Vizovice

Počátky osady Vizovice spadají asi do 9. století. Jako opevněné hradiště byla osada vybudována nejspíš pohany ještě před rokem 864.
První písemná zpráva pochází z 20. srpna 1261. Tehdy vydal Smil ze Střílek zakládací listinu kláštera Smilheim. Ke klášteru, který byl záhy vystavěn, náleželo asi 25 okolních obcí. V té době již byly Vizovice trhovou osadou.
Na počátku 14. století pro klášter znamenaly hrozbu hlavně nájezdy loupeživých rytířů. Ačkoli zdejší klášter byl pod ochranou cisterciáckého řádu, byl spolu s celou vsí roku 1314 vypálen. Jelikož loupeživé vpády se ještě několikrát opakovaly, bylo uvažováno o přeložení kláštera. Ten byl však nakonec přesto obnoven. Po roce 1355 si klášterní majetek začali přivlastňovat majitelé okolních panství, za což byli roku 1364 potrestáni.
Husitská šlechta vyplenila Vizovice roku 1418 a pak znovu v roce 1424. V 80. letech 15. století klášter definitivně zanikl. Roku 1483 získali Vizovice páni z Kunštátu a Jan Kuna z Kunštátu jim udělil privilegia.
Na počátku 16. století vypukla morová epidemie. V roce 1549 přešly Vizovice na pány z Boskovic, kteří zrušili robotu pro soukenické řemeslo a z panských služeb uvolnili sirotky a vdovy. Roku 1567 získal panství Zdeněk Kafka Říčanský z Říčan, který nechal na místě zpustlého kláštera postavit zámek Nový Smilheim. O tři roky později se zapříčinil o povýšení Vizovic na město. Roku 1574 město koupila Anna Kropáčka z Nevědomí, od roku 1584 ho vlastnil Václav Tetour z Tetova a na Malenovicích. Z roku 1585 pochází první písemná zmínka o palírně ve Vizovicích. Od roku 1894 Vizovice vlastnil Emerich Dóczy de Nagy Lucsie.
Hned na počátku 17. století se Dóczy pokusil o rekatolizaci, ale narazil na odpor poddaných. V roce 1605 byly navíc Vizovice vypleněny bočkajovci. Roku 1617 povolil císař Rudolf II. evangelického kněze, ale snahy o rekatolizaci pokračovaly. Roku 1621 do Vizovic vpadli Valaši a o rok později žoldnéři Gábora Bethlena. Roku 1650 byl založen postřihačský, soukenický a ševcovský cech. V roce 1663 vpadli do Vizovic Tataři a Turci. Roku 1678 musela tehdejší majitelka panství Zuzana Dóczy panství přenechat Gervasiovi Vilémovi z Gollen. V roce 1680 a 1683 do Vizovic vpadli povstalci z Uher, kteří vypálili celé město včetně zámku. Roku 1685 bylo město i zámek vypáleno Turky. V roce 1689 vznikl kolařský, kovářský a řeznický cech.
K dalšímu vpádu došlo roku 1708, kdy ve Vizovicích napáchali velké škody povstalci z Uher. Vypálen byl i zámek. Po roce 1710 byla vybudována cihelna, lázně, mlýny, vinné sklepy a další objekty. Město však bylo velice zadluženo. V následujícím roce ho navíc opstihla velká vichřice a sucho a roku 1712 naopak krupobití a velká povodeň. Roku 1742 do města vpadli prusové, o dva roky opzději přišla velká povodeň. Zadlužené panství bylo o dva roky později prodáno Minkvicburkům. Jelikož panství bylo zadluženo, bylo 15. července 1746 prodáno v dražbě Heřmanu Hanibalu z Blümegenu. Roku 1749 nechal starý zámek zbořit a v roce 1750 nechal na jeho místě postavit architektem Františekem Antonínem Grimmem nový renesanční zámecký komplex s anglickým a francouzským parkem. Roku 1765 vznikl kožešnický, krejčovský a mlynářský cech. V roce 1775 přišlo krupobití, které poničilo úrodu. Dne 16. května 1781 byl v sousedství zámku založen klášter Milosrdných bratří. V roce 1791 postihla Vizovice neznámá vysoce nakažlivá choroba, která zde zabila mnoho lidí. Hned v roce 1792 vyhořela část města.
Další neštěstí přišlo roku 1814 v podobě velké povodně. O rok později přešlo panství na rodinu Stillfriedů z Ratěnic. Roku 1836 zabila cholera ve Vizovicích téměř 300 lidí. Roku 1848 bylo zrušeno poddanství. Ve Vizovicích již dávno existovalala palírna, která patřila šlechtě a v nájmu ji mívali židovští nájemníci. Roku 1860 ji koupil Aron Eichen. Roku 1866 Vizivice zasáhla prusko-rakouská válka a také velká epidemie cholery. Dne 28. srpna 1877 město postihl velký požár, při kterém vyhořelo téměř 150 různých staveb a na 1.000 lidí zůstalo bez střechy nad hlavou. Další požár přišel hned o dva roky později, kdy zničil na 10 budov a pak rok poté byly ohněm zničeny 4 stavby. Před rokem 1880 ve zdejší palírně působil Jakub Jelínek a v letech 1882 – 1886 zde jako řiditel působil jeho syn Zikmund. V roce 1888 získal vizovickou palírnu Šimon Frisch. Od něj si roku 1891 palírnu pronajal Karel Singer. V červnu 1891 přišla povodeň a v roce 1894 další požár. Roku 1895 Karel Singer palírnu koupil a dále rozšiřoval. Ve městě však pomalu začínal podnikat také Zikmund Jelínek, kterému se velmi dařilo. Úroda však stále překračovala potřebu palíren a rolníci si tak založili podnik vlastní, takzvaný RAZOV, který však zanikl již roku 1898.
I do 20. století Vizovice vstoupily katastrofou. Hned roku 1900 byly postiženy povodní, požárem a mimořádnou zimou. V roce 1910 byl do města zaveden telefon. Za 1. světové války ve městě pobývalo několik desítek vystěhovalců z Tyrolska. I zde si však válka vyžádala lidské oběti. Ve Vizovicích vznikaly další palírny a staré se obnovovaly. V roce 1921 se podniku Jelínků ujali synové Zikmunda Rudolf a Vladimír. Rudolf pak podnikal na RAZOVě a Vladimír v rodinné firmě. Od roku 1926 má město elektřinu. V roce 1934 zavedl Rudolf Jelínek nový výrobní program, díky kterému se Vizovicím dostalo světové proslulosti. Také 2. světová válka Vizovice neminula a město bylo osvobozeno 4. května 1945. Zdejší zámek byl zestátněn a roku 1948 zpřístupněn veřejnosti. Po válce byla zahájena výstavba panelových domů, hřišť a sportovišť, kulturních, obchodních, školních a ubytovacích zařízení, vodovodu a zdravotního střediska. Od roku 1986 je zámek ve správě Muzea jihovýchodní Moravy ve Zlíně.
Kromě zámku, zámeckého předzámčí a parku, které jsou největší historickou památkou ve městě, stojí za vidění také konvent Milosrdných bratří nebo farní kostel sv. Vavřince. Hojně navštěvovaná je také zdejší palírna Rudolf Jelínek, a.s. Svou tradici si uchovává také slavní Vizovické pečivo, které se peče již od 16. století podle stále stejných pravidel. Těsto je vždy jednobarevné a v celé kolekci existuje jen 32 druhů zvířátek.
Dne 9. května 2001 byl zámek zařazen mezi národní kulturní památky. Od 1. ledna 2002 ho spravuje Státní památkový ústav v Brně.