Zlaté Hory

Zdejší naleziště zlata možná znali již Keltové, archeologické záznamy však chybí. Tato zlatonosná oblast byla pravděpodobně trvale osídlena již ve 12. století. Již v dávné minulosti probíhalo mnoho sporů kvůli těmto územím kvůli jeho nerostnému bohatství. V listině z 27. ledna 1224, kde papež žádá krále Přemysla Otakara I. o vrácení dolů biskupům, je zdejší území poprvé zmíněno. Na ochranu dolů byl postaven hrad Edelštejn. Osadu zde založili pravděpodobně až Němci, kteří zde zlato dobývali ražením štol. Roku 1263 se v listinách poprvé objevuje jméno Cukmantl, jinak také Zuckmantel. Z roku 1281 pochází první písemná zmínka o Edelštejnu a Zuckmantel byl označován jako podhradí. Již roku 1290 patřil hrad s podhradím levobočkovi krále Přemysla Otakara II. Mikuláši I.
Mikuláš roku 1306 udělil Zuckmantelu městská privilegia. Z roku 1330 pochází první doklad, že zde již byly v provozu ražené štoly. V roce 1339 musel syn Mikuláše I. Mikuláš II. postoupit panství králi Janu Lucemburskému. Z tohoto roku také pochází první zmínka o kostelu. V letech 1345 – 1351 byla celá Evropa postižena morovou nákazou, která se nevyhnula ani Zuckmantelu. V roce 1361 vrátil císař Karel IV. Zuckmantel i s okolím Mikulášovi II. Po jeho smrti roku 1367 získal majetek Mikuláš III. Ten však nakonec kvůli dluhům přenechal majetek slezskému knížeti v Olejnici a po něm ho získal opavský kníže Přemysl.
V letech 1412 – 1413 bylo Slezsko postiženo další morovou nákazou. Dne 24. 6. 1428 se v Zuckmantelu sešla slezská knížata, aby zde jednala o husitství. Podle historických záznamů se husité městu vyhnuli. V roce 1433 byl veškerý majetek Přemysla Opavského rozdělen mezi jeho čtyři syny. Zuckmantel získal Václav, po kterém ho již o rok později převzal jeho bratr Mikuláš IV. Ten však velmi brzy zemřel a dalším majitelem se stal opět jeho bratr kníže Václav, který hrad s okolím v roce 1440 prodal opolskému knížeti Bolkovi. Výnos z dolů si však ponechal. V témže roce však vyhořel hrad, shořela i všechna privilegia a Bolek poté musel hrad opravovat a městu udělovat nová práva. Když Bolek zemřel, stal se majitelem jeho bratr Mikuláš a roku 1465 převzal hrad a město král Jiří z Poděbrad. Velitelem na hradě byl Jan ze Žerotína, jehož posádka konala časté nájezdy do okolí. Vratislavský biskup Jošt z Rožmberka se proto rozhodl k útoku na hrad a po dobytí 16. července 1467 ho během několika dní zbořil. Z roku 1470 pochází první písemná zpráva o Podlesí. O čtyři roky později převzali na dlouhá staletí všechen majetek vratislavští biskupové. Prvním biskupem zde byl Rudolf z Rüdesheimu, po něm Jan Roth. Ze 13. dubna 1477 pochází nová horní práva.
Rok 1507 přinesl do kraje další morovou nákazu. Roku 1514 se v Zuckmantelu začalo vyrábět pivo a o čtyři roky později začali augšpurští bankéři Diggerové podporovat hornictví ve zdejší oblasti. Biskup Jan Thurza dolování obnovil, to ale bylo ztrátové. Biskup Jakub ze Salzy dal městu roku 1524 jáchymovský horní řád a dolování tím také podpořil. Počátkem 50. let 16. století nastal velký rozkvět hornictví. Za biskupa Baltazara z Promnitzu se zde razily stříbrné a zlaté mince a také proběhla ražba téměř 6 kilometrů dlouhé Tříkrálové štoly. Z roku 1586 pochází první zmínka o poštovním úřadu v Zuckmantelu. Roku 1590 byl v blízkosti města při povrchové těžbě objeven valoun zlata o váze 1,385 kilogramu a již o rok později druhý o hmotnosti 1,78 kilogramu. Oba byly darovány císaři Rudolfu II. do jeho sbírky, ale poté zmizely v propadlišti dějin.
