Chorvatsko - Zagreb
Zagreb, česky Záhřeb, je hlavní město Chorvatska. Leží v nadmořské výšce 120 metrů nad mořem pod pohořím Medvednica na pravém břehu řeky Sávy. Na ploše 641 kilometrů čtverečních zde žije necelý milion obyvatel, což je asi čtvrtina obyvatel celého Chorvatska.
Oblast dnešního města byla osídlena zřejmě již v době kamenné asi 35 tisíc let před naším letopočtem. Pobývali zde zřejmě také Ilyrové a ve 4. století před naším letopočtem Římané, kteří nedaleko vybudovali opevněné centrum.
S jistotou byla oblast Záhřebu osídlena již na konci 11. století. Z roku 1094 pochází první zmínka o osídlení. Maďarský král Ladislav založil při své cestě na Jadran na jednom z vrcholků biskupství Kaptol a v blízkosti také osadu Gradec. V roli biskupa zde působil český mnich.
Při mongolské invazi roku 1242 se Mongolové snažili ovládnout Evropu. Uherský král Béla IV. odmítl složit slib poslušnosti chánovi Bátúovi a po porážce uherských vojsk se před ním schovával mimo jiné v Záhřebu, kde našel bezpečný úkryt. Mongolové při invazi vyplenili mnohá města v okolí Jaderského moře a jako pomstu Bélovi IV. vypálili také Záhřeb. Béla IV. vydal zlatou bulu, kterou stanovil Záhřeb svobodným královským městem. V průběhu 13. století bylo město opevněno hradbami s branami a byl postaven kostel sv. Marka.
Roku 1526 se Záhřeb dostal pod nadvládu Habsburské říše a později jako součást Rakousko-Uherska pod Uherskou správu.
V roce 1731 zachvátil požár Kamennou bránu, z jejíž kaple se však zázrakem podařilo zachránit obraz Panny Marie. Po opravách byl na oltář vrácen a Matka Boží z Kamenné brány se stala ochránkyní Záhřebu. Vznikla také tradice každoročního slavnostního procesí.
Roku 1850 byla města Donji Grad, Gradec a Kaptol sloučena do jednoho celku, čímž vzniklo město Záhřeb. V roce 1862 byl Záhřeb napojen na železnici a získal tak spojení například s Rijekou. Místo mezi novým nádražím a Stari Gradem postupně vyplnily nové stavby. V roce 1870 přibylo železniční spojení s dalšími městy. Roku 1880 postihlo město zemětřesení, při kterém bylo město vážně poškozeno. V roce 1890 byla postavena lanová dráha z Donji grad na Gorni grad.
Roku 1910 začaly v hřebu jezdit elektrické tramvaje. Po skončení 1. světové války se Rakousko-Uhersko rozpadlo a vzniklo Království Srbů, Chorvatů a Slovinců, které později bylo přetvořeno v Království Jugoslávie. V Záhřebu tou dobou sídlilo mnoho institucí a žilo zde necelých 200.000 obyvatel. Roku 1925 získal Záhřeb železniční spojení se Splitem. Po skončení druhé světové války vznikla Federativní lidová republika Jugoslávie, která byla roku 1963 přejmenována na Socialistickou federativní republiku Jugoslávie, jejímž hlavním městem se stal Záhřeb. Během socialistického období byl jižně od Záhřebu u řeky Sávy postaven sídlištní Novi Zagreb. Na konci 80. let se zhroutila vnitrostátní vyjednávání o podobě Jugoslávie a 25. června 1991 došlo k odtržení Slovinska a Chorvatska, jehož hlavním městem se stal Záhřeb.
Dominantou města je původně románská katedrála sv. Štěpána na vrchu Kaptol, která po zemětřesení roku 1880 dostala novogotickou podobu. Má dvě vysoké zvonice a v jejím okolí se nacházejí renesanční hradby. Před katedrálou se nachází soška zlaté Madony.
Na druhém vrcholku se nachází nejstarší část města nazývaná Horní město, chorvatsky Gornji grad. Najdeme zde například na Markově Trgu gotický kostel sv. Marka ze 13. století, který má na střeše z glazovaných tašek erby Záhřebu, Chorvatska, Dalmácie a Slavonie. Vysoká Lotršćakova věž nabízí výhled na město. Z dalších památek města jmenujme například bývalý jezuitský klášter nebo Draškovičův, Orsic a Zrinski Palac.
Horní a Dolní město je spojeno Kamennou bránou, chorvatsky Kamenita vrata, ze 13. století. Je poslední dochovanou z původních pěti bran, kterými bylo možné vejít do starého města. Gornji grad a Donji grad spojuje lanová dráha z roku 1890, jejíž kabinky překonávají výškový rozdíl 30 metrů jen na trase 66 metrů.