Úštěk

Skalní ostroh, na kterém se dnes nachází město Úštěk, byl osídlen již od 10. století. Vedly tudy obchodní cesty, díky kterým se Úštěk rozvíjel.
Ve 14. století přetvořili páni z Michalovi Úštěk na město a udělili mu městská práva. Již okolo roku 1350 vzniklo městské sklepení pod Mírovým náměstím. Bylo vytesáno ve skále a po několik dalších století sloužilo jako úniková cesta, která údajně vedla až na hrad Helfenburk. Roku 1361 udělil Petr z Michalovic Úštěku statut města. V centru hradbami obehnaného města stával dřevěný kostelík sv. Michala se hřbitovem a okolo něj dřevěné domky. Kvůli dluhům Michalovců získali Úštěk v roce 1383 Berkové z Dubé, kteří postavili východní německou a západní českou městskou bránu, před nimiž začala vznikat předměstí. Na konci 14. století byla v jižní části ostrohu zahájena stavba hradu.
V letech 1404 – 1408 byl postaven městský hrad, jehož velká sklepení byla vytesána přímo do skály. V roce 1426 prodali páni z Dubé Úštěk husitskému hejtmanu Václavu Cardovi z Petrovic. Ten se často dostával do válečných konfliktů, díky kterým si uvědomil důležitost Úštěku. V roce 1428 bylo město dobyto a vypáleno vojskem Zikmunda Děčínského z vartenberka. Na konci 20. let 15. století proto započalo rozsáhlé opevňování města, při kterém byl celý ostroh obehnán hradbami s mohutnými věžemi a byl zpevněny městské brány. Jako součást opevnění byla v roce 1428 postavena Pikartská věž. Je sestavena z pískovcových kvádrů, její zdi jsou silné téměř 2 metry a věž má 4 podlaží. Roku 1475 získali město sňatkem Sezimové z Ústí, kteří nechali opravit obě městské brány a rozšiřovali obě předměstí. Úštěk měl tehdy 179 domů s více jak tisíci obyvateli a k panství patřilo dalších 46 vesnic.
Z roku 1523 pochází první zmínka o židovském obyvatelstvu v Úštěku.
Po bitvě na Bílé hoře přišli roku 1622 Sezimové o všechen majetek, který byl rozdělen mezi pražské jezuity a plukovníka Jana hrabě Merode. Ten roku 1630 svou část prodal litoměřickým jezuitům a v roce 1675 získala celé panství pražská jezuitská kolej. Její představitelé sídlili krátce na hradě, ale poté řídili panství z Liběšic. Hrad poté sloužil jako administrativní budova.
Časem byl zrušen hřbitov, který se rozprostíral okolo kostelíku sv. Michala. Roku 1722 byla postavena nová fara. Rozhodnutí císařovny Marie Terezie o vystěhování židů ze země si někteří zdejší obyvatelé vyložili po svém a židovské domy vyplenili. Ti, kteří se na této akci podíleli, byli již o rok později, roku 1745, souzeni krajským soudem. V roce 1764 byl zbourán kostelík sv. Michala a ihned byla zahájena stavba katolického kostela sv. Petra a Pavla. V roce 1765 postihl město požár, který zničil velké množství domů na severní a jihovýchodní straně náměstí. Opravy pak změnily vzhled města do dnešní podoby. Již 8. listopadu 1767 byl také vysvěcen kostel. V roce 1773 byl papežem Klimentem XIV. řád jezuitů zrušen a majetek získal stát. Panství spravoval Náboženský fond a od roku 1776 Královský studijní fond. Při postupném rozprodávání majetku koupili roku 1779 hrad i s okolím ústečtí měšťané. Hrad byl poté upraven na sladovnu. Úlevu zdejší židovské komunitě přinesl roku 1781 vydaný toleranční patent. V roce 1788 zakoupil Panský dům, pozdější hostinec Pod podloubím, František Linek z Rašovic. Židé si po vydání tolerančního patentu postavili dřevěnou synagogu, která však již v roce 1793 vyhořela. O rok později byla zahájena stavba nové synagogy z pískovcových kvádrů.
V roce 1830 byla kvůli zchátralosti zbořena západní česká brána. Roku 1838 koupil panství kníže Ferdinand z Lobkovic. V roce 1849 byl v Úštěku zřízen okresní soud a berní úřad a proto byla na náměstí postavena budova, dnešní radnice. Roku 1859 byla kvůli malé průjezdnosti hasičských vozů zbourána východní německá brána. V témže roce vyhořela Pikartská věž a při následných opravách bylo sníženo poslední poschodí. Ústečtí měšťané vlastnili hrad až do roku 1876. Na konci 19. století byla italskými dělníky stavěna železnice. Dělníci si ve městě postavili takzvané Ptačí domky. Z přední strany jsou jednopatrové a velmi nízké, ale ze zadní strany mají několik pater. Jejich chodby jsou vytesané ve skále a na přístavky navazují také sklepy.
Počátkem roku 1945 byl Úštěk bombardován americkým letectvem. Ve dnech 8. a 9. května 1945 bylo město bombardováno letectvem Rudé armády. V květnu téhož roku byl Úštěk osvobozen vojskem Polské armády. Až do konce 2. světové války město obývali převážně Němci, kteří však po válce byli odsunuti. Ačkoli zdejší synagoga přečkala válku bez velkého poškození a ještě v roce 1945 byla obývána, brzy se začala měnit ve zříceninu. Židovské domy byly strženy a pustnout začal také židovský hřbitov. Kvůli poválečným změnám se z Úštěku stalo bezvýznamné město. Na konci 50. let 20. století byl vybudován rybník Chmelař a Úštěk byl přeměňován na rekreační oblast. V 70. letech 20. století byl vydán demoliční výměr na synagogu, ke zboření však nakonec nedošlo. Roku 1971 byla zahájena stavba silničního obchvatu města. Na konci 80. let se zřítila střecha synagogy a bylo otázkou času, kdy se celá stavba sesune do údolí. Roku 1993 však byla zahájena rozsáhlá rekonstrukce zdevastované stavby.
Dne 10. září 2003 byla zrekonstruovaná synagoga zpřístupněna veřejnosti.