Portugalsko - Lisabon
Lisabon je hlavní a největší město v Portugalsku. Portugalsky se nazývá Lisboa [ližboa]. Zaujímá rozlohu asi 100 kilometrů čtverečních. Leží v ústí řeky Tajo do Indického oceánu. Oblast města je kopcovitá, nejvyšší bod leží v nadmořské výšce 130 metrů. Město má něco málo přes 500 tisíc obyvatel, v aglomeraci pak přes 3 miliony.
Oblast dnešního města byla osídlena již v dávné minulosti, zřejmě ve 12. století před naším letopočtem. Tehdy zde sídlili Féničané, kteří osadu nazývali Allis Ubbo, tedy „bezpečný přístav“.
Řekové pak sídlo nazývali Olissipo, obyvatelé města Olissipona, z čehož zřejmě později vznikl současný název města. Na kopci, kde dnes stojí Castelo de São Jorge, stávalo už tehdy opevněné hradiště
Ve 2. a 3. století před naším letopočtem proběhly punské války, během nichž stáli obyvatelé Olissipa na straně Římanů. Stali se pak součástí Římské říše a získali mnoho práv, čímž došlo k rychlému rozvoji.
Během 4. a 5. století na město často útočili Alani a Vandalové. V 5. století se stalo součástí Vizigótské říše.
V roce 711 se u pobřeží vylodili arabští nájezdníci. Pravděpodobně v tomto roce bylo město dobyto Maury. Městu začali říkat Al-ʾIšbūnah a hradiště na kopci přebudovali v rezidenci.
Roku 1147 město dobyl portugalský král Afonso. V témže roce byla zahájena stavba katedrály Sé.
V roce 1255 se Lisabon stal hlavním městem Portugalského království.
Lisabon se stal významným přístavem a centrem koloniální říše, takže koncem 15. století začalo město výrazně bohatnout a rostl jeho vliv. V roce 1497 z přístavu v Belému vyplul Vasco da Gama na svou plavbu do Indie.
Okolo roku 1500 byl vybudován klášter Mosteiro dos Jernimos. Byl postaven na místě, kde se Vasco de Gama modlil před vyplutím do Indie. Roku 1515 nechal Dom Manuel postavit Torre de Belém, dokončena byla v roce 1521. Byla součástí rozsáhlého, ale nikdy nedokončeného obranného systému. Jejím úkolem bylo střežit vstup do přístavu. V polovině 16. století započala výstavba Casa dos Bicos. Tento dům pak sloužil jako rezidence šleticů Albuguergueů. Už ke konci 16. století sloužila Torre de Belém jako celnice a vězení. Roku 1582 byla zahájena výstavba São Vicente de Fora. V 16. století byl postaven také kostel Igreja de São Roque.
V roce 1627 byla dokončena stavba São Vicente de Fora.
Roku 1731 byla pod vedením architekta Canevariho zahájena výstavba akvaduktu Aqueduto das Águas Livres. Dne 1. listopadu 1755 byl Lisabon zasažen rozsáhlým zemětřesením. Bylo doprovázené četnými požáry i vlnou tsunami a většina města byla zcela zničena. O život přišlo zřejmě až 100 tisíc lidí. Vlivem zemětřesení a následných naplavenin byl ostrůvek, na kterém dříve stávala Torre de Belém spojena s pevninou. Poté nastalo období velké obnovy města. V letech 1779 – 1790 byla postavena Basílica da Estrela. V 18. století vzniknul také akvadukt Aqueduto das Águas Livres.
Počátkem 19. století Lisabon poškodila napoleonská vojska, v polovině století došlo k rozsáhlé výstavbě a na jeho konci byly uvedeny do provozu lanové dráhy Lavra, Glória a Bica.
Roku 1902 byl architektem Raulem Mesnierem di Ponardem postaven výtah Elevador da Santa Justa. V letech 1902 – 1904 byla postavena lisabonská synagoga a v letech 1938 – 1940 proběhla rozsáhlá rekonstrukce hradu Castelo de São Jorge, který tím získal dnešní podobu. Roku 1960 byl postaven Padrão dos Descobrimentos, tedy Památník objevitelů, a během 60. let byl postaven také most Ponte 25 de Abril dříve nazývaný Ponte Salazar. K jeho slavnostnímu otevření došlo 6. srpna 1966. V roce 1983 byl do současné podoby dostavěn Casa dos Bicos. V 80. letech 20. století byly Torre de Belém i klášter Mosteiro dos Jerónimos zapsány na seznam světového dědictví UNESCO. Roku 1998 byl otevřen most Ponte Vasco da Gama.
V roce 2002 se všechny tři lisabonské lanovky stejně jako výtah Santa Justa staly národní památkou.
Nejstarší dochovanou památkou města je katedrála Sé, jejíž výstavba byla zahájena roku 1147 a dokončena ve 14. století. Najdeme na ní prvky gotiky, romantismu i baroka. V interiéru se v křížové chodbě dochovaly pozůstatky římských a maurských hradeb.
