Hustopeče

Město Hustopeče leží v Jihomoravském kraji. Leží přímo u dálnice, která spojuje Brno s Bratislavou.

Oblast města byla osídlena lovci mamutů více než 20.000 let před naším letopočtem. V období 4.000 – 3.000 let před naším letopočtem zde bývalo neolitické sídliště a později, asi ve 3. století před naším letopočtem, také sídliště keltské.

Později byla na obchodní stezce založena na levém břehu říčky Štinkovky osada Česká Ves. V roce 893 uvádí Schvoy zdejší osadu jako opevněnou.

Z roku 1240 pochází první písemné zprávy o vinicích v okolí České Vsi. V roce 1247 je Česká Ves poprvé uváděna v písemnostech. V polovině 13. století se majitelem České Vsi stává Vilém z Egerbergu.

Na počátku 14. století byla rodem Egerbergů na pravém břehu říčky Štinkovky založena osada Hustopeče s gotickým kostelem sv. Václava. Královna Eliška Rejčka obec roku 1324 darovala cisterciáckému klášteru v Brně. Zřejmě v roce 1372 přišli do města první židé. Koncem 14. století se odehrály bitvy mezi šlechtou a Česká Ves byla zničena.

Po skončení husitských válek byla obci potvrzena privilegia.

Na počátku 16. století byl v pozdně gotickém stylu rozšířen kostel. Roku 1510 získalo město od krále Vladislava II. právo vybírat mýto a opevnit se hradbami. Stavba opevnění byla zahájena ještě v témže roce. Do města se pak vstupovalo jednou ze čtyř bran. Roku 1557 potvrdil král Ferdinand I. městu právo odúmrti. V roce 1572 pak římský císař a král Maxmilián II. povýšil Hustopeče na město, udělil mu znak, právo pečetit červeným voskem a pořádat tři výroční trhy. V roce 1579 byl postaven dům U Synků. Roku 1594 byl postaven dům purkmistra a o rok později renesanční kaple se sousoším Tritona. Na samém konci 16. století, roku 1599, získali Hustopeče Lichtenštejnové.

Roku 1604 postihla město morová epidemie. V roce 1605 bylo město přepadeno Uhry. Roku 1607 Hustopeče přepadla vojska knížete Patzowskeho a vyvraždila většinu obyvatel. V letech 1619 do města vpadl Gábor Bethlen, který ho vydrancoval. V roce 1623 se sem znovu vrátil a nechal odtud odvléct ženy a děti. Roku 1624 bylo město vypleněno vojskem císaře. V roce 1643 město přepadl švédský generál Torstenson. V polovině 17. století postihlo město několik morových epidemií. Roku 1663 bylo město vypleněno Tatary. Roku 1690 byla na Křížovém kopci postavena kaple sv. Rocha.

V letech 1736 – 1738 byl na náměstí postaven barokní sloup Nejsvětější Trojice. Koncem 18. století zde žilo přes 2.300 obyvatel.

V roce 1842 byly bourány městské hradby a vstupní brány. V letech 1861 – 1863 v Hustopečích pobýval a studoval budoucí československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk. V roce 1886 byl v Hustopečích založen židovský hřbitov. Okolo roku 1890 žilo v Hustopečích přes 3.600 obyvatel, ale pouze necelých 400 z nich byli Češi. Kostel sv. Václava byl ke konci 19. století v havarijním stavu a roku 1891 byla odstraněna galerie. Rozvoj vinařství zbrzdila na konci 19. století plísňová onemocnění a přemnožení škůdci.

V roce 1903 proběhly opravy kostela sv. Václava. Jeho jednotlivé části byly spojeny, věž byla zpevněna měděnými pláty, přední štít získal novorománské okno a došlo i k úpravám interiéru. Dne 25. července 1905 byl zrekonstruovaný kostel znovu vysvěcen. Roku 1906 byla na náměstí postavena nová radnice. Na počátku 20. století byly Hustopeče převážně německé, což působilo časté konflikty s českým obyvatelstvem. Město mělo být připojeno k Rakousku, ale po vzniku Československa bylo obsazeno československými vojsky. Počátek 20. století také přinesl zánik většiny okolních vinic. K jejich obnově bylo přistoupeno ve 20. letech. 20. století, ale tento rozvoj zastavila druhá světová válka. V roce 1930 měly Hustopeče přes 3.700 obyvatel, přičemž národnostně se polovina označovala za Čechy a polovina za Němce. Dne 8. října 1938 byly Hustopeče obsazeny německou armádou. Za druhé světové války byly z věže kostela sejmuty zvony, byla vybourána okna a porušena statika. Přímo kolem kostela procházela silnice z Brna do Bratislavy a houstnoucí provoz způsobil, že roku 1953 se na kostelní věži objevily první praskliny. Roku 1960 byl provoz v okolí kostela omezen, ale nařízení nebylo dodržováno a 26. února 1961 nad ránem měděnými pláty obtěžkaná věž kostela, která navíc stála na nestabilním podloží, prolomila klenbu kostela a zřítila se. Částečně byla poškozena také boční kaple, ale presbytář a sakristie zůstaly nepoškozeny. Následující den rozhodla komise, že trosky budou odklizeny a neporušené části kostela zachovány, ale Odbor výstavby v Břeclavi rozhodl 4. března o zbourání celého kostela. Ihned bylo zahájeno bourání, ačkoli demoliční výměr farní úřad obdržel až o 4 dny později. Obyvatelé se proto zboření kostela vzbouřili a boje o kostel trvaly až do září 1962, kdy ministerstvo zrušilo památkovou ochranu objektu. V 70. letech se objevily první plány na výstavbu nového kostela, ale k přípravě plánů došlo až po roce 1989. Výstavba proběhla v letech 1991 a roku 1994 byl kostel sv. Václava a sv. Anežky dokončen.

Na náměstí se nachází renesanční domy, například dům purkmistra z roku 1594. Dalším domem je Dům U Synků z roku 1579. Na jeho průčelí je arkýř. Sídlí v něm Městské muzeum a galerie, Stálá vinařská expozice a Turistické informační centrum. Náměstí zdobí kašna se sloupem a sochou boha Tritona z roku 1595 a barokní morový sloup Nejsvětější trojice vystavený na paměť morových pohrom roku 1736. Jednu z velkých dominant náměstí tvoří novorenesanční radnice z let 1905 – 1906. Jedná se o třípatrovou stavbu s věží. Největší stavbou náměstí je kostel sv. Václava a sv. Anežky, který byl v letech 1991 – 1994 postaven na místě původního gotického kostela. Má 47 metrů dlouhou loď a 52 metrů vysokou věž. Pojme asi 300 lidí. V jeho interiéru se nachází dochované prvky z původního kostela.

Nejstarší památkou města je kruhová bašta, která se dochovala jako pozůstatek městského opevnění. V Javorové ulici se nachází pamětní deska, která připomíná existenci židovského hřbitova, který byl zřízen roku 1886 a v 60. letech 20. století zrušen.

V lesoparku na Křížovém kopci se nachází novorománská kaple sv. Rocha.