Deštné v Orlických horách

Deštné v Orlických horách bylo už před rokem 1362 farní vsí. Tehdy to byl majetek kláštera svatopolského. Obec je nepravidelného půdorysu. Při silnici u hřbitova se nachází Kostel sv. Marie Magdaleny.
Fara se poprvé připomíná v letech 1344 - 1350. Práva a povinnosti náležely pánům z Dobrušky. Na místě dnešního kostela stál starší gotický kostel připomínaný před rokem 1362 jako farní. Od roku 1361 vykonávají církevní povinnosti opati cisterciáckého kláštera Svaté Pole z dnešního Kláštera nad Dědinou. Toto právo si podrželi asi až do roku 1420.
V letech 1494 - 1634 patřilo Deštné k opočenskému panství Trčků z Lípy, od roku 1635 k panství černíkovickému, které v roce 1676 zakoupili hrabata z Kolovrat. Ti se tak stali na dobu 269 let i patrony zdejšího kostela.
Roku 1723 byl k Deštnému přifařen jedlovský kostel sv. Matouše ze solnického panství. Obě vrchnosti měly patronátní právo společné. V letech 1723 - 1726 byl postaven na místě starého nový, barokní kostel.
Ze dvou kostelních věží, které měly původně jiný vzhled a do dnešní podoby byly přestavěny v roce 1844, zvaly k bohoslužbám dva zvony, pocházející ještě ze starého kostela. Starší zvon pocházel z roku 1542, novější z roku 1601. K nim přibyl později zvon o váze 410 kg, zasvěcený sv. Marii Magdaleně, který v lednu 1875 praskl a byl přelit Josefem Schneiderem, zvonařem v Hradci Králové.
Roku 1818 udeřil do věže blesk a skrz ní i do vnitřku kostela, který se ihned zahalil kouřem a dýmem.
V roce 1873 byly na severní věž kostela pořízeny u mistra Josefa Bernarda z Chudoby v Kladsku nové věžní hodiny. Tyto hodiny sloužily až do roku 1921, kdy obec zakoupila u firmy Thöndel v Novém Městě na Moravě nové věžní hodiny. Jen bicí zařízení a ciferník byly ponechány z původních hodin.
V letech 1839 a 1847 byla přeložena střecha. Roku 1854 byl kostel zvenku znovu nahozen a stavebně upraven i jeho interiér. V červenci téhož roku místní malíř František Pohl ozdobil chrám nástropními malbami ze života patronky kostela sv. Marie Magdaleny. Další úpravy interiéru probíhaly v letech 1877 - 1880. Byly postupně upraveny a vyzdobeny oltáře, varhany, lustry i ostatní inventář.
Roku 1906 byla na kostele nově pokryta střecha. V roce 1911 byl na všechny tři věže instalován hromosvod.
Za 1. světové války byly zvony zrekvírovány pro válečné účely. Zachován zůstal jen zvon z roku 1542. Náhradou za ně byly roku 1923 pořízeny u zvonaře Oktáva Wintera čtyři nové zvony pokřtěné ke cti sv. Marie Magdaleny, sv. Ferdinanda a sv. Floriána spolu se zvonkem Ave Maria. Dne 15. 8. 1923 byly nové zvony vysvěceny a zavěšeny do věží. Starý zvon byl přemístěn do kaple v Dříši a zvonek Ave Maria do kaple v Zákoutí. Všechny zvony krom zvonku Ave, byly za 2. světové války zabaveny pro zbrojní účely.
9. 2. 1930 v ranních hodinách vyhořela stará farní budova téměř do základů. Jen spousty sněhu na kostelní střeše a obětavost místních hasičů zachránily chrám před zkázou.
Od počátku 60. let 20. století se upravoval parčík před kostelem. Následovaly další opravy střechy. Roku 1992 byla provedena generální oprava kostela - byla položena nová podlaha, pořízeny nátěry stěn, vyměněny dveře i okna, opraveno vstupní schodiště, opravena márnice na hřibově... 12. 9. 1992 královéhradecký biskup Karel Otčenášek obnovenou svatyni znovu slavnostně vysvětil. V roce 1993 byla dokončena i úprava okolí kostela. Kostel je jednolodní. Západní průčelí je se dvěma na koso postavenými hranolovými věžemi. Fasády jsou hladké, nečleněné. Vnitřek kostela je plochostropý. Na stropě jsou štuková zrcadla.
V podzemí chrámu, na dosud neznámém místě, pravděpodobně pod kněžištěm s přístupem ze sakristie, je ukryta krypta, v níž bývali pohřbíváni zdejší kněží.