Německo - Berlin
Již v 6. století před naším letopočtem v prostoru Berlína sídlily první germánské kmeny. První osady začaly v oblasti Berlína vznikat v 10. století při germánské kolonizaci. Roku 1197 je v pramenech uváděno slovanské sídliště Spandau. Z roku 1237 pochází první zmínka o sídlišti Cölln. Obě zmiňovaná sídliště se vyvíjela a v současnosti jsou částmi Berlína. První zmínka o samotném Berlínu pochází z roku 1244. Jako město je Berlín uváděn již roku 1251, ale Cölln až roku 1261. Roku 1307 se Berlín a Cölln spojily a Berlín získal větší pravomoce. V roce 1451 se Berlín stal vládním městem braniborských markrabích a kurfiřtů. Nějakou dobu bylo město také pod nadvládou Hohenzollernů, kteří z něj udělali sídelní město knížectví. Díky tomu město nabývalo na významu. V roce 1539 byly v Berlíně zavedeny reformace. V roce 1641 se začal Berlín rozrůstat o okolní obce. Po roce 1685 se v Berlíně usídlili hugenoti, uprchlíci z Francie. Dne 18. ledna 1701 byl kurfiřt Friedrich Vilém korunován na Pruského krále a Berlín se tak stal hlavním městem Pruského království. V tomto období byla vybudována slavná ulice Unter den Linden a také Městský zámek. Po roce 1730 se zde začali usídlovat uprchlí protestanti z Čech. Po roce 1786 vzrůstala francouzská moc, což mezi obyvateli Berlína rozpoutalo nacionalistické myšlenky. Po roce 1815 se Berlín stával industriálním městem. Ačkoli se město stávalo významnou metropolí, obyvatelé zde v bezprostřední blízkosti vznešených staveb žili v naprosté bídě. V roce 1862 nastala éra sjednocování Německa a 18. ledna 1871 bylo ve Versailles podepsáno sjednocení Německa. Berlín se tak stal hlavním městem nově založené Německé říše. Teprve roku 1873 však byla zahájena stavba městské kanalizace pro odpad, který se do té doby vyléval do struh proudících městem. Během dalších padesáti let vzrostl počet obyvatel z necelého milionu na 2 miliony. Hlavní část přistěhovalců přicházela z evangelického východu.
Roku 1907 tvořili rodilí Berlíňané pouze 40% zdejších obyvatel. První světová válka zasáhla Berlín nepřipravený. Od 31. července 1914 bylo městso v trvalém obležení a roku 1915 se Berlín stal první mměstem, kde se začaly vydávat lístky na potraviny. Roku 1920 byl Berlín rozšířen, vzniklo 20 městských obvodů a takzvaný Velký Berlín s téměř 4 miliony obyvatel. Počátek 20. let 20. století přinesl hyperinflaci, která způsobila růst cen do neuvěřitelných výšek. Například cena za lístek na metro dosáhla výše 150 miliard marek. Inflaci se podařilo zastavit až s pomocí okolních států. Poté se Berlín stává centrem evropské kultury a díky liberálnímu prostředí zde začne vznikat velké množství divadel, kin i nočních podniků. Pověst tolerantního města skončila roku 1933, kdy se dne 30. ledna německým kancléřem stal Adolf Hitler. O rok později se stal i prezidentem a z Berlína se mělo stát monumentální nacistické hlavní město. Roku 1936 se Berlín stal místem konání olympijských her. Dne 9. listopadu 1938 nastala takzvaná „křišťálová noc“, kdy bylo pronásledováno židovské obyvatelstvo a vypáleny synagogy. Dne 2. května 1945 dobyla Berlín Rudá armáda. Za druhé světové války bylo město zničeno bombami spojenců, z původních 150 tisíc domů jich zbylo neponičených necelých 20 tisíc a zničeny byly také všechny mosty přes řeku Sprévu. V Berlíně začal platit čtyřmocenský status a město bylo rozděleno do čtyř sektorů vítězných mocností, kterými byla Amerika, Británie, Francie a Sovětský svaz. V červnu roku 1948 byla v západních sektorech zavedena Deutsche Mark (DM), na což Sověti reagovali blokádou spojení západních sektorů. Jejich cílem bylo donutit soupeře vzdát se Berlína. Kvůli efektivnosti vzdušného mostu, který zásoboval západní Berlín, byla blokáda po necelém roce ukončena. Východní Berlín se stal hlavním městem Německé demokratické republiky. V dalších letech tlak narůstal, od roku 1952 byl vydán zákaz návštěv. Jelikož na západ emigrovaly téměř 3 milony východních Němců a většinou přes Berlín, bylo město dne 13. srpna 1961 fakticky rozděleno a byla zahájena stavba 165 kilometrů dlouhé Berlínské zdi okolo Západního Berlína. 