Cheb

Cheb je jedním z nejstarších měst na území Čech. Jeho historie sahá až do 9. století. Poprvé je Cheb připomínán roku 1061 v listině německého krále Jindřicha IV. S tehdejší kolonizační politikou souvisí stavba prvního kamenného hradu. Roku 1157 získal Cheb jako dědictví německý císař Friedrich Barbarossa. Ten nechal starý hrad přebudovat na reprezentativní císařskou rezidenci.
V roce 1322, za vlády krále Jana Lucemburského, bylo město jako dědičná zástava definitivně připojeno k zemím Koruny české. Mělo výsadní postavení samosprávného území.
V 16. století se v katolickém Chebu začaly prosazovat vlivy protestantismu.
Roku 1634 byl v Chebu zavražděn velkovévoda Albrecht z Valdštejna. Ve 2. polovině 17. století a ve století 18. prošlo město výraznou barokní proměnou. Na výstavbě nových budov i přestavbách se podíleli významní architekti a stavitelé z celé Evropy.
Po 2. světové válce byl Cheb 40 let sevřen v železné oponě. Na přelomu 50. a 60. let 20. století prošlo historické městské jádro rozsáhlou rekonstrukcí. Roku 1981 bych Cheb pro svou architektonickou jedinečnost vyhlášen městskou památkovou rezervací.
Cheb se pyšní mnoha architektonickými poklady. Jednou z nejcennějších památek je areál hradu s městským opevněním. Hrad byl postaven na místě původního slovanského hradiště z 9. – 11. století pravděpodobně ve 2. polovině 12. století. Ve 2. polovině 15. století byla k paláci přistavěna hospodářská budova, ve které byli 25. února 1634 zavražděni Valdštejnovi důstojníci. Z původního románského opevnění se zachovala Černá věž a také část východní hradby. Nejlépe dochovanou a nejcennější památkou je dvoupatrová románsko-gotická hradní kaple Sv. Erharta a Uršuly.
Spolu s klášterem byl po roce 1247 postaven Františkánský kostel. Po požáru roku 1270 byl znovu postaven a o 15 let později vysvěcen. Z původní stavby se zachovala sakristie a přilehlá část zdiva kláštera. Křížová chodba kláštera z 1. poloviny 14. století patří k necennějším památkám historického Chebu.
Na počátku 13. století byl postaven chrám, který byl stavěn jako trojlodní románská bazilika. Zachoval se u něho západní portál a spodní část věží. Po požáru roku 1742 byly na věže osazeny barokní kopule. Poslední úpravy byly provedeny roku 1864 – včetně novogotického zastřešení, které bylo zničeno v dubnu roku 1945.
Během 13. století vyrostl na místě kramářských bud a masných krámů komplex 11 domů rozdělených Kramářskou uličkou. Z roku 1472 pochází zobrazení půdorysu těchto dvou bloků domů – půdorys zůstal zachován téměř v původní podobě. Na západní straně náměstí stála třetí řada domů, která však byla zbořena. Tento komplex nazývaný Špalíček tvoří dominantu chebského náměstí.
Z konce 14. století pocházejí nejstarší zmínky o městském domě nacházejícím se v dolní části náměstí. Počátkem 17. století prošel renesanční přestavbou. Do dějin vstoupil tento dům 25. února 1634, kdy zde byl zavražděn Albrecht z Valdštejna. Od roku 1735 je dům ve vlastnictví města a od roku 1873 se zde nachází městské muzeum. Dodnes je v domě zachovaný gotický portál a renesanční průjezd.
Roku 1414 byl dostavěn bývalý špitální kostel řádu Křížovníků s červenou hvězdou vysvěcený jako kostel sv. Bartoloměje. Koncem 2. světové války byl poškozen. V letech 1962 – 1963 byly restaurovány nástěnné malby a od roku 1997 sloužil jako výstavní síň. Poté byl navrácen řádu Křížovníků s červenou hvězdou. Kostel je gotický a má neobvyklé řešení žebrové klenby, která je nesena pouze jedním centrálním pilířem.
Neopomenutelný je také nejstarší zájezdní hostinec U červeného koníčka. Od roku 1531 hostil řadu návštěvníků. Název U dvou arcivévodů získal dům až roku 1806, kdy zde bydleli rakouští arcivévodové Johann a Ludwig.
V letech 1674 – 1688 byl na místě středověkého dominikánského kostela a konventu postaven barokní kostel sv. Václava. Při jeho přestavbě byl změněn půdorys středověké stavby a hlavní průčelí bylo orientováno do Kamenné ulice.
V letech 1708 – 1712 byl postaven bývalý kostel sv. Kláry. Je jednou z nejhodnotnějších církevních památek v Chebu. Po zrušení řádu byl kostel roku 1782 odsvěcen. V současnosti se zde nachází koncertní a výstavní síň Státní galerie výtvarného umění.
V letech 1723 – 1728 byla postavena radnice, která je dodnes dominantou východní strany náměstí. Svou palácovou dispozicí a sochařkou výzdobou patří k nejcennějším památkám města, ačkoli se z ní zachovala pouze část. Od roku 1962 zde sídlí Státní galerie výtvarného umění.
K dalším cenným památkám města patří Gablerův dům. Ve 2. polovině 17. století patřil dům Jezuitům, kteří nechali nad portálem umístit reliéf s postavou Panny Marie. Díky bohatě členěné a zdobené rokokové fasádě patří k nejcennějším památkám z pozdně barokní přestavby v 18. století.
Schirdingerův dům je bezpochyby nejreprezentativnější budovou na náměstí. Dokumentuje rozdílné etapy přestavby města. Svým úzkým průčelím a stupňovitým štítem dokládá podobu gotických domů středověkého Chebu. Renesanční přestavbu dokládá arkádová pavlač na nádvoří.