Kopřivnice

Oblast dnešní Kopřivnice byla osídlena již v době kamenné. Osídlení již od pravěku dokládají četné archeologické nálezy.
Ve 2. polovině 13. století byl kraj pomalu osidlován. Příborský člen německé hraběcí rodiny Hückenswagenů Heymann založil hrad Šostýn. Snad v letech 1280 – 1290 vznikaly u obchodní sezky také osady.
V dalších 150 letech je osud panství spojen s hradem Šostýn. Panství hradu Šostýn bylo na konci této doby připojeno k panství hukvaldskému.
Z roku 1437 pochází první písemná zpráva o Kopřivnici. Městečko i s panstvím vlastnil nejprve Mikuláš Sokol, po něm husitský hejtman Jan Čapek ze Sán a od roku 1453 jeho zeť Jan Talafůs z Ostrova. Roku 1465 vlastnil celé panství král Jiří z Poděbrad, který ho o rok později postoupil olomouckému biskupovi Tasovi z Boskovic s panství se tak stalo součástí olomouckého biskupství.
Roku 1567 byl postaven první dřevěný kostelík sv. Bartoloměje. Roku 1584 byla Kopřivnice osvobozena od povinnosti odvádět plat za dobytek.
V roce 1610 byla Kopřivnice osvobozena od povinné roboty, ale tato výsada platila jen do třicetileté války. Dne 5. října 1621 vpadli do obce vzbouření Valaši. V letech 1626 – 1627 městečko pustošila dánská vojska. V letech 1642 – 1645 obléhali Švédové nedaleký hrad Hukvaldy. Kopřivnice válečnými vpády velmi trpěla a roku 1655 zde stálo pouze 44 domů. Vrchnost pak obnovila robotu a začalo docházet k prvním nepokojům. Roku 1695 vypuklo u Váňova kamene povstání sedláků a snaha vyřešit situaci klidnou cestou vzala za své, následovalo proto další povstání. Ačkoli robota nakonec byla snížena, docházelo pak k jejímu pomalému vzrůstu.
Pruské a turecké války zvýšily daně a v 18. století se tak začali poddaní opět bouřit. Povstání bylo potlačeno vojskem, ale roku 1766 poddaní povstali znovu. Následovala dlouhá jednání a roku 1773 byli kopřivničtí poddaní osvobozeni od některých povinností. Obyvatelé však byli po staletí sužováni také epidemiemi, hladem, neúrodou i živelnými katastrofami.
V roce 1812 byla v Kopřivnici založena Ignácem Raškou založena továrna na hliněné zboží a kameninu. O deset let později byla výroba rozšířena o bílo a malovanou kameninu. Okolo roku 1830 se výroba soustředila na bílou kameninu zdobenou malbou nebo zlacením. Ani rok 1848 nepřinesl v poddanství příliš velké změny. Po roce 1850 se do Kopřivnice vrátil Ignás Schustala, který byl ve Vídni na zkušené. Začal pak vyrábět lehké bryčky, ale poptávka tak rychle rostla, že v roce 1853 nechal postavit první objekty budoucí továrny. Roku 1853 se v majolikové továrně začaly vyrábět dlaždice. V letech 1860 – 1862 proběhla rychlá výstavba továrny na kočárny a další stavby byly přistavěny v letech 1868 - 1870. Roku 1868 byla v Kopřivnici zřízena samostatná farnost a v roce 1871 proběhla poslední důkladná oprava dřevného kostelíku. V témže roce bylo zrušeno nevolnictví, ale zdejší obyvatelé stále měli vůči vrchnosti mnohé povinnosti. V roce 1873 se v kočárovce začaly vyrábět železniční vagony. Jak se obec rozvíjí, tak do města přichází lékař, vznikají školy, pošta a roku 1881 také železniční trať. V roce 1890 začala továrna vyrábět šamotové kachle na kamna. Roku 1894 byl postaven nový kostel a v téže době přestal být dřevěný kostelík využíván. Roku 1897 byl v továrně vyroben první osobní automobil.
Významným Kopřivnickým rodákem však nebyl pouze Šustala. Roku 1905 se zde narodil Zdeněk Burian, budoucí vynikající grafik, ilustrátor a malíř. Za 1. světové války byla továrenská výroba keramiky značně omezena. Zdejší vozovka však dodávala automobily rakouské armádě. Dochází k výstavbě mnoha domů a Kopřivnice se tak z vesnice mění na městečko. K povýšení na městys došlo 23. listopadu 1910. Roku 1919 proběhly ve Vysokých tatrách zkoušky vozů a horalé je začali přirovnávat k Tatrám. Ještě v témže roce se název tolik uchytil, že s touto značkou továrnu opouštějí první vozy. V roce 1922 se v Kopřivnici narodil Emil Zátopek, jehož sportovní úspěchy nezastaví ani válka a budou časem korunovány ziskem několik zlatých olympijských medailí. Dne 10. října 1938 se Kopřivnice stala součástí nacistického Německa a byla přejmenována na Nesseldsdorf. V říjnu 1942 byla zastavena výroba kachlí v majolikové továrně. K osvobození města došlo 6. května 1945 ráno. Ještě v témže roce byla automobilka znárodněna. Dne 28. srpna 1948 byla Kopřivnice povýšena na město. V roce 1950 zde žilo okolo 6.000 obyvatel. Na počátku 60. let 20. století vyvstaly úvahy o zrušení továrny na keramiku, ke kterému došlo roku 1962. Probíhala také rozsáhlá výstavba bytů a infrastruktury, jelikož město se rychle rozrůstalo. Roku 1995 zde žilo okolo 21.500 obyvatel. Za padesát let se tak počet obyvatel více než ztrojnásobil.