Vysoké Mýto

Vysoké mýto je město ležící v Pardubickém kraji v okrese Ústí nad Orlicí. Leží v nadmořské výšce 284 metrů na rozloze 42,07 kilometru čtverečních v místě, kde se Mlýnský potok vlévá do řeky Loučná. Spolu s pěti obcemi má přes 12.500 obyvatel.

Vysoké Mýto bylo jako kolonizační město na Trstenické obchodní stezce mezi Prahou a Olomoucí založeno králem Přemyslem Otakarem II. v roce 1262. Příkazem krále bylo kolem roku 1265 obehnáno dvěma řadami téměř 12 metrů vysokých kamenných hradeb s 25 baštami a posíleno předsunutými barbakány. Do města se vstupovalo po padacím mostě třemi branami, z nichž každá byla opatřena dvěma věžemi. Město mělo pravidelný půdorys, jádro tvořilo čtvercové náměstí o rozloze 2 hektary. Od krále město získalo právo vybírat mýto.

Od roku 1307 bylo Vysoké Mýto spolu s Hradcem Králové, Jaroměří, Chrudimí a Poličkou královským věnným městem českých královen. První majitelkou města byla Eliška Rejčka, druhá manželka Václava II. Z roku 1349 pochází první písemná zpráva o chrámu sv. Vavřince.

Význam města rychle rostl, ale byl zbrzděn roku 1421, kdy město dobyla a vypálila husitská vojska. I přes útrapy byla roku 1423 postavena radnice. Po skončení husitských válek rozvoj města pokračoval. Existence první školy je uváděna již roku 1443. Roku 1461 bylo město poškozeno velkým požárem, poškozena byla i Pražská brána.

V roce 1543 byl postaven hřbitovní kostel Nejsvětější Trojice. Stavovské povstání roku 1547 však rozvoj města zastavilo. V roce 1567 byl proveden soupis majetku, při kterém bylo zjištěno, že ve městě je asi 380 domů obývaných přibližně dvěma tisíci obyvatel. Roku 1569 vyhořela Choceňská brána. V letech 1583 – 1585 byla nedaleko kostela sv. Vavřince postavena zvonice. Byly do ní umístěny zvony z kostela sv. Vavřince, pro který byly příliš těžké.

Od roku 1614 sloužila Choceňská věž jako zvonice, později snad i jako vězení. Roku 1615 bylo v zadní části radnice zřízeno vězení. Zkázu dokonalo stavovské povstání roku 1620 a třicetiletá válka, za níž ve městě pobývala císařská armáda. Město bylo několikrát napadeno a vyplněno švédskými vojsky. Roku 1628 mělo Vysoké Mýto pouhé čtyři stovky obyvatel.

Roku 1700 město vyhořelo, poškozeny byly i všechny tři městské brány. Přesto se však ze všech ran vzpamatovalo a rozvíjelo se. Roku 1715 byl na náměstí postaven Mariánský sloup. V roce 1731 zde žilo asi 2.500 obyvatel. V polovině 18. století se ve městě usadila armáda a Vysoký Mýto sloužilo jako posádkové město. Roku 1768 byla v severozápadní baště zřízena vodárna. V roce 1774 město postihl velký požár, vyhořela i Pražská brána, ale přesto dosahoval roku 1788 počet obyvatel 3.500.

Roku 1808 byla zbořena část městského opevnění kolem bran. Při požáru roku 1816 vyhořely i brány. Litomyšlská pak byla novogoticky upravena. Ve 30. a 40. letech mělo město asi 4.500 obyvatel. V roce 1844 Choceňská brána vyhořela a byla zčásti zbořena. Zachována zůstala jen věž Karaska. Roku 1851 se Vysoké Mýto stalo centrem nově vytvořeného Vysokomýtského okresu. Roku 1862 byla zrekonstruována Klášterní bašta, v letech 1864 – 1867 byla obnovena Litomyšlská brána. Počet obyvatel postupně rostl, roku 1869 jich zde bylo již přes 6.000. Roku 1871 bylo Karlem Richterem založeno muzeum, od roku 1879 bylo ve městě gymnázium a od roku 1882 mělo k dispozici železniční spojení. Roku 1883 byly provedeny stavební úpravy Pražské brány. V roce 1890 se počet obyvatel města vyšplhal téměř k 10 tisícům. V letech 1892 – 1899 proběhla novogotická rekonstrukce kostela sv. Vavřince. Zvony ze zvonice byly přemístěny zpět a zvonice neměla využití.

Ještě v 1. polovině 20. století sloužilo město jako posádkové a do války odtud odcházelo mnoho vojáků. Město mělo díky armádě počet obyvatel více než 10 tisíc, z čehož vždy přibližně 2.000 byli vojáci. Roku 1937 byl postaven kostel Husův sbor. Po skončení 2. světové války počet obyvatel poklesl k osmi tisícům. Od roku 1958 sloužila zvonice jako galerie. Roku 1968 obsadila město několikatisícová okupační sovětská vojska. Vojska město opustila až roku 1990 a zanechala po sobě zdevastované město, které muselo být rozsáhle opraveno.

Nejstarší památkou Vysokého mýta jsou na severu a východě města dochované zbytky opevnění z roku 1265. Z této doby pochází i původně dvoupatrová a střílnami opatřená Klášterská bašta a mohutná bašta Vodárenská, jejíž čtvercový půdorys měl délku hrany 8 metrů a zdivo bylo silné 1,5 metru. Součástí opevnění byly i tři brány, které se z větší části dochovaly. Na severozápadě je to brána Pražská, dříve nazývaná také Vratislavská či Vraclavská, jejíž současná podoba je z roku 1883. Ochoz ve výšce 38 metrů nabízí výhled na město. Na severovýchodě města se dochoval pozůstatek Choceňské brány, po jejímž požáru roku 1844 a následném bourání zůstala zachována pouze věž Karaska zakončená barokní bání. Na jihovýchodě stojí brána Litomyšlská s freskou od Mikoláše Alše, která vyobrazuje sv. Jiří v boji s drakem. Na jihozápadě starého města stojí gotický trojlodní chrám sv. Vavřince ze 14. století a v jeho bezprostřední blízkosti zvonice z roku 1583. Z dalších významných památek jmenujme čtvercové náměstí, které je se svou rozlohou dvou hektarů největší v republice. Na náměstí se nachází i stará radnice z roku 1423 a Mariánský morový sloup z roku 1715 se sochami čtyř svatých a centrální sochou Panny Marie. Významný je také hřbitovní kostel Nejsvětější Trojce z roku 1543.