Karlovy Vary
Přesné datum založení Karlových Varů není známo. Prokazatelně zde žili lidé již ve 13. století. Vznik stálého osídlení u pramenů s léčivými účinky je však znám až od roku 1349. Karel IV. 14. srpna 1370 udělil Karlovým Varům svobody a práva.Z roku 1485 pochází první zmínka o pozdně gotickém hrázděném kostelu Máří Magdaleny, který byl potaven na pravém břehu říčky Teplé nad Vřídlem.
Kolem roku 1500 byl vysvěcen kostelík sv. Ondřeje. Po roce 1520 byla postavena radnice a roku 1531 špitál Svatého Ducha. Vývoj lázní koncem 16 století ovlivnily živelné pohromy. 9. května 1582 byly Karlovy Vary postiženy obrovskou povodní.
Další katastrofa v podobě požáru potkala město 13. srpna 1604. Tehdy ze 102 domů shořelo celých 99 a tak zanikly gotické a renesanční Karlovy Vary. Brzy bylo město postiženo třicetiletými válkami. Kvůli následnému poklesu lázeňství se zde začalo rozvíjet také cínařství, jehlářství, nožířství a puškařství. Koncem 17. století sem přišli bohatí šlechtici, kteří oživili lázeňský život. Do konce 17. století si město zachovalo svůj gotický ráz – sevřené hradby s městskými branami a těsná zástavba kolem Vřídla. Dominantou městečka byla gotická věž loveckého hrádku Karla IV. na skále nad tržištěm.
Století 18. znamenalo rozkvět a slávu. V souvislosti s rozvojem lázeňství byla postavena řada staveb – roku 1701 byl postaven Saský sál. Roku 1707 byly městu potvrzena privilegia a císař Josef I. označil Karlovy Vary za královské svobodné město. V roce 1711 byly postaveny Mlýnské lázně – první lázeňský dům v městečku. Roku l728 byl postaven Český sál. V letech l732 – l736 byl na místě původního gotického kostela postaven podle plánů architekta Kiliana Ignáce Dienzenhofera nový barokní chrám sv. Maří Magdaleny. Rozvoj města byl přerušen 23. května 1759 rozsáhlým požárem, kvůli kterému zcela zmizel barokní ráz města. Jeho následky byly zakrátko překonány a následná výstavba byla velkorysá a dobře naplánovaná. Byly postaveny nové kamenné domy s více patry a s bohatými štukovými fasádami. Městské brány, které bránily rozrůstání města, nebyly obnoveny. Roku l762 byly modernizovány Mlýnské lázně, o 2 roky později se začala exportovat vřídelní sůl a v roce l777 byl zřízen moderní Vřídelní sál. Roku l79l byl vybudován Poštovní dvůr a o rok později byla zřízená dřevěná kolonáda Nového pramene.
Počátek 19. století přinesl další rozmach lázeňství, který nebyl ohrožen ani napoleonskými válkami. V roce l8ll byla kolonáda Nového pramene přestavěna dráždanským stavitelem Giesslem. Do l. světové války dosáhla délka lázeňských vycházkových cest kolem Karlových Varů l30 km. Do historie se významně zapsal také rok l844. Tehdy se začala ve velkém vyvážet zřídelní voda. Karlovy Vary byly ryze německé, až roku 1860 se zde usadila malá komunita Čechů. Velký význam měla také železnice, která byla zprovozněna roku 1870. Poslední třetina 19. století znamenala rozsáhlé stavební práce – například roku 1879 Vřídelní kolonáda, 1877 anglikánský kostel a synagoga a v roce 1897 ruský pravoslavný kostel. Karlovy Vary se rozvíjely tak slibně, že by mnohá jiná města mohla pouze závidět. Rozvoj příliš nepřerušila ani obrovská povodeň, která postihla centrum 24. listopadu 1890. 1. světová válka udělala pomyslnou tečku za vzestupem města. Po válce byl lázeňský život rychle obnoven, ale město zdaleka nedosahovalo předválečné návštěvnosti a slávy.
Po vytvoření Československé republiky roku l9l8 nastala v pohraničí složitá situace. Ani Karlovým Varům se ve třicátých letech nevyhnula hospodářská krize, která sužovala celou Evropu. I přes neuvěřitelně tíživou ekonomickou depresi, kdy Karlovy Vary dlužily i státu, byla roku 1936 postavena údolní přehrada na řece Teplé v Březové, která navždy odvrátila hrozbu záplav. V říjnu roku l938, po návštěvě říšského vůdce Adolfa Hitlera, byly Karlovy Vary obsazeny německým vojskem a připojeny k tzv. „třetí říši“. Krátce předtím opustili město poslední Češi, vesměs státní zaměstnanci. Ve dnech l2. září l944 a l7. a l9. dubna l945 se město stalo cílem náletů spojeneckých bombardérů a zahynulo několik set lidí. Dne 8. května 1945 převzal Český revoluční národní výbor správu města a 11. května 1945 vstoupila do města Rudá armáda. Němci byli následně odsunováni a probíhal proces osidlování pohraničí českým obyvatelstvem. Za komunistického režimu v 50. a 60. letech došlo k devastaci a zániku památek i celých vesnic v okolí. Za socialismu se ve městě objevilo mnoho cihlových a panelových budov, ale historické památky byly kriticky zanedbávané. Nejdůležitější stavbou je Vřídelní kolonáda z roku 1975.
Nejnavštěvovanější místo v Karlových Varech je Vřídelní kolonáda. Nejstarší zprávy o jímání Vřídla pocházejí z roku 1571. Od roku 1774 stála nad Vřídlem barokní lázeňská stavba, která byla roku 1826 nahrazena empírovou kolonádou. Dnešní kolonádní stavba od prof. Votruby byla vybudována v letech 1969 – 1975. Severně od kolonádní budovy se nachází tzv. Starý suterén Vřídla. V tzv. Novém suterénu vřídla jsou u místěna rozvodná potrubí vody s ovládacími prvky – úseky gravitační a výtlačné větve sloužící k zásobování 14 lázeňských provozů, plnírny a výrobny soli vřídelní vodou, systém čerpadel, speciální chladící a vyhřívací systém tzv. „korobonů“ (tepelných výměníků ochlazujících vřídelní vodu z původních 73°C na 30°a 50°C).
Na Výšina přátelství v nadmořské výšce 547 metrů se nachází 35 metrů vysoká Rozhledna přátelství, které se dnes říká Diana. Je přístupná mimo jiné také lanovou dráhou od Grandhotelu Pupp. Pozemní lanovka je dlouhá 452 metrů a svůj provoz zahájila 5. srpna 1912.
Známým symbolem je tzv. Jelení skok. Jedná se o skalku s kovovou sochou kamzíka z roku 1851, jejímž autorem byl berlínský sochař August Kiss. Sochu sem nechal nainstalovat baron Lützov. Chtěl zesměšnit pověst o objevení Vřídla, podle pověsti se tomuto místu říká Pod jelením skokem. Socha byla roku 1984 zničena vandaly. Její kopii zhotovil roku 1986 z bronzu karlovarský sochař Jan Kotek.