýšení Panny Marie. Roku 1569, po smrti Volfa z Vřesovic, získal Teplice Radslav starší z Vchynic a Tetova. Kolem hradu zřídil loveckou oboru, dostavěl hlavní zámeckou budovu, zřídil okrasnou zahradu s rybníky. Od roku 1580 probíhala výstavba kamenných lázeňských budov. V roce 1586 byl na místě starší budovy postaven kostel sv. Jana Křtitele.

Roku 1619 se majitelem panství stal Radslavův synovec Vilém Vchynský. Jako nekatolík musel roku 1628 opustit zem, ale majetek mu nebyl zkonfiskován. Když se však vrátil roku 1634, aby pomohl Albrechtu z Valdštejna v boji proti císaři, byl zavražděn a jeho majetek byl zabaven. Panství od císaře získal Jan Aldringen, ale záhy byl zabit a správy Teplic se ujala jeho sestra Anna. Za třicetileté války město trpělo nájezdy císařských, saských i švédských vojsk a po jejím skončení nechal císař Ferdinand zbořit hrad i opevnění, aby se nedostaly do rukou nepřítele. Roku 1645 byla západní věž kostela sv. Jana Křtitele zasažena bleskem, který způsobil požár. Zničeny byly i zvony, takže roku 1659 byly dodány tři nové, ale dodnes se dochoval pouze jeden. Od roku 1673 měly zdejší lázně stálého lékaře a od roku 1678 byla ve městě lékárna. V roce 1685 postihl zpustošené a jen těžko se vzpamatovávající město rozsáhlý požár, při kterém bylo zničeno 30 domů.

V letech 1700 – 1703 proběhla přestavba kostela sv. Jana Křtitele, který tak získal dnešní podobu. Roku 1718 byl na náměstí umístěn morový sloup od sochaře Matyáše Bernarda Brauna. Roku 1732 byl v zámecké zahradě dostavěn Zahradní a plesový dům. V 1. polovině 18. století se rozvíjela řemesla a začaly vznikat cihelny, uhelné doly a vápenky. První uhelný důl byl otevřen roku 1740. V polovině 18. století proběhla pozdně barokní přestavba zámku. V 18. století se ve městě nacházelo již 15 léčivých pramenů. Na konci 18. století vlastnil Teplice Jan Nepomuk Clary-Aldringen, který se zaměřil na rozvoj lázeňství. U západního zámeckého křídla vzniklo divadlo a zahrada byla přebudována na anglický park. Rozvoj Teplic zastavil požár, který vznikl v noci na 1. června 1793, a zničil polovinu města, tedy přes 170 staveb. Téměř okamžitě byla zahájena obnova města, byla zbourána Krupská a Lázeňská brána. Musela být zbořena i radnice, která stála uprostřed náměstí. Již v následujícím roce stály ve městě nové klasicistní domy.

Proběhla rozsáhlá renovace zámku i zámeckého kostela a roku 1806 byla v severní části náměstí postavena nová radnice. Roku 1811 byla zbourána Bílinská brána. Roku 1846 došlo ke zboření poslední, Lesní brány. Po polovině století vznikaly v okolí města chemické, keramické, sklářské, strojírenské a textilní továrny. V letech 1861 – 1864 proběhla výstavba evangelického kostela Prokopa Holého.

Roku 1938 se Teplice staly součástí německých Sudet. V následujícím roce byla vypálena židovská synagoga a židovské obyvatelstvo bylo deportováno do vyhlazovacích táborů. Až do roku 1945 vlastnil město rod Clary-Aldringenů. V letech 1954 – 1957 proběhl archeologický průzkum zbytků klášterních budov. Za období socialismu byly zbořeny některé historické budovy, ale po roce 1989 došlo k rekonstrukci města a postupnému rozvoji lázeňství. Teplický zámek se stal sídlem Regionálního muzea. Roku 1995 byl na místě židovské synagogy zřízen památník.

Největší památkou města je teplický zámek s rozsáhlou zahradou a několika budovami. Na náměstí se nachází empírová budova radnice z roku 1806 a morový sloup.

Především však se ve městě nachází mnoho kostelů. Nejstarší je děkanský kostel sv. Jana Křtitele z roku 1585, který má ve věži tři zvony z roku 1482, 1540 a 1659. Dále se v Teplicích nachází zámecký pravoslavný kostel Povýšení sv. Kříže z roku 1568, v jehož boční věži je zvon z roku 1477, novogotický kostel sv. Alžběty z roku 1862, evangelický kostel Prokopa Holého (sv. Bartoloměje) z roku 1864 a kostel Nejsvětějšího Srdce Páně v Trnovanech. Na Doubravské hoře se nachází zříceniny hradu zbořeného v 17. století.

Z lázeňských budov jmenujme například lázeňský dům Beethoven se Sadovými lázněmi, Císařské lázně, Hadí lázně, Kamenné lázně s budovou Jirásek, Nové lázně a Vojenské lázně.