Chodov

Na konci 12. století byl Chodov součástí pozemkového majetku kláštera ve Waldsassenu. Tento klášter se podílel na organizaci německé kolonizace, která v průběhu 12. a 13. století položila základy pro stabilizaci etnické skladby obyvatelstva.
V polovině 14. století se stal Chodov majetkem šlechty. Došlo k rozdělení správy chodovského statku na dva díly a byly vytvořeny lokality Dolního Chodova a Horního Chodova. Staly se částmi léna loketského hradu, které trvalo až do doby třicetileté války.
Po třicetileté válce se podařilo Chodov v majetku Plankenheimů sjednotit. Z této doby se také dochovala většina historických památek.
V letech 1725 – 1733 byl vybudován barokní kostel sv. Vavřince. Chodov, do té doby zemědělsky zaměřený, se začal měnit. Začalo velké využívání bohatých nerostných ložisek – zejména uhlí a keramických hlín. Od konce 18. století se zde rozvíjela těžba hnědého uhlí.
Roku 1810 byla zahájena výroba porcelánu, která přetrvala dodnes. K dalšímu rozvoji města přispělo velkou měrou také sklářství, stavebnictví a strojírenství. V dubnu 1869 byl definitivně spojen Dolní a Horní Chodov v jeden celek a nová obec byla prohlášena za městys. Dne 30. září 1894 byl Chodov rozhodnutím císaře Františka Josefa I. povýšen na město. Brzy poté byl císařem městu udělen jako symbol městský znak.
Po 2. světové válce se změnilo národnostní složení obyvatelstva, místo vystěhovaných německých obyvatel přišli lidé převážně české národnosti. V 50. a 60. letech 20. století se tvář města změnila panelovou výstavbou, protože bylo nutné rychle vyřešit potřeby nových bytů pro pracovní síly závodu Chodos a Palivového kombinátu Vřesová. V roce 1997 byla postavena nová budova radnice. Roku 2001 byly postaveny nové byty, o rok později proběhla rekonstrukce Staroměstské radnice.
K největší památkám Chodova patří kostel sv. Vavřince, který byl postaven v letech 1725 – 1733. Jedná se o stavbu vrcholně barokního slohu postavenou stavitelem W. Brauenbockem z Teplé. V kostele se nachází cenný oltářní obraz Petra Brandla a také řezby J. D. Schmidta. V blízkosti kostela se nachází pozdně renesanční Boží muka z roku 1672. Ta jsou tvořena pískovcovým hranolovitým podstavcem, na kterém stojí toskánský sloupek s bohatě římsovanou kapličkou. Poblíž kostela u vchodu na hřbitov se nachází také socha sv. Šebestiána. Jedná se o pozdně barokní plastiku bez přesného dobového určení. Je tvořena žulovou sochou světce, který je přivázán ke stromu a proťat pěti šípy z pozlaceného bronzu.
V síni his-torie města jsou k vidění gongy z původního stroje věžních hodin kostela sv. Vavřince. Jsou vyrobeny z bronzu a jejich povrch je hladký. Pouze v dolní části jsou zdobeny dvěma pásy a signaturou GROSS. MYCH. JOS. DIEPOLDT. IN PRAG 1878. V roce 2003 byly prohlášeny za kulturní památku.
Na začátku pěší zóny ve Staroměstské ulici se nachází Mariánský sloup. Je to barokní plastika zhotovená roku 1675. Je tvořena hranolovým podstavcem s masivní patkou, na které stojí korintský sloup nesoucí plastiku P. Marie.
Roku 1898 byl v městském parku poprvé odhalen památník k uctění obětí válek a k 50. výročí korunovace císaře Františka Josefa I. roku 1998 byl podle nalezených dochovaných částí a dle dobových fotografií zrestaurován.