Klimkovice

Klimkovice byly založeny jako osada s tvrzí a byly pojmenovány po zakladateli Klementu, který byl přezdíván Klimek. Ve 2. polovině 14. století celé panství vlastnili páni z Kravař. Beneš I. z Kravař povýšil roku 1383 Klimkovice na město a udělil mu také městský znak.
Dalším majitelem byl Beneš II. z Kravař, který 28. srpna 1416 ve Fulneku vydal listinu, kterou udělil Klimkovicícm právo odúmrti. Nechal zde také zřídit fojtství. Roku 1423 se majitelem panství stal Jan z Kravař. Zemřel roku 1434 a majetek připadl jeho manželce Anežce opavské, která se provdala za Jiřího Šternberka. Tím byl rozpoután dlouholetý spor o bílovické a fulnecké panství, které nakonec připadlo opavským knížatům. Obě panství však byla prodána, ale Klimkovice byly od bílovického panství odtrženy a roku 1451 je získal rytíř Tas z Bítova. Klimkovice se staly sídlem samostatného panství. Po Tasovi získal město jeho syn Jiří z Bítova a po něm jeho nezletilá dcera Johanka. Roku 1496 zletilá Johanka dosáhla obnovení dědických práv a po sňatku s Janem ze Šťavna mu darovala celé panství.
Po Janově smrti se provdala za Hynka I. z Vrbna, kterému celé panství přenechala. Hynek nechal v letech 1525 – 1529 postavil katolický kostelík sv. Trojice. Nedlouho poté se objevuje první zmínka o zdejší škole. Po Hynkově smrti získala celý majetek opět Johanka a po její smrti připadlo panství pánům z Vrbna. Listinou z 19. července 1564 byli měšťané osvobozeni od robot. V témže roce dostaly Klimkovice právo vařit pivo. Roku 1572 Hynek II. odprodal panství Janu Bravantskému z Chobřan, který ho již rok poté prodal Ondřeji Bzencovi z Markvartovic. Po roce 1578 byla zahájena rozsáhlá přestavba zámku v renesančním slohu. Došlo také k výstavbě farního kostela sv. Kateřiny. Dne 5. dubna 1595 byl Ondřej zavražděn a panství přešlo na jeho synovce Kryštofa Bzence z Markvartovic.
V roce 1600 Kryštof zemřel, ale jeho závěť byla prohlášena za zmatečnou a nastaly dlouholeté spory o dědictví. Roku 1612 Jan starší Vlček některé zájemce vyplatil a Vlčkové se tak stali na více než 300 let držiteli panství. Jan zemřel již o rok později, panství získal jeho syn Mikuláš, který roku 1615 Klimkovicím potvrdil všechna práva. Za třicetileté války však Klimkovice kvůli stálým průchodům vojsk zaznamenaly hospodářský úpadek. Po Mikulášovi se stal majitelem panství jeho syn Kašpar, ale Mikuláš ho nadále spravoval až do své smrti roku 1664. Kašpar zemřel již o rok později a zanechal po sobě dva syny. Starší syn jako mladý zemřel a za nezletilého Jindřicha Viléma panství spravoval jeho strýc Bedřich Jiří Vlček. Vlčkové se poněmčili a příjmení přepsali na Wilczek, díky čemuž se Jindřichovi otevřely nové možnosti.
Jindřich zemřel roku 1739 a panství získal jeho starší syn Josef Maria Leopold Adam Wilczek. Za sedmileté války byl do kraje zavlečen mor a roku 1758 postihl i Klimkovice. Během následujícího roku zemřelo 381 lidí, což byla více jak třetina tehdejšího obyvatelstva města. Roku 1760 byla jako vděk sv. Šebestiánovi za pomoc s morem postavena socha. Úbytek obyvatel znamenal nedostatek poddaných, kteří byli i násilně nuceni k robotě, což rozpoutalo četné selské bouře. Roku 1777 zemřel Josef Wilczek a po něm panství převzal František Josef Wilczek. Situaci vzbouřených poddaných vyřešilo až zrušení nevolnictví roku 1784. Roku 1792 bylo panství včleněno do Těšínského kraje.
V roce 1828 vznikly Vítkovické železárny, kam pak za těžkou prací odcházeli také muži z Klimkovic. Roku 1834 František zemřel a byl posledním Wilczkem pochovaným v rodinné hrobce. Dne 30. srpna 1848 okolo jedenácté hodiny večerní vypukl v hospodě na náměstí požár, který usmrtil 3 lidi, zničil 98 domů, 37 stodol a pivovar. Další požár vypukl 21. dubna 1854 ve 3 hodiny odpoledne na faře. Ohni padl za oběť kostel, zámek, 28 domů, 17 stodol a 2 obyvatelé města. Jan Nepomuk Josef Ambrož Wilczek přenesl rodinné sídlo ze zámku do Dolního Rakouska.
Roku 1911 byla postavena železniční trať do Klimkovic. Přišla však 1. světová válka, které padlo jen ve městě za oběť 63 mužů. Roku 1921 byla do Klimkovic zavedena elektrická energie. Dne 6. října 1938 ohlásil rozhlas, že Klimkovice se staly součástí pátého okupačního pásma. Město tehdy bylo ryze české, z 3.564 obyvatel se jich jen 289 hlásilo k německé národnosti. Klimkovice byly pojmenovány Königsberg a ve městě se toho změnilo tolik, že stovky obyvatel opustily město a odešly do vnitrozemí. Roku 1943 byla ve městě zřízena protiletecká obrana. V únoru 1945 se fronta natolik přiblížila, že byly ženy a děti evakuovány do Mohelnice na Moravě a muži se připravovali na obranu města. Klimkovice byly sovětskou armádou osvobozeny 1. května 1945. Německé obyvatelstvo bylo natolik zoufalé, že v zámku založilo požár. Dne 10. března 1946 byl zahájen odsun německého obyvatelstva a do Klimkovic se pomalu vraceli Češi. Za nového režimu se pak město vyvíjelo stejně, jako všechna ostatní. V 50. a 60. letech proběhl geologický průzkum, který odhalil, že zdejší voda obsahuje velké množství minerálů. Vznikla myšlenka na využití těchto zdrojů a výstavbu lázní, které měly nahradit nedaleké lázně Darkov, které byly v té době vážně ohroženy výstavbou dolu. Až po roce 1989 vznikly plány a 5. prosince 1991 byl položen základní kámen lázní. Jodová Sanatoria Klimkovice byla otevřena 18. července 1994 a již 27. července sem přijeli první pacienti.