Velké Karlovice

Zdejší kraj byl v 16. století vyhledáván pouze lovci a provinilci prchajícími před zákonem. Poté si na území začalo činit nárok vsetínské i povážskobystrické panství. Hranice procházející po hřebenech Javorníků byly vymezeny pouze přibližně a velmi často se měnily, protože tato oblast byla jedna z posledních kolonizovaných.
Na přelomu 17. a 18. století se již o území přetahovalo panství rožnovské, vsetínské, povážskobystrické a také Valaši. Objevily se první snahy o příchod osadníků, což zvýšilo snahy o přesné vymezení hranice kvůli odvodu daní. Situaci rozhodl majitel rožnovského panství Karel Jindřich ze Žerotína, který zde listinou z 8. listopadu 1714 založil ves Karlovice. Bylo zde postaveno 9 usedlostí a práva obyvatel byla přiznána až později. Spory o hranici však pokračovaly a roku 1733 došlo kvůli uherské hranici dokonce k bitvě na Machůzkách. Rok poté byla hranice Uher přesunuta na úbočí Javorníků. I přes neustálé rozbroje bylo pro poddané výhodné, usadit se právě zde a roku 1750 zde stálo již 132 domů. Roku 1774 vyvrcholily spory se vsetínským panstvím, které údajně ukončila císařovna Marie Terezie, která do předložené mapy nakreslila hranice mezi panstvími. Rozdělila tak obec Karlovice na Velké a Malé a vsetínskému panství připadla část Bzového, Pluskovce, Soláně, Stanovnic a Tísňavi.
Roku 1888 se hranice měnila znovu, jelikož byly zakládány grungovní knihy. Tehdy pravděpodobně byly domy v údolí Bzové a na Soláni připojeny k Novému Hrozenkovu. V době, kdy rozloha Brna byla 17 kilometrů čtverečních, měly Velké a Malé Karlovice dohromady téměř 86 čtverečních kilometrů.
Ve 20. století stále nebyla vyjasněná situace okolo hranic. Za 2. světové války se hranice z úbočí přesunula opět na hřeben Javorníků, ale po skončení války se posunula zase zpět. Roku 1966 byly Velké a Malé Karlovice spojeny v jednu obec s názvem Velké Karlovice. V téžě době se od Malých Karlovic odojily Zadní Stanovnice a byly připojeny ke Karolince.
V minulosti byl vývoj Karlovic velmi bouřlivý, ale v současnosti jsou Velké Karlovice jednou z největších obcí v České republice. Obec tvoří část Jezerné, Léskové, Miloňov, Pluskovec, Podťaté a Tísňavy.
Nejstarší památkou obce je roubený římskokatolický farní kostel Panny Marie Sněžné. Byl postaven pod vedením Jana Žáka z Hážovic zdejšími tesaři roku 1754.
V roce 1792 byla Janem Žákem postavena Vašutova chalupa a tehdy se jednalo o největší chalupu ve vsi. Ačkoli stavení mělo zpočátku jednoho majitele z bohatého rodu Janíků, později bylo rozděleno a obdrželo k domovnímu číslu 62 ještě číslo 304. Časem se z rukou Janíků dostala usedlost přes různé majitele až k Cyrilu Vašutovi, který ji získal na počátku 20. století. Ačkoli chalupa byla v minulosti částečně přestavěna, dodnes stojí v Jezerném nedaleko židovského hřbitova.
Již roku 1782 měl Jan Vičan svou chalupu na bažinatém pozemku u rozcestí cest na Leskové a Podťaté. Z nějakého důvodu však byla roku 1841 v sousedství této usedlosti Na Sihle postavena chalupa nová a pozdějším rozšířením vznikla uniátní stavba se třemi štíty. V iteriéru se dochovala stará pec.
Roku 1793 bylo Janem Žákem postaveno fojtství, které se stalo největší stavbou v Karlovicích. Jedná se o patrovou budovu s dřevěným dvorcem. Prvním fojtem se zde stal Jura Hudeček, po něm Michal Bill a pak jeho syn Jiří Bill. Za Jána Billa bylo fojtství přestavěno do současné podoby. Roku 1825 se z rukou Billů dostalo stavení k Františku Zrůnekovi a po něm k poslednímu fojtovi Karlu Barvičovi. Roku 1848 byl úřad fojta zrušen. V roce 1876 budovu koupil František Borák. Originál domu najdeme na začátku údolí Bzové, jeho kopii ve Valašském muzeu v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm.
Jednu z pasek odlesnil roku 1713 první osadník východní části Karlovic a v roce 1754 zde byldlel Jan Tomek. Tato rodina postavila i mlýn a pilu a roku 1793 také první zděný dům v obci. V roce 1854 o majetek přišli a ten přešel na jejich pacholka Františka Petřvalského. Jeho potomci si hospodářství rozdělili a vlastnili ho, dokud nepřešlo na JZD. Po JZD získali tuto usedlost Kalusovi. Zajímavý je také napůl zděný kupecký dům z roku 1813. podle posledního fojta se mu říká Barvičův. Od roku 1971 zde sídlí Karlovské muzeum. K vidění je například lidový kroj a modely budov z Karlovic.
Nepřehlédnutelný je secesní dům u rozcestí na Soláň. Adél aGrossmanová zde měla krejčovství a obchodovalo se zde i se dřeverm. Po ní zde obchodoval Ferdinand Grossman a poté Dobromil Kovář. Ten byl před domem 23. listopadu 1944 za pomoc partizánům oběšen nacisty.
V létě lákají Velké Karovice k turistice. V údolí Jezerné se nachází jezero, které vzniklo sesuvem půdy a v údolí Malá Hanzlůvka se na rozloze 23,52 hektaru rozkládá jedlobukový prales Razula. V zimě nabízí Karlovice 10 vleků v areálech Machůzky, Kyčerka, Razula a U bambuchů.