Kadaň

Osídlení území dnešní Kadaně sahá do velmi vzdálené minulosti. Archeologické nálezy dokládají např. kulturu knovízskou, bylanskou, halštatskou nebo laténskou, kterou přinesly keltské kmeny. Právě Keltové zde pravděpodobně založili osadu Kadan, což se vykládalo jako „zářící oheň“. Dále zde sídlily germánské kmeny a poté Slované.
První údaje o osídlení okolí sahají do konce 11. století. Někdy tou dobou vznikla u brodu přes Ohři důležitá trhová osada Kadaň. Na přelomu 70. a 80. let 12. století tu začal působit rytířský řád johanitů, kterému český kníže Bedřich daroval listinou z 23. dubna 1186 celou osadu. Jeden z králů, Václav I. nebo Přemysl II. Otakar, se zasloužil o to, že Kadaň byla povýšena na město. Vznikl zde královský hrad a minoritský klášter s kostelem sv. Michaela.
Za Karla IV. zažilo město velký rozkvět. Roku 1362 sice vyhořel hrad, město i předměstí, ale město se brzo vzpamatovalo. Karel IV. při svém prvním pobytu 29. května 1367 potvrdil konání výročního trhu. Při druhé návštěvě 8. září 1374 povolil obyvatelům Kadaně zakládat vinice.
Na jaře roku 1421 bylo město dobyto Pražany. Stalo se tak součástí pražského městského svazu. Někdy okolo 8. září 1421 zaútočila na Kadaň vojska 2. křížové výpravy. Zdejší obyvatelstvo se bránilo, ale přesile podlehlo. 10. srpna 1469 byl kadaňským hejtmanem jmenován Jan Hasištejnský z Lobkovic. 25. října 1469 se tak stal pánem města.
Po stavovském povstání proti Habsburkům rolu 1618 došlo v Kadani ke drancování kostelů, které patřily katolické církvi. Po bitvě na Bílé hoře 8. listopadu 1620 došlo v Kadani ke konfiskacím majetku a násilné rekatolizaci obyvatelstva. Ve 20. letech 16. století začaly do Kadaně pronikat myšlenky německé reformace. Během třicetileté války byla Kadaň několikrát vydrancována. Války o rakouské dědictví přinesly další útrapy. Na předměstí Kadaně u Františkánského kláštera se strhla bitva mezi francouzským vojskem a uherskými a chorvatskými oddíly Marie Terezie.
Roku 1746 v Kadani opět hořelo. Císařovna Marie Terezie vydala 2. května 1750 rozkaz k přebudování pustnoucího kadaňského hradu na kasárny. Přestavba trvala do roku 1755. Kadaň se dočkala i pocty v podobě návštěvy císaře Josefa II. 14. října 1779.
Kadaň se 1. února 1850 stala sídlem okresního úřadu a centrem politického okresu.
Počátek 20. století ani Kadani nepřinesl nic dobrého. 4. března 1919 došlo k incidentu mezi německými obyvateli a českým vojskem. Výsledkem bylo 25 mrtvých a desítky zraněných. Roku 1935 při parlamentních volbách drtivě zvítězila Sudetoněmecká strana. Německou armádou bylo město obsazeno 5. října 1938. Kadaň se stala součástí územní jednotky německé říšské správy – Sudetské župy. Byla vypálena židovská synagoga a mnoho židovských rodin našlo smrt v koncentračních táborech. Sovětská Rudá armáda přišla do města 8. května 1945. V Kadani byla opět zavedena česká správa. Desítky tisíc německých obyvatel byly vyhnány a vysídleny do okupačních zón poraženého Německa. Kadaň byla postupně osídlována novým obyvatelstvem ze všech koutů českých zemí. Po roce 1990 prošlo opravou historické centrum i objekty od centra vzdálenější. Opravena byla také radnice včetně radniční věže.
Nejstarší částí Kadaně je Špitálské předměstí, kde se nachází kostelík Stětí sv. Jana Křtitele. Byl vybudován někdy v poslední čtvrtině 12. století. Dodnes se zachovalo románské zdivo a neobvyklý pravoúhlý presbitář. Počátky kostela jsou spojeny s rytířským řádem johanitů. Roku 1421 byl zpustošen a obnova se protáhla až do roku 1452. roku 1635 byl vydrancován, vypálen a v rozvalinách ležel velmi dlouho. První bohoslužba se poté konala až 12. října 1710. Roku 1742 přišel ničivý požár. Roku 1774 zde opět hořelo. Nové vysvěcení se konalo 29. srpna 1793. Další velký požár zasáhl město i kostel 1. října 1811. Opravy v letech 1812 – 1813 mu daly dnešní podobu. V letech 1990 – 1991 proběhl archeologický výzkum a byl objeven starý hřbitov, zrušený roku 1785. Proběhla rekonstrukce kostela, včetně hodnotných fresek.
Roku 1234 byl založen spolu s gotickým síňovým kostelem sv. Michala Minoritský klášter. Roku 1784 byl zrušen a o dva roky později zbořen. Část zdiva kostela se dochovala v čp. 69. Po zboření kostela bylo jižní křídlo včetně průčelí přestavěno. Roku 1803 zde byla kolej piaristů s gymnáziem.
