Boží Dar

Zdejší území patřilo od roku 1424 českým pánům z Tetova. Po smrti Jiřího Viléma z Tetova připadlo Jiřímu z Poděbrad a ten ho roku 1459 předal jako svatební dar své dcery Zdenky saskému kurfiřtovi Albrechtovi. Oblast se stala součástí saského panství Schwarzenberg.
Po roce 1528 byla v regionu nalezena bohatá ložiska stříbrné rudy a 13. května 1529 saský kurfiřt Johann Friedrich vyhlásil kutací svobodu. Roku 1533 získal Johann Friedrich smlouvou s dědici pánů z Tetova oblast do svého vlastnictví. Díky schneebergským horníkům byla v tomtéž roce zahájena výstavba obce podle předem stanoveného zastavovacího plánu. Nová obec se nazývala Wintersgrün. Název Boží Dar vzešel pravděpodobně z výroku Johanna Friedricha „Tento ušlechtilý kov je Vaším chlebem, je to dar Boží.“ Stříbro a cín se nejprve doloval povrchově na výstupech rudných žil a rýžoval v náplavech potoků. Když byly tyto zdroje vyčerpány, bylo přikročeno k hlubinné těžbě ražením štol a šachet. Nejbohatší stříbrnou šachtou byl okolo roku 1540 důl sv. Vavřince. Kromě stříbra a cínu se v okolí Božího Daru těžily také další rudy – železné, kobaltové a vismutové. Koncem 16. století začal klesat význam těžby. 6. června 1546 získalo městečko od Johanna Fridricha jako zakládací listinu privilegium svobodného horního města. V letech 1546 – 1547 připadl Boží Dar zemím koruny české. Spory o hraniční území však byly zakončeny až tzv. schneebergskou dohodou z 26. října 1556, na jejímž základě byly roku 1558 hranice vyznačeny hraničními kameny. Roku 1580 byl Boží Dar povýšen na královské horní město.
25. července 1608 bylo římským císařem a českým králem Rudolfem II. městečku potvrzeno městské privilegium a obohaceno o další práva. 3. ledna 1613 byla tato práva potvrzena také římským císařem a českým králem Matyášem II. Za třicetileté války byl Boží Dar několikrát vydrancován. Roku 1643 byl vypleněn Švédy.
V 17. a 18. století hornictví pomalu upadalo a živé hornické městečko se postupně změnilo v poklidné horské středisko. Kolem roku 1800 měl Boží dar téměř 1.400 obyvatel a 200 domů. Roku 1808 postihl městečko požár. Těžba cínu se udržela až do počátku 19. století, ale roku 1820 zcela zanikla. Během první světové války padlo 88 mužů z Božího Daru. Roku 1925 byl na náměstí obce na jejich památku postaven pomník.
Po první světové válce se stal Boží Dar oblíbeným letoviskem a vyhledávaným střediskem pro letní turistiku a zimní sporty. Boží Dar se ve 20. století protloukal mnoha peripetiemi. Městečko bylo zasaženo 2. světovou válkou i odsunem německého obyvatelstva. Období komunismu 1948 – 1989 se nevyhnulo ani Božímu Daru, stejně tak devastace lidských sídel v 50. a 60. letech. V důsledku průmyslových imisí také umíraly zdejší lesy. Přesto si městečko zachovalo svůj ráz až do současnosti.
Ve Státním okresním archivu v Karlových Varech jsou uchované pergamenové originály všech tří privilegií z roku 1546, 1608 a 1613.
S nadmořskou výškou 1.028 m n. m. je Boží Dar nejvýše položeným městečkem ve střední Evropě.
V obci se nachází budova kostela, který je zasvěcen sv. Anně. Jedná se o barokní kostel se znaky klasicismu a byl postaven roku 1772 Fil. Hegerem na místě zbořené renesanční stavby z roku 1593. V objektu kostela se nachází cínová křtitelnice, kterou spolu se zvonem zhotovil roku 1612 jáchymovský kovář a zvonař Hans Wildt st.
Střed obce tvoří renesanční náměstí obdélníkového tvaru, do jehož rohů ústí vždy dvojice ulic. Dominantou náměstí je radnice postavená roku 1844 – 1845 ve stylu pozdního klasicismu.
V bezprostřední blízkosti se nachází Božídarské rašeliniště, které je možné si prohlédnout pomocí naučné stezky.