Další významnou církevní památkou je Mosteiro dos Jerónimos, tedy Klášter Jeronymitů. Vyhledávanou památkou je i nedaleká Torre de Belém, která byla postavena v letech 1515 – 1521 v takzvaném manuelském stylu, který je podobný pozdní gotice. Na věži se projevuje především balkony, cimbuřím, klenutými okny, střílnami a věžemi. Ve výšce 35 metrů se nachází vyhlídková plošina.
Dominantou města je hrad Castelo de São Jorge, který stojí na nejvyšším městském kopci na místě bývalého hradiště. V 8. století bylo přestavěno na rezidenci. Hradní komplex je rozsáhlý. Jeho součástí je i palác Paco de Alcácova, který pochází z přelomu 13. a 14. století a je tak nestarší stavbou hradu. Hradní komplex najdeme ve čtvrti Alfama, která je nejstarší lisabonskou čtvrtí a jejíž název pochází ještě z arabského Al-hamma.
Z církevních památek jmenujme renesanční kostel Igreja de São Roque ze 16. století s kaplí Sao Joao, kterou zdobí zlato, drahé kameny i exotické dřevo, pozdně renesanční klášter São Vicente de Fora z roku 1627 nebo Madre de Deus, tedy klášter a kostel Matky Boží, jehož současná podoba pochází z období po roce 1755. V klášteře najdeme honosné sály, součástí je i muzeum azulejos. Vyhledávaná je také barokně-novoklasicistní bazilika Basílica da Estrela z roku 1790. Z dalších církevních staveb jmenujme například Convento do Carmo s troskami kostela Igreja do Carmo nebo lisabonskou synagogu.
Mezi významné stavby patří také Casa dos Bicos, takzvaný Diamantový dům z poloviny 16. století. Akvadukt Aqueduto das Águas Livres pochází z 18. století.
Raritou je novogotický Elevador da Santa Justa, který byl postaven roku 1902 architektem Raulem Mesnierem di Ponardem (de Ponsardem), žákem Gustava Eiffela. Původně fungoval na parní pohon, nyní je elektrifikován. Slouží k přepravě cestujících ze čtvrti Baixa do výše položené čtvrti Bairro Alto. Má dvě kabiny, každou pro 25 osob. V horním patře se ve výšce 45 metrů nachází vyhlídková terasa.
Jednou z dominant města je most Ponte 25 de Abril přes řeku Tejo. Byl dokončen roku 1966, je 2.277,64 metru dlouhý a až 70 metrů vysoký. Ještě výraznější je most Ponte Vasco da Gama, který pochází z roku 1998, s délkou 17.345 metrů je druhým nejdelším mostem v Evropě a s výškou 155 metrů jednou z nejvyšších staveb v Portugalsku. Je unikátní především svou konstrukcí, která by měla vydržet více než 4krát tak silné otřesy, jaké byly při zemětřesení v roce 1755.
Pro Lisabon jsou typické žluté tramvaje a kolejové lanovky. Tradiční je běžná tramvajová linka č. 28, která na své trase nabízí řadu úžasných výhledů. Nejstarší lanovkou je Ascensor či Elevador do Lavra. Byla postavena roku 1884 a 19. dubna uvedena do provozu. Fungovala na principu ozubeného kola a dolní vůz byl vzhůru vytažen takzvaným Riggenbachovým vodním systémem převahy. Každý vůz měl kapacitu 24 cestujících. V 90. letech byla přebudována na parní pohon a rocku 1914 elektrifikována. Druhou z lanovek je Ascensor/Elevador da Glória, tedy Výtah slávy. Byla postavena Raoulem Mesnierem du Ponsardem a uvedena do provozu byla 24. října 1885. Měla dvoupatrové vozy, obě patra byla spojena točitým schodištěm. Původně byla na vodní pohon, později na parní a roku 1914 byla elektrifikována. Spojuje čtvrtě Baixa a Bairro Alto. Její trasa je dlouhá pouze 265 metrů, ale překonává až 17% stoupání. Rozchod kolejí je 90 cm. Na trase se pohybují 2 vozy, které se míjejí uprostřed. Vozy vyrobila firma Maschinenfabrik Esslingen. Poslední lanovkou je Ascensor/Elevador da Bica, která byla uvedena do provozu 28. června 1892. Jako v případě ostatních lanovek – vodní pohon byl nahrazen parním a ten pak elektrickým. Elektrifikovaná lanovka ale byla uvedena do provozu až se značným zpožděním kvůli nehodě, která způsobila kompletní zničení jednoho z vozů. Jako jediná ale zůstala poháněná lanem.
Mezi významné městské čtvrtě patří Bairro Alto, Baixa a Belém. Důležitým náměstím je Praça do Comércio s Vítězným obloukem zvaným Arco da Rua Augusta a navazující pěší zónou Rua Augusta nebo náměstí Praça Dom Pedro IV. s budovou Národního divadla z poloviny 19. století. Díky kopcovité poloze je město protkané sítí křivolakých uliček a nabízí i mnoho vyhlídkových teras zvaných miradouiros.
