Rožnov pod Radhoštěm

Osadníci v místě dnešního města žili již dávno, ale Rožnov byl založen až olomouckým biskupem Brunem mezi lety 1246 – 1267. Rožnov je poprvé zmíněn v Brunově závěti roku 1267. Někdy poté byl na Hradisku postaven hrad. Bruno vlastnil Rožnov do své smrti roku 1281. Prvním známým lenním držitelem byl Bohuslav z Krásna.
Hrad nad Rožnovem se poprvé připomíná roku 1310. Roku 1348 jsou jako majitelé uváděni bratři Bušek, Chotr, Stonař a Vršov z Krásna. Ještě téhož roku Rožnov připadl Janovi z Kravař, kterému patřilo několik okolních panství. Roku 1366 se uvádí Rosenow. Olomoucký biskup daroval majetek synům Janova bratra Drslavova – Benešovi, Drslavovi, Lackovi a Vokovi. Těm připadl po Janově smrti roku 1368. Bratři majetek rozdělili a rožnovské panství si nechal Vok. Po něm rožnovsko vlastnili dva Vokovi synové Lacek II. a Vok. Roku 1389 se uvádí Roznaw.
Lacek II. zemřel velmi mladý s svůj majetek přenechal svému strýci Lackovi I. z Kravař. Dle listiny z roku 1411 byl v té době Rožnovec městysem. Dědicem se stal nezletilý Jan z Kravař na Jičíně, syn Voka a synovec Lacka I. Panství spravovaly jeho tety Anna a Eliška, manželka Předbora z Cimburka. Cimburkové si dělali naděje na získání panství. Mladý Jan roku 1434 zemřel, tím vymřel rod Kravařů a majiteli panství se opravdu stali Cimburkové. Rožnovsko vlastnil Předbor z Cimburka, který záhy zemřel a majetek zdědil ještě roku 1434 jeho syn Ctibor. Ctibor zemřel o tři roky později a panství získal Vok ze Sovince, který nechal na kopci u Zašové postavit letohrádek. Již v roce 1446 je jako majitel Rožnova uváděn Jan z Messnbeka. Kvůli jeho zadlužení majetek brzy připadl jiným majitelům. Roku 1464 je uváděn Jan z Ryzenburka, ještě v témže roce Jindřich z Morkovic a Bařic a Onšík ze Zástřizl. Poté se panství vrátilo do rukou Cimburků. V letech 1464 – 1475 vlastnil Rožnovsko Jan Jičínský z Cimburka a na Tovačově. Po jeho smrti zdědila majetek jeho dcera Kunhuta, která se po srmti prvního manžela provdala za Petra ze Sv. Jiří z Pezinku. Ten panství zdědil po její smrti. V roce 1480 je uváděn hrad Roznow a město Roznowecz.
V roce 1502 prodal Petr majetek bratrům z Kunštátu – Janu Kunovi, Jindřichovi, Kunovi, Smilovi, Vilémovi a Zikmundovi. Rožnov si ponechal Jan Kuna z Kunštátu. Roku 1507 koupil zdejší fojtství Jan z Vidče. V témže roce jsou v Rožnově zmiňovány dva mlýny. Roku 1531 prodal Jan Kuna svůj majetek bratrům Janovi a Jaroslavovi ze Šillenberka a Kosti. Rožnov si ponechal Jaroslav a v roce 1534 ho prodal Janu z Perštýna. Ten si za své sídlo zvolil hrad Helfštýn a hrad Rožnov nechal pustnout. V roce 1538 byl hrad rozbořen. Jan vlastnil i panství Vsetín, které prodal dědicům po Zikmundovi Nekešovi z Landerka. Nebyla však řádně vyznačena hranice mezi panstvími, což rozpoutalo spory na dalších 200 let. Roku 1549 prodal i Rožnovské panství se zpustlým hradem Vilému staršímu z Žerotína. Ten zemřel roku 1557 a Rožnovsko získal jeho syn Bernard, který roku 1568 vydal „obecní zřízení“.
Bernard šířil po panství učení jednoty bratrské. Měl několik potomků a když roku 1602 zemřel, ujal se panství jeho syn Jan Vilém. Zemřel o šest let později a panství přenechal bratru Dětřichovi a nezletilým synům. Roku 1615 se vrchnost ujala fojtství a od Viktorýna Nešvary koupila mlýn, ze kterého se stala papírna. Dětřich po bitvě na Bílé hoře uprchl a zkonfiskovaný majetek pak spravoval Baltazar z Žerotína, mladší syn Jana Viléma. Přistoupil na katolickou víru, ale přesto nebyl jeho majetek uchráněn před třicetiletou válkou. Roku 1633 se opět připomíná Rosenaw. Rožnov po Baltazarově smrti získal jeho syn Bernard Ferdinand. Roku 1660 udělil Leopold I. Rožnovu právo pořádat čtyři výroční trhy. V roce 1663 byl Rožnovy vypálen Turky. Smrtí Bernarda majetek připadl olomouckému biskupství a poté Maximilianu Antonínovi. V roce 1676 je poprvé zmiňována rožnovská škola.