Městské opevnění vzniklo po roce 1259, kdy byla Kadaň prohlášena královským městem. Dochované hradby jsou z 2. poloviny 14. století – tehdy vznikl vnitřní pás hradeb. Hradby měly 2 – 3 pásy a další hradební okruh opevňoval město i s předměstím. Toto neobvykle silné opevnění bylo během 19. století z větší části zbouráno. Součástí rozsáhlého souhraní, které bylo zbořeno roku 1862, byla Mikulovická (Svatá) brána (věž). Je jedinou dochovanou z celého opevňovacího systému. Na vnějším průčelí se dochovaly drážky pro spuštění mříže. Předsunutým opevněním Žatecké (Kovářské) brány, která byla zbořena roku 1832, byl barbakán (nahoře). Patří k druhému pevnostnímu pásmu, které zpevňovalo vnitřní linii. Umožňoval střelbu do stran, jak dokládají klíčové střílny. Dokladem výstavby opevnění v pozdní gotice je bašta v Sokolovské ulici. Jedná se o třípodlažní objekt podkovovitého půdorysu. Obvodové zdivo má tloušťku až 4 metry. Z náměstí k fortně hradeb a ke katovně čp. 190 vede tzv. Katova ulička (uprostřed). Byla součástí nejstaršího hradebního pásu. Jedná se o dochovanou uličku v gotickém zdivu s gotickými okenními otvory, která je součástí hradeb.
Další velmi starou památkou je hrad (dole) připomínaný již roku 1289. Vznikl jako přemyslovský hrad se čtyřkřídlou dispozicí a s obytným palácem nad řekou. V polovině 15. století byl přestavěn. Za třicetileté války byl pobořen a roku 1750 ho Marie Terezie přikázala přestavět na kasárny.
Budova radnice čp. 1 má v přízemí dochovanou stavbu gotické městské tržnice. Ve 2. polovině 14. století bylo přistavěno první patro a budova začala fungovat jako radnice. Roku 1498 vyhořela. V letech 1502 – 1520 vznikl arkýř a ochoz věže s jehlanem. Další požár přišel roku 1811. přestavbu provedl stavitel Rott. Počátkem 90. let 20. století byla provedena celková rekonstrukce interiéru a později oprava fasády a krovu věže.
Šlikovský dům čp. 184 dokládá výstavbu kamenných domů svým dochovaným čtvercovým jádrem. Gotická stavba s loubím vznikla po roce 1400 a dvorní křídlo v polovině 16. století. Později přibylo klasicistní schodiště a roku 1886 novogotická fasáda.
Na místě původního gotického kostela ze 13. století stojí děkanský kostel Povýšení sv. Kříže. Ze stavby z roku 1458 se Zachovala předsíň s krouženou klenbou a spodní partie věže. Po požáru roku 1635 proběhla barokní přestavba. Další přestavba se udála v letech 1746 – 1755.
Jednou z nejcennějších památek je Františkánský klášter. Kdysi prý na jeho místě stálo popraviště. Kvůli jedné pověsti, na které je snad trochu pravdy, ze byla vybudována kaple Čtrnácti sv. pomocníků. Poprvé je zmiňována roku 1470. Nový trojlodní kostel byl dokončen a vysvěcen na podzim roku 1480. Provizorní budovy postupně ustupovaly budově kamenného konventu. Různé války rozvoj kláštera brzdily až do 2. poloviny 17. století, kdy došlo k renovaci budov. 14. října 1742 se na půdě kostela dokonce střílelo a zabíjelo. Dodnes tuto událost připomínají prostřílená barokní vrata. Roku 1785 byl klášter téměř zrušen. Po staletí se bránil všem vnějším vlivům, až roku 1950 neodolal. Komunistický režim mužské kláštery v Československu uzavřel a klášter byl zrušen. Klášter se pyšní gotickou malovanou fasádou z konce 15. století. V klášteru se nachází sklípkové klenby, které zdobí několik interiérů. Stěny chodby zdobí fresky z období pozdní gotiky a rané renesance.
Hřbitovní kostel sv. Anny byl postaven luterány v 16. století. Jedná se o jednolodní stavbu zaklenutou valenou klenbou s lunetami. Kostel vznikl v letech 1592 – 1600. Roku 1713 byla přestavěna věž. V roce 1786 vyhořel a v roce 1804 byl znovu vysvěcen.
Další památkou je Gotický dům čp. 185. Dnešní objekt je renesanční novostavba z 2. poloviny 16. století s dochovanou figurální sgrafitovou výzdobou průčelí pod omítkou a také se sochařsky zdobeným portálem s klenbami v přízemí. Dnešní fasáda s atikou a sochami čtyř ročních období je výsledkem klasicistní přestavby.
Z let 1753 – 1755 pochází sloup Nejsvětější trojice, tzv. Morový sloup. V letech 1753 – 1755 byl také postaven klášterní kostel sv. Rodiny a sv. Alžběty při klášteru Alžbětinek. Jedná se o jednolodní barokní stavbu s věží. V průčelí je bohatě zdobený interiér z 2. poloviny 18. století s platikami K. Weitzmanna z roku 1752 a s nástropním mapami J. Fuxe z roku 1770. Terasu kostela se schodištěm doplňují sochy Krista, P. Marie, sv. Josefa, sv. Alžběty a sv. Zachariáše.