V roce 1601 začaly postupně zanikat zlaté doly a byla zahájena těžba mědi. Zlatokopové však v okolí stále zlato nacházeli. V letech 1632 – 1633 přišel další mor. Mnoho obyvatel bylo obviněno z travičství, což rozpoutalo první čarodějnické procesy. Rok 1638 přinesl nový provoz těžby zlata a biskup dal postavit nový horní mlýn. Roku 1642 a v letech 1646 – 1647 utrpělo město velké škody při vpádu švédských vojsk. Zároveň město postihly inkviziční procesy. A roku 1651 přišly další čarodějnické procesy, kterým v době od 5. července do 29. září padlo za oběť 54 žen z převážně bohatých rodin. Odhady zmiňují, že obětí čarodějnictví bylo celkem 85. V roce 1654 opět postihl Evropu mor. Přes všechnu hrůzu město přesto procházelo rozvojem a hornictví bylo pomalu nahrazeno tkalcovstvím. Již roku 1660 pracovalo ve městě 60 tkalcovských mistrů. V roce 1668 povolil biskup Sebastian z Rostacku 2 roční trhy a každou sobotu běžný trh. K roku 1687 je doloženo, že uvnitř městských hradeb stálo 349 domů. Celkem 138 z nich mělo právo vařit pivo.
Po roce 1700 nastala krize v odbytu plátna, ale poté se Zuckmantel stal významným vývozcem modrobílého plátna. Císař Josef I. udělil městu v roce 1709 stará privilegia a svobody, což přineslo další rozmach hornictví. Při dalším moru roku 1716, který postihl především Slezsko, leželi mrtví nepohřbeni v kaplích. Dne 22. 6. 1741 do města vpadli Prusové, kteří město zapálili. Za oběť požáru padlo 300 domů včetně školy i městské radnice. Roku 1742 byl podepsán vratislavský mír, který způsobil, že Zuckmantel se měl stát součástí Pruska. Bedřich II. však odmítl město převzít a to se tak stalo městem na hranici. Hornictví přestalo vynášet, roku 1751 bylo odvezeno mincovní zařízení a o rok později byly městu zrušeny horní svobody. Za sedmileté války v letech 1756 – 1763 se Marie Terezie neúspěšně pokusila získat Slezsko zpět. Roku 1779 proběhla bitva, ve které byli Prusové poraženi. V roce 1786 vznikla osada Skřivánkov a o rok později osada Rožmitál. Rok 1788 přinesl zastavení dolování zlata a z města se tak definitivně stalo centrum textilní výroby.
V roce 1802 byl potok Prudnik odkloněn z náměstí Zuckmantelu mimo město a staré koryto bylo zavezeno hlušinou z dolů. Tkalcovský mistr Josef Münzberg uděla ze své dílny manufakturu a roku 1811 ji rozšířil na továrnu. V roce 1833 bylo vydlážděno náměstí a o tři roky později postihla město cholera. O další tři roky později byly osvětleny ulice. V 70. letech 19. století byla zřízena nová škole, spořitelna, nemocnice, vodoléčebné sanatorium a v dalších letech probíhaly mnohé další úpravy včetně výstavby vodovodu a kanalizace roku 1891.
Ve dnech 9. – 11. července 1903 postihla město největší povodeň v jeho historii. První světové válce padlo za oběť přes 100 zdejších obyvatel. Druhá světová válka začala odsunem českého obyvatelstva do vnitrozemí a skončila odsunem německého obyvatelstva do Německa. Poté bylo město nově osídleno a dne 5. 1. 1948 získalo svůj současný název Zlaté Hory. Od roku 1960 je součástí města také Dolní a Horní Údolí a o čtyři roky později k němu byly připojeny také Ondřejovice a Rejvíz. Dne 17. prosince 1993 byl vytěžen poslední vozík rudy a koncem tohoto roku byla novodobá těžba rud definitivně ukončena.
Z roku 1698 pochází budova dnešního muzea, které zde bylo otevřeno roku 1937. V jeho expozicích se nachází mnoho z historie města nebo těžby zlata. Ve sklepě je instalována expozice mučících nástrojů.