Po Maximilianovi panství vlastnil Karel Jindřich, dále František Ludvík a po něm jeho nezletilí synové František, Josef a Michal. Rožnov připadl Františkovi. V roce 1751 je zmiňován Roznau. V té době ve městě žilo 50 tkalců, ale ostatní profese byly zcela nevýznamné. V roce 1773 byla dokončena dřevěná budova radnice. Marie Terezie Rožnovu udělila právo pořádat trh po sv. Anně a před Hromnicemi a v roce 1774 vytyčila sporné hranice mezi rožnovským a vsetínským panstvím. Posledním majitelem z falkenbersko-meziříčské větve byl Michal, který zemřel bezdětný. Majetek získal Ludvík Antonín ze Žerotína. Roku 1796 přivedl dr. František Kročák do Rožnova první lázeňské hosty.
Po Ludvíkově smrti připadl majetek jeho dceři Josefě, ale ta ho nedržela dlouho a 7. února 1815 ho prodala Františku Kinskému. V roce 1820 byl postaven první léčebný ústav. Roku 1823 František zemřel a panství zdědili jeho potomci. Během jejich nezletilosti spravovali panství poručíci, poté ostatní sourozence vyplatil Eugen. Z roku 1846 pochází písemná zpráva o jméně Rožnau, od roku 1850 je v Rožnově pošta. V roce 1873 byl postaven léčebný dům Rudolfo-Stefanium, roku 1892 byla otevřena železniční trať do Krásna a v roce 1894 byl postaven nový vodoléčebný ústav.
Dne 13. července 1910 zakoupila panství v exekuční dražbě rakouská společnost pro výrobu celulózy. Roku 1911 se ustanovil muzejní spolek. Dne 1. února 1912 koupila panství Vítkovická hutní a železářská společnost. Od roku 1913 byl používán přídomek pod Radhoštěm, ale roku 1915 se objevuje zkomolenina jména Rožnau am Radhost. Za 1. světové války upadl význam lázní. Roku 1925 bylo založeno Valašské muzeum v přírodě a do parku Hájnice bylo přemístěno několik staveb. Od roku 1949 probíhala výstavba podniku Tesla. V letech 1956 – 1960 proběhla stavba sídliště Záhumení, roku 1960 byly zrušeny lázně, roku 1962 byla založena další část muzea Valašská dědina, v letech 1964 – 1972 vzniklo sídliště 1. máje a v 70. letech sídliště Dolní Paseky I. V roce 1982 byla dokončena třetí část muzea Mlýnská dolina. V roce 1997 postihla Moravu ničivá povodeň. V letech 1997 – 1998 proběhla rekonstrukce náměstí a poté bylo po povodni upraveno koryto řeky Bečvy.
Nejznámější památkou v Rožnově je Valašského muzeum. Nejstarším areálem je Dřevěné městečko, ve kterém je k vidění altán z Frenštátu pod Radhoštěm, komorní amfiteátr, kopie fojtství z Velkých Karlovic, hospoda Na posledním groši, hospoda U Vašků, Billova chalupa, kopie kostela z Větřkovic, kuželna, Vlčkova palírna z Lačnova, radnice, smírčí kříž ze Soláně, Janíkova stodola, tkalcovské stodůlky ze Štramberka, Studna z Horní Lidče, Studna ze Štramberka, panská sýpka z Heřmanic, panská sýpka z Prostřední Suché, včelíny, zvonice z Dolní Bečvy a zvonice z Horní Lidče.
Největším areálem je Valašská dědina, kde se nachází amfiteátr na Stráni, dům č.p. 10 z Nového Hrozenkova, dům č.p. 60 z Nového Hrozenkova, fojtství z Lidečka, Hoferská chalupa z Leskovce, Polčákova chalupa z Prlova, kovárna z Lutoniny, pasekářská kula (Mališův dům z Lužné, Blinkova chalupa z Horní Bečvy, chalupa miškaře ze Studlova, komora na sušené ovoce ze Seninky a sušárna ovoce ze Seninky), větrný mlýn z Valašské Polanky, salašnictví na Valašsku (koliba na lihách z Nedašova, koliba z Černé hory, pajta z jižního Valašska, stánisko z Rákošového a pasekářská usedlost z Velkých Karlovic - Miloňova) fojtská stodola z Hodslavic, rumpálová studna z Pulčína, vahadlová studna, Adamcova usedlost z Nového Hrozenkova, Matochova usedlost z Jezerného, pasekářská usedlost z Jezerného, Štůralova pasekářská usedlost z Velkých Karlovic, usedlost č.p. 205 z Nového Hrozenkova, usedlost z Valašské Polanky a zvonice z Lužné.
Nejmladším areálem je Mlýnská dolina, kde je k vidění hamr z Ostravice, lisovna oleje z Brumova, mlýn z Velkých Karlovic, pila z Velkých Karlovic, valcha z Velkých Karlovic a vozovna z Ostravice, ve které je instalována expozice Dopravní prostředky na Valašsku.