Tachov

V prostoru města bylo sídlo již ve střední době kamenné – 8000 – 6000 př. n. l. Z roku 1115 pochází první historická zmínka o Tachově. Název vznikl z osobního jména Tatomír, zkráceně Tach. Ten byl zřejmě vlastníkem vsi nebo dvora na místě dnešního Tachova. Z roku 1126 pochází záznam v kronice, podle kterého bylo přebudováno opevnění.
Roku 1285 bylo v blízkosti hradu založeno pravděpodobně Přemyslem Otakarem II. město. V roce 1297 postoupil Albert ze Žeberka město králi Václavu II.
Kolem roku 1300 bylo celé město obehnáno hradbami. V roce 1310 dal Jan Lucemburský město do zástavy Jindřichovi z Lipé. O třináct let později ho získal ze zástavy zpět. V roce 1329 daroval Jan Lucemburský zdejší farní kostel Křížovníkům s červenou hvězdou a o rok později dal město opět do zástavy. Budoucí král Karel IV. vykoupil město ze zástavy roku 1333. Roku 1335 byl založen manský obvod. Manové byli příslušníci drobné šlechty, kteří měli v zástavě malé statky v okolí hradu a v případě nutnosti ho bránili. Roku 1353 byl Tachov zapsán v zákoníku Majestas Carolina krále Karla IV. mezi významná města. Podle zápisu nesměl být českou korunou nikdy prodán ani zastaven. Karel IV. zde roku 1357 založil karmelitánský klášter.
Okolo roku 1400 dal Václav IV. město do zástavy Janovi ze Švamberka. Později byl Tachov vrácen králi. Asi roku 1406 získal město Hynek Hanovec ze Švamberka. Roku 1410 Václav IV. Tachov vykoupil. Dne 11. srpna 1427 husité ostřelovali město, podkopali hradby a nejméně na čtyřech místech ho zapálili. Okolo roku 1449 získal Tachov Burjan I. z Gutštejna. Roku 1454 byly městu potvrzena práva a o dvacet let později Burjan II. z Gutštejna získla pro město právo pečetit listiny červeným voskem. O rok později, roku 1475, se stal majitelem Tachova. O dalších 20 let přešlo město do majetku Jana, Jetřicha, Jindřicha a Volfa z Gutštejna.
Roku 1506 museli bratři odevzdat Tachov králi. V letech 1509 – 1510 bylo město obléháno. V roce 1523 dal král Ladislav Jagellonský město do zástavy Barboře z Kolína nad Rýnem. O dva roky později bylo město ze zástavy vykoupeno. Roku 1530 získal město do zástavy Hanuš Pluh z Rabštejna. Po jeho smrti se ho ujal Kašpar Pluh. Roku 1556 císař Ferdinand předal město do zástavy Janovi mladšímu z Lobkovic. O dva roky později vypukl ve městě požár. Roku 1570 zdědil město syn Jana Kryštof. V roce 1598 vykoupil Tachov ze zástavy císař Rudolf II.
Počátkem 17. století získali do zástavy město měšťané. V roce 1611 vypuknul v židovském ghettu velký požár. O pět let později postihl další požár hrazené jádro města. Roku 1623 bylo město prodáno Janu Filipu Husmanovi. Tachov ztratil postavení královského města a stal se městem poddanským. V letech 1631 – 1634 bylo město postiženo morovými epidemiemi. Spolu s velkou neúrodou vedly k prudkému snížení počtu obyvatel. Roku 1641 zaútočila na město švédská vojska a město bylo obsazeno. V roce 1647 bylo město vypáleno a o rok později vojska zaútočila na hrad a vyplenila ho. Roku 1664 bylo panství prodáno říšskému hraběti Janu Antonínu Losymu z Losinthalu. O dva roky později byl Tachov opět zničen mohutným požárem.
Roku 1715 opět zachvátil město požár. V roce 1721 se ujal panství Adam Filip Losy. Rok 1727 byl ve znamení velké neúrody. Na náměstí byl vztyčen morový sloup. Roku 1748 přišel další požár. Vznikl v židvovském ghettu a zničil mnoho domů. V roce 1770 zapálil blesk věž bývalého hradu. V témže roce bylo zavedeno číslování domů a o dalších sedm let později přišel další požár. Roku 1784 se ujal majetku Josef Mikuláš Windischgrätz. V červenci téhož roku bylo město postiženo velkou povodní z rozvodněné řeky Mže. V roce 1787 se započalo s postupným bouráním starého hradu a barokního zámku Losyů. Také se započalo s budováním nového sídla v klasicistním slohu.
Roku 1802 byla zbourána věž královského hradu, která musela ustoupit knížecímu zámku. V roce 1830 dobudoval Alfred I. Windischgrätz zámek a kostel sv. Václava nechal přebudovat na rodinnou hrobku. V roce 1851 byl objeven silný pramen minerální vody. Tehdy byl zasypán, ale o dva roky později se objevil znovu. Roku 1871 postihla město velká povodeň. V roce 1896 převzal panství JUDr. Alfred III. Windischgrätz. Nechal přemístit hrobku z kostela do kláštera v Kladrubech.
Při pozemkové reformě roku 1919 přišli Windischgrätzové o podstatnou část svého majetku. Dne 10. října 1938 bylo město obsazeno německým vojskem. O rok a měsíc později, 10. listopadu 1939, zapálili příslušníci SS židovskou synagogu. Americké letectvo dne 14. února 1945 provedlo mohutný nálet na město. Cílem bylo zničení místní zbrojovky. Dne 2. května 1945 bylo město obsazeno americkou armádou. Roku 1958 byly zbourány staré neudržované a rozpadlé domy. Město tak navždy ztratilo mnoho své historie i svá půvabná zákoutí.
Nejcennější památkou jsou dochované městské hradby z poloviny 14. století. Upoutají zachovalostí i tvarem štíhlých vysokých věží. Původně vystupovalo z hradeb 24 těchto věží, z nichž se dodnes většina zachovala. Opevnění doplňovala vnější parkánová hradba. Město bylo přístupné třemi branami, které existovaly ještě kolem poloviny minulého století.
Další památkou je zámek. V jeho sklepení je zachováno zdivo věže původního hradu. Všechny přestavby věž respektovaly. Až při přestavbě byla roku 1802 věž zbořena. Zámek byl dostavěn roku 1808. Obydlený byl do roku 1939, pak sloužil vojenským i civilním účelům. Postupně chátral a roku 1968 bylo vydáno rozhodnutí o demolici. Nakonec byl však v letech 1969 – 1983 restaurován.