Kladno
O počátcích Kladna nemáme žádné bližší doklady. Zprávu středověkého kronikáře Václava Hájka z Libočan, který ve své Kronice české z roku 1541 mluví o vpádu slovanského kmene Lučanů ke Kladnu ruku 858, musíme považovat za jednu z četných neprokázaných smyšlenek tohoto autora.První písemná svědectví o Kladnu pochází až z počátku 14. století, kdy nevelká ves na pokraji rozsáhlých lesů patřila zemanskému rodu Kladenských z Kladna. Ti tu podle Augusta Sedláčka vlastnili tři tvrze. Jedinou dochovanou památku na tento rod feudálních držitelů Kladna představují jednoduché kamenné náhrobky dvou jeho členů zazděné v původním kostele.
Roku 1543 vymřel rod Kladenských po meči a vlády se ujal v důsledku sňatkového spříznění rytířský rod Žďárských ze Žďáru. Výrazem postavení rodu se stala nová renesanční budova zámku ze 60. let tohoto století a také vlastní Kladno se dočkalo roku 1561 povýšení na městečko, které mu přineslo i právo používat vlastního znaku.
Nevalné zdi obklopující městečko je neuchránily před pohromami třicetileté války, z nichž největší bylo jeho vypálení polskými kozáky v předvečer bělohorské bitvy. Tehdejší pán Florián Jetřich Žďárský byl v té době na svatební cestě s Koronou, dcerou Jaroslava Bořity z Martinic. Tímto sňatkem byl přijat do panského stavu s titulem hraběte. Kladenským ulehčil v obtížích válečné doby osvobozením od odúmrti, potvrdil jejich privilegia a dal postavit kapli zasvěcenou sv. Floriánu. Jeho jediný mužský potomek František Adam Eusebius zemřel neženat roku 1670 a kladenské panství bylo roku 1688 rozděleno mezi pět sester.
Kladenský díl zakoupila roku 1701 Anna Marie Františka, velkovévodkyně toskánská a paní na Buštěhradě, ale již roku 1705 jej prodala mnišskému řádu benediktinů z kláštera sv. Markéty v Břevnově. V té době byl zámeček přestavěn do dnešní podoby, byla postavena nová barokní centrální stavba Floriánské kaple, ke které byl základní kámen položen v roce 1751, a mariánské sousoší na náměstí z roku 1741, které je dílem Karla Josefa Hiernla.
Novým sídlem představitelů obecní samosprávy se stala budova radnice na jižní straně náměstí, v níž zasedali obecní konšelé v čele s purkmistrem. Roku 1843 byla přestavěna. Až do roku 1948 zůstalo panství v držení mnišského řádu benediktinů. Roku 1870 se Kladno dočkalo povýšení na město. Radnice sloužila svému účelu až do roku 1877. V roce 1878 se město stalo sídlem okresního soudu. Roku 1893 bylo v Kladně zřízeno okresní hejtmanství. Výrazem trestní pravomoci obce byl kamenný pranýř, umístěný původně u rybníčku uprostřed rynku, který byl po postavení mariánského sousoší přemístěn na prostranství před radnicí. Po zboření původního kostela roku 1897 byly přeneseny zazděné náhrobky do kladenského zámku. Konečně v roce 1898 mu byl udělen čestný titul „královského horního města“.
Během 19. století probíhala stavba kanalizace a dláždění ulic, bylo zavedeno elektrické osvětlení, vybudován vodovod a střed města se ozdobil řadou výstavných veřejných budov. Nový kostel v podobě trojlodní pseudorománské baziliky byl dokončen roku 1900 podle projektu Ludvíka Láblera a divadlo v pozdně secesním stylu pochází z roku 1912. Na samém prahu 1. světové války, v roce 1914, rozmnožil císař František Josef I. městský znak o symboly hornictví. V roce 1941 došlo k sloučení Kladna s Kročehlavy, Rozdělovem a spojenými obcemi Dubí, Dříň a Újezd pod Kladnem v jedinou obec, které bylo po Květnovém povstání zrušeno, ale opět obnoveno v roce 1946. Během poválečné výstavby v letech 1948 – 1960 vznikla dvě rozsáhlá sídliště na území obou připojených částí, Kročehlav a Rozdělovav.
Hybnou silou tzv. průmyslové revoluce se stal vznik a rychlý rozvoj těžby kamenného uhlí a výroby železa – dvou odvětví, jež vtiskla městu a jeho širokému zázemí charakteristickou tvář a odrazila se výrazně i v jeho materiální a duchovní kultuře. Potřeba zdroje paliva pro rodící se strojovou tovární výrobu vedla k hledání ložisek uhlí, jehož bohaté zásoby byly zjištěny již v 70. letech 18. století. Roku 1848 bylo založeno Kladenské kamenouhelné těžařstvo. Otevírání nových uhelných polí v 60. a 70. letech ve vzdálenějším okolí města oživilo celý kraj nebývalým ruchem a změnilo jeho panorama charakteristickým symbolem uhelného průmyslu – železnými konstrukcemi těžních věží s neutuchajícím rytmem točících se kol.
V 50. letech byl také položen základ druhému odvětví kladenského průmyslu – železářství, a to stavbou Vojtěšské hutě u Kladna v roce 1854 a založením Pražsko-železářské společnosti v roce 1857. Surovinová základna byla nalezena vedle zásob uhlí v ložiscích železné rudy u Nučic. K Vojtěšské huti pak přistoupila roku 1889 jako druhý velký závod kladenského železářství Poldina huť a postupně se specializovala na výrobu proslulých ušlechtilých legovaných ocelí.
Kladno je „městem uhlí a železa“. Téměř po dvě století bylo kladenské černé uhlí proslulé svou kvalitou po celé naší vlasti, stejně jako značka výrobků kladenských oceláren „Poldi“ proslavila Kladno již před 1. světovou válkou a zejména v meziválečném období bez nadsázky po celém světě.