Broumov

Počátky Broumova jsou spojeny s nejstarším mužským řeholním řádem na území Čech, s břevnovskými benediktýny. Ti roku 1213 získali darem od krále Přemysla Otakara I. území dnešního Broumovska. Pravděpodobně v roce 1255 byl na ostrohu nad pravým břehem Stěnavy založen Broumov jako správní centrum a jediné místo na panství vyhrazené obchodu a řemeslné výrobě. Mezi broumovskými řemeslníky získali významné postavení soukeníci. V roce 1275 jim král Přemysl Otakar II. udělil privilegium na výrobu a prodej sukna a soukenická produkce brzy přerostla omezené potřeby místního trhu. Byl tak předznamenán charakter budoucího hospodářského rozvoje Broumova a položeny základy tradice textilní produkce orientované na export.
Roku 1300 proti opatově moci povstali držitelé broumovského fojtství a plenění klášterních majetků téměř stočlennou loupežnickou družinou se podařilo zakončit až s pomocí vojenského zásahu spřátelených šlechticů. Náhradou za utrpěné ztráty odměnil král Karel IV. břevnovský klášter výsadami – mimo jiné privilegiem z roku 1348, kterým udělil opatovi pro jeho poddané v Broumově stejná práva, jaká měli i obyvatelé královských měst Hradce a Kladska.
Broumov se nikdy nestal svobodným královským městem a na skutečné rozšíření městských výsad si broumovští museli počkat až do poloviny 15. století. V roce 1449 pak byla městská privilegia rozšířena i o hrdelní právo. V květnu 1420 byl husity vypálen břevnovský klášter a větší část konventu uprchla do Broumova. Do konce 20. let broumovští všechny dostupné finanční prostředky vkládali do zpevňování městských hradeb a do budování parkánů na západní straně města. Ztráty způsobené válečnými událostmi poznamenaly život města až do poloviny století.
Opat Vavřinec potvrdil městu jeho privilegia a vymohl od krále Vladislava potvrzení starých výsad soukenictví. V průběhu 16. století zaujali broumovští soukeníci přední postavení mezi nejvýznamnější středisky výroby a vývozu sukna v Čechách. Broumov si dokázal udržet svou vynikající pozici až do třicetileté války. Prosperita řemeslné výroby a obchodu se promítla, zejména po velkém požáru v roce 1549, v renesanční výstavbě města.
Pokračující úpadek kláštera se nepodařilo zastavit ani počátkem 17. století. Po bělohorské bitvě se některé z broumovských protestantských rodin rozhodly emigrovat a Broumovu byla jako trest za vzpouru odňata všechna práva a teprve po tříletém vyjednávání byla městu potvrzena pouze omezená privilegia. Až do roku 1648 trpělo město událostmi třicetileté války.
Slezskými válkami byla zvlášť těžce postižena soukenická výroba – v roce 1744 z původních 252 soukenických mistrů nepracovala ani jedna desetina. Ve snaze o oživení textilní produkce na panství zahájil klášter v roce 1747 výrobu ve vlastní soukenické manufaktuře, ale také její činnost byla ukončena ještě v průběhu sedmileté války. Broumovsko bylo až do roku 1763 neustále ohrožováno pruskými vpády a válečné události byly také příčinou velkého požáru v roce 1757. Broumovský klášterní velkostatek se v 70. a 80. letech 18. století plně věnoval zemědělské výrobě a přestal řídit a podporovat rozptýlenou plátenickou manufakturu. Organizace domácího tkalcovství na vesnicích se ujali drobní podnikatelé, kteří dokázali plně využít dočasné prosperity, spojené se zakázkami pro armádu v období napoleonských válek.
Před polovinou 19. století se situace řemeslné textilní výroby na Broumovsku začala zhoršovat – upadalo jak domácí tkalcovství, tak i možnosti odbytu produkce městských soukeníků. To připravilo půdu pro vznik průmyslové výroby. Možnost spravovat si své záležitosti bez omezování ze strany vrchnosti získalo město po zrušení poddanství a feudálního systému správy země po roce 1848. V roce 1850 byl v Broumově zřízen okresní úřad.V roce 1856 postavil Josef Schroll v Olivětíně první mechanickou tkalcovnu a zahájil tak industrializaci regionu. V průběhu 2. poloviny 19. století se Broumov vymanil z původní středověké uzavřenosti a zejména po otevření železniční trati Choceň – Broumov v roce 1875 dosáhlo město prudkého rozvoje. Život v Broumově za 1. světové války byl poznamenán odchodem mužů na bojiště ve východní a jižní Evropě, stagnací průmyslové výroby a existenčími problémy sociálně slabých vrstev.
Páteří hospodářského života města a regionů po druhé světové válce zůstala textilní výroba, soustředěná na konci 40. let v národním podniku Veba. I v podmínkách centrálně řízeného hospodářského systému, preferující těžký a strojírenský průmysl, se broumovským textilním závodům dařilo zastarávajících výrobních prostředcích vyrábět kvalitní zboží a úspěšně je exportovat i na kapitalistické trhy. Po zrušení broumovského okresu v roce 1960 se Broumovsko stalo součástí okresu Náchod. Díky geografické poloze a zvláštnostem svého histo-rického a kulturního vývoje si však i nadále uchovalo svůj charakter a svéráz. Město Broumov zůstává i po 750 letech své existence hospodářským a kulturním centrem broumovského výběžku.