Hrusice
První písemná zmínka o Hrusicích je uchována v panovnickém dekretu Přemysla Otakara I. – ten byl na Pražský hrad dán 17. ledna 1205. V nejstarších dobách patřily Hrusice pod správu rodu Přemyslovců. Později přecházely pod správu blízkých hradů. Existují zprávy o tom, že patřily poddansky pod hrady Stará Dubá, Čejchanův hrádek u Chocerad a Ježov. Roce 1436 přešlo podací právo na pány z Dubé, kteří sídlili na hradě Zlenice. Hrad byl však roku 1465 zničen a rok poté přešlo toto právo na Komorní Hrádek u Chocerad. Mezi majitele Komorního Hrádku patřily i Valdštejnové. V roce 1525 nechal královský komoří Jaroslav ze Šelenberka zkontrolovat obec Hrusice. Takto bylo zjištěno, že obec měla deset usedlostí a deset pustých usedlostí, tzv. poustek. Po skončení třicetileté války v roce 1648 měly Hrusice devět sedláků, dva chalupníky a sedm pustých usedlostí. Podle tzv. berní ruly z roku 1654 mělo panství Komorní Hrádek 35 obcí. V roce 1725 byl proveden soupis obhospodařované půdy - tzv. tereziánský katastr. Odtud víme, že tehdy žilo v Hrusicích 16 rodin, mezi nimi i rodina Pavla Lady a Jana Lady. Další tereziánský katastr byl pořízen z podnětu císaře Josefa II. roku 1785 a byla zavedena popisná čísla. Na konci 18. století měly Brusiče 35 popisných čísel. K zásadní změně došlo roku 1848. Do tohoto roku setrvala obec v poddanském vztahu ke Komornímu Hrádku. Posledními majiteli panství byla hrabata Khevenhueller-Metsch. V tomto roce také obec získala samosprávu a byla řízena a spravována obecním zastupitelstvem v čele se starostou. Prvním starostou se stal Matěj Šebek. Blahodárné působení samosprávy se začalo výrazně projevovat na přelomu 19. a 20. století. V roce 1900 měly Hrusice již 424 obyvatel , mezi nimi i třináctiletého Josefa Ladu. Postupně se začaly budovat komunikace, roku 1923 byla zřízena obecní knihovna a o tři roky později byl postaven nový most přes potok v dolní části obce. Roku 1927 byla obec byla elektrifikována, roku 1931 zahájilo v hotelu Valencia provoz kino a roku 1937 byla zřízena telefonní přípojka. Za druhé světové války bylo 10 hrusických občanů nasazeno na práci do „říše“, dvě občanky byly odvlečeny do koncentračního tábora a výpravčí Josef Nádvorník byl zastřelen. V padesátých letech byli někteří hrusičtí občané v souvislosti s nástupem nového režimu zatčeni a uvězněni. Roku 1968 začal vycházet místní časopis Hlas Hrusic, který je vydáván obecním úřadem dodnes. V roce 1970 žilo v Hrusicích již 524 trvale hlášených obyvatel. V roce 1987 byly v obci uspořádány důstojné oslavy 100. výročí narození Josefa Lady.Nejvýznamnější památkou obce je bývalý farní kostel sv. Václava. Jedná se o původně románský kostel zakončený typickou apsidou. První zmínku o sakrální stavbě nalezneme již před rokem 1200. Pole a lesy u Lensedel se i s kaplí sv. Vojtěcha připomínají jako majetek ostrovského kláštera. V první polovině 14. století zde byl vystavěn kostel zasvěcený sv. Václavu. Ve 14. století je již zmiňován jako kostel farní, ke kterému mají tzv. podací právo páni z Dubé, sídlící na hradě Zlenice u řeky Sázavy. Roku 1466 byl kostel s farností přičleněn k panství Komorní Hrádek. V 16. století byl samotný kostel přesvěcen sv. Mikuláši. Ve 2. polovině 16. století byly provedeny vnitřní stavební úpravy: zvýšení podlah, nahrazení původních románských a gotických oken současnými a náhrada dřevěného stropu klenbou. V roce 1624 již není farnost zmiňována jako samostatná, ale spadá i s farním kostelem pod správu sousední farnosti mnichovické. V roce 1785 byla hrusická farnost opět povýšena na tzv. lokálii a farní kostel byl zasvěcen sv. Václavu. Průběžně byly prováděny drobné barokní úpravy. Tento kostel sloužil od roku 1856 do roku 1953 jako farní. 9. června 1853 uhodil blesk do kostelní věže a praskla severní stěna kostela. Tak byla zcela náhodně objevena nejcennější součást kostela. Jedná se o románský ústupkový portál se sloupy a rustikální dekorativní výzdobou archivolty a figurální výzdobou tympanonu. Tento portál v severní stěně kostela byl pravděpodobně zazděn v 16. století v souvislosti se stavebními úpravami – bylo totiž nutné posílit severní stěnu ve vztahu k zaklenutí stropu. Portál byl vytesán z červeného pískovce a je dílem mnichů z kláštera sv. Prokopa v Sázavě – na portálu je umístěn i rodový znak opata Reginharda. Postavy zřejmě představují bud' sv. Cyrila a Metoděje, nebo sv. Václava a sv. Vojtěcha. V kostele se nachází hlavní barokní oltář z 2. třetiny 18. století. Do kostela byl umístěn v roce 1789. Pochází z kostela sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí v Praze nebo ze staroměstského pražského kostela sv. Michala. socha sv. Václava. Boční oltáře jsou pseudorománské stejně jako kazatelna – vše bylo instalováno v roce 1898. Obrazy Křížové cesty namaloval v roce 1897 prof. Florian Mašek z Prahy. Varhany postavil varhanář E. Š. Petr a pocházejí z roku 1902. V kostelní věži jsou umístěny dva zvony. Do první světové války zde byly umístěny tři. Největší z nich neznámého původu byl přelit v roce 1866 K. Bellmannem a během 1. světového válečného konfliktu byl rekvírován pro armádní potřeby. Prostřední zvon pochází z roku 1579 a byl zhotoven zvonařem Brikcím z Cimperka na Novém Městě Pražském. Nejmenší zvon je nejstarší, jeho vznik je datován do 15. století. Za kostelní zdí býval v minulosti původní hrusický hřbitov, který sloužil pro celou zdejší farnost. Přestalo se zde pohřbívat v roce 1832 po epidemii asiatické cholery.