45 kilometrů bylo postaveno na hranici Východního a Západního Berlína, dalších 120 kilometrů mezi Západním Berlínem a Braniborskem. Vlastní zeď ležela těsně na hranici a skládala se z betonových panelů vysokých asi 3,6 metru. Každých několik set metrů byla strážní věž. Na východní straně zdi se nacházelo pásmo pro ostnatý drát, zátarasy, psy, stráž i další zeď. O dva roky později navštívil zeď americký prezident J. F. Kennedy a pronesl slavnou větu „Ich bin ein Berliner“. Obě části města, stejně jako obě republiky, se rozvíjely zcela odliště. Dle západní terminologie byly pro obě části Berlína používány názvy Berlin West a Berlin Ost,. Východní terminologie byla komplikovanější - Eigenständige politische Einheit Westberlin (Samostatná politická jednotka Západní Berlín) a Berlin, Hauptstadt der DDR (Berlín, hlavní město NDR). Hovorově se však všude Berlín nazýval prostě West Berlin a Ost Berlin. Dne 3. září 1971 byla podepsána Čtyřmocenská smlouva a 17. prosince téhož roku smlouva o tranzitu mezi NDR a SRN. Později bylo také obyvatelům Západního Berlína umožněno navštěvovat NDR a Východní Berlín. Ve městě existovalo několik hraničních přechodů, nejznámější z nich byl pro cizince zřízený Checkpoint Charlie. Berlínská zeď, a s ní i všechno utrpení, padla až po 28 letech dne 9. listopadu 1989. Byl to první krok k znovusjednocení Německého státu. Ke spojení došlo 3. října 1990 a Berlín se tak stal opět jednou ze spolkových zemí. Dne 20. června 1991 se Berlín stal hlavním městem sjednoceného Německa.
Nejznámější stavbou Berlína je Brandenburger Tor, tedy Braniborská brána. Byla postavena roku 1734 jako celní brána v opevnění Berlína. Západně od brány se nachází Strasse des 17. Juni (Ulice 17. června) a na východ Unter den Linden (Pod lipami). Brána má pět průjezdů, je z pískovce, na výšku měří 26 metrů, je 65,5 metrů široká a 11 metrů dlouhá. V letech 1788 – 1791 byla přestavěna ve stylu raného klasicismu a v roce 1793 zde byla umístěna 5 metrů vysoká socha kvadrigy zhotovená Johannem Gottfriedem Schadowem. Socha představuje bohyni vítězství, která vjíždí do města na voze taženém čtyřmi koňmi. Za existence Berlínské zdi nebyla brána přístupná, ale roku 1987 navštívil Berlín americký prezident Reagan a pronesl známou výzvu: „Pane Gorbačove, otevřte tuto bránu! Pane Gorbačove, strhněte zeď!“.
Zajímavá je také zřícenina kostela Kaiser-Wilhelm-Gedächtniskirche. Pamětní kostel císaře Viléma byl posteaven v letech 1891 – 1895. Roku 1943 byl poničen při bombardování a z původní věže vysoké 113 metrů zbylo jen 63 metrů vysoké torzo. Ta jediná byla při poválečném odstraňování trosek zachována. U její paty se naczází Pamětní síň. Východně od kostela byl v letech 1959 – 1963 postaven osmiúhelníkový kostel a na západě šestihranná věž.
K dalším památkám města patří také Berliner Dom (Berlínský dóm), Reichstag (Říšský sněm), zámek Charlottenburg, ulice Karl-Marx-Allee, Unter den Linden, Kurfürstendamm či Alexanderplatz. Z židovských památek jmenujme novou synagogu, židovské muzeum nebo památník. Skvělý výhled nabízí 368 metrů vysoká Fernsehturm (televizní věž).
Smutnou památkou města jsou zbytky Berlínské zdi, ze které se do současnosti zachoval pouze větší zbytek na břehu Sprévy, takzvaný East Side Gallery, a malý úsek u Potsdamer Platz (Postupimského náměstí). Historii zdi dokumentuje muzeum v Haus am Checkpoint Charlie.
Jednou ze známých staveb města je Palast der Republik, tedy Palác republiky. Byl postaven na místě Berliner Stadtschloss (Berlínského kurfiřtského paláce), který byl poškozen za 2. světové války a jako symbol pruského imperializmu zbořen východoněmeckou vládou roku 1950. Stavba byla zahájena roku 1970 a krom sídla parlametnu NDR se zde nacházela také galerie či restaurace. Po spojení Berlína bylo zjištěno, že je Palác zamořen azbeste, roku 2003 byl vystěhován a připraven k demolici.
