Semily

První písemná zmínka o Semilech pochází z roku 1352, a protože se týká farního kostela, který byl zpravidla budován, když ves dosáhla určité velikosti, můžeme právem předpokládat, že Semily existovaly delší dobu před tímto letopočtem. Podmoklice se připomínají prvně v roce 1322, Bítouchov v roce 1461, Spálov roku 1543. Pro přesné určení data založení bohužel nemáme spolehlivý podklad. Nevíme také, kdy byly Semily povýšeny na městečko. Knížecí archiv s nejdůležitějšími doklady a privilegiemi shořel při požáru semilského zámku.
Semilská kotlina bývala často zaplavována rozvodněnou Jizerou, jejíž vody v době tání a vydatnějších dešťů nestačily odtékat úzkou skalní soutěskou pod městem. Proto bylo městečko původně položeno mnohem výše než v době pozdější kolem dnešního Komenského náměstí. Blíže k řece stály jen vrchnostenské budovy a pivovar.
V roce 1620 byly Semily vypáleny vojskem a roku 1691 vyhořely znovu. Požár zničil oba kostely, faru, školu, panské budovy, dvůr, radnici a většinu domů. Vrchnost však pomohla s obnovou a v roce 1713 mělo městečko již 68 domů, více než před požárem. Místo panských budov poblíž dnešního muzea byl o něco dále k Bítouchovu postaven zámek, aby nebyl bezprostředně ohrožován požáry.
V letech 1856 až 1858 byla postavena železniční trať Pardubice – Liberec, se stanicí Semily, což způsobilo, že se o Semilsko začali zajímat podnikatelé. Průmyslový rozvoj od poloviny 19. století pak přispěl k tomu, že se Semily i Podmoklice začaly výrazněji rozrůstat. Na místě někdejší vrchnostenské papírny vyrostla velká textilní tiskárna (pozdější Technometra), v Řekách byla pro roce 1861 vybudována rozlehlá textilní továrna s dělnickou obytnou čtvrtí. Později byly v Semilech a Podmoklicích postaveny další průmyslové závody, většinou textilní, ale i dřevozpracující.
V prvním desetiletí 20. století se začalo více dbát na vzhled města. Mnohé dřevěné, nevzhledné nebo dopravě překážející domky byly odstraněny a vznikla řada architektonicky zajímavých staveb, zejména novorománský kostel sv. Petra a Pavla a secesní Dělnický dům (později sokolovna), hotel Okresní dům, rohový dům v Husově ulici nad pivovarem, vila u nádraží, tovární vila v Nádražní ulici a nemocnice. I když v této době došlo k řadě demolic a při požárech shořelo do základů přes dvacet domů, činil čistý přírůstek 115 domů. Po první světové válce výstavba pokračovala. V Semilech vyrostla učňovská škola, druhá budova nemocnice, hospodářská záložna (nyní spořitelna), krematorium, v Podmoklicích škola, sokolovna, sbor církve husitské. V důsledku války byly stavby omezeny, přesto v prvním období Na Kruhách vyrostla moderní továrna na výrobu pleteného zboží (pozdější Kolora 03), obytné domy pro zaměstnance, dva činžovní domy pro uprchlíky ze zabraného pohraničí a budova finančního úřadu. Po druhé světové válce se postavila základní škola a gymnázium v ulici Nad Špejcharem, rozsáhlá výstavba rodinných domů nadále pokračovala.
V roce 1992 byla městu Semily schválena Českou národní radou městská vlajka, jejíž barevné řešení vychází z barev znaku. Vlajku tvoří dva pruhy, modrý a zelený, které jsou od sebe odděleny šesti zlatými šesticípými hvězdami. Městský znak tvoří modrý štít s jelenem, lípou, trávníkem a šesti zlatými šesticípými hvězdami v oblouku.
Dnešní Semily zahrnují čtyři dříve samostatné obce. V roce 1938 se Semily sloučily s Podmoklicemi, v roce 1960 k nim byly připojeny vsi Bítouchov a Spálov. Původní Semily odděluje od Podmoklic Jizera, řeka pramenící na svazích hory Smrk v Jizerských horách. V katastru města Semil se do Jizery vlévá říčka Oleška, Jílovecký a Chuchelský potok.
Název Semily se ustálil až v polovině 19. století, kdy se také Semily staly městem. Na starších mapách a dokumentech najdeme i tvary Semil, Semill, Semile či Semille. Od čeho je jméno odvozeno, můžeme se jen dohadovat podle jazykovědců by mělo označovat osadu „semilů“, tj. lidí, kteří jsou milí nebo kteří se libí.
Město Semily s asi 9.600 obyvateli leží v podhůří západních Krkonoš a Jizerských hor, při soutoku Jizery a Olešky, na úpatí 744 metrů vyso-kého, bájemi opředeného Kozákova, který byl ještě v nepříliš vzdálené minu-losti vyhledávaným nale-zištěm polodrahokamů. Směrem do českého vnitrozemí navazuje Semilsko na turisticky zajímavou oblast Českého ráje. Semilská kotlina je ze všech stran obklopena vrchy, mezi nimiž nejblíže městu dominuje 445 metrů vysoká Varta a severovýchodním směrem poutá pozornost táhlý, 534 metrů vysoký vrch Strážník.