V centrální části obce se díky minimálním stavebním zásahům uchovaly domy, které si po staletí zachovaly základní dispozice a vzhled. Nejlépe to dosvědčuje rozmístění jednotlivých stavení. Výrazným svědectvím původní podoby obce jsou štíty některých domů, které si zachovaly pozdně barokní ráz – jedná se především o domovní štíty na domech č. p. 1, 3, 20 a 22.
Rodná chaloupka malíře Josefa Lady s č. p. 15, známá z jeho mnoha zobrazení, stávala po pravé straně silnice vedoucí z hrusické návsi dolů k potoku. Původní stavba byla zbourána v roce 1932. Na stejném místě byl vystavěn rodinný domek, který je v současné době ve vlastnictví malířovy neteře. Dne 20. července 1958 byla na tomto domě odhalena pamětní deska malíře Josefa Lady péčí Vlastenecko-dobročinné obce baráčníků v Hrusicích, jejímž čestným pantatínkem Josef Lada byl.
Uprostřed hrusické návsi stojí budova hospody „U Sejků“ č. p. 25. Díky obrazům a kresbám J. Lady se stala světoznámou. Budova vznikla v letech 1884 – 1885, kdy byl původní dřevěný domek přestavěn hospodským J. Vávrou. V roce 1908 hospodu koupil J. Černý, který ji nejdříve provozoval sám a v roce 1911 ji pronajal K. Krausovi. Její nejslavnější období nastalo o rok později, kdy ji koupila rodina Antonína Sejka, pocházející z benešovského kraje.
Hrusická škola má č. p. 32 byla zřízena již v roce 1768 péčí hraběcího (knížecího) rodu Khevenhueller-Metsch. Původní škola sídlila v dřevěném stavení, které stávalo na místě dnešní školy. Dřevěná stavba byla opravena v roce 1820, ale brzy nedostačovala. Proto byla v roce 1869 postavena nová škola, jejíž budova dodnes stojí na hrusické návsi. V době od 1. září 1893 do 30. dubna 1901 navštěvoval hrusickou školu také malý „Pepík Ševců“, tedy budoucí světově známý malíř Josef Lada.
Farní budova č. p. 43 stojí naproti kostelu sv. Václava v samotném středu obce. Je z roku 1914, kdy byla původní přízemní budova přestavěna a zvýšena o jedno patro. Stará farní budova pocházela z konce 18. století. Ještě předtím prý stávala dřevěná a doškami krytá fara v místech, kde je dnes budova obecního úřadu. Nedaleko farní budovy roste státem chráněný památný strom – lípa malolistá. Její věk je odhadován na několik staletí.
Po levé straně silnice z Hrusic do Hrušova stojí na vyvýšenině dům č. p. 73. Byl postaven v roce 1898 jako letní vila „Norberta“ pro pražského obchodníka pana Stránského. Na počátku 30. let se však rodina Stránských dostala do finančních obtíží a musela vilu prodat. Objekt byl prodán v dražbě a jeho majitelem se stal 3. řád sv. Františka (ženská větev). Ten zde zřídil tzv. noviciát. Řádové sestry tu působily až do roku 1950, kdy byly násilně vystěhovány. V letech 1950 – 1991 zde bylo postupně zřízeno skladiště, mateřská školka, bytové jednotky apod. V 80. letech přešel objekt pod správu tehdejšího federálního ministerstva vnitra, které zde rovněž zřídilo sklady jakýchsi materiálů. V roce 1991 byl celý objekt i s pozemkem zvláštním zákonem restituován zpět 3. řádu sv. Františka.
Na konci obce po pravé straně silnice z Hrusic do Hrušova stojí v zahradě dům č. p. 115. V roce 1935 ho začal stavět pro sebe a svou rodinu Josef Lada. Během dvou let byl postaven tak, že se mohla rodina nastěhovat. Ale nebyl úplně hotový a ve válečných dobách, kdy Josef Lada prodával své obrazy za potraviny, nebylo dost prostředků na jeho dokončení. Proto byl dokončován až po roce 1945. Po smrti Josefa Lady v roce 1957 zůstal výstavný dům v majetku rodiny malířovy dcery Aleny, která jej však v roce 1962 věnovala státu s tím, že má sloužit k uctěni památky slavného hrusického rodáka. Teprve v roce 1972 byla v objektu zřízena Pamětní síň Josefa Lady, která si i přes svou skromnost získala přízeň mnohých návštěvníků Hrusic. V roce 1986 byl celý dům přeměněn po rekonstrukci v Památník Josefa Lady, který spravuje Okresní muzeum Praha-východ. V expozici jsou instalovány Ladovy obrazy, kresby, ilustrace i mnohé předměty z jeho osobní pozůstalosti.