Slovensko - Holíč
Slovenské město Holíč se nachází v severním výběžku Senické pahorkatiny, 8 kilometrů jihozápadně od Skalice. Leží nedaleko našich hranic a jen kousek od Hodonína.Území Holíče bylo osídleno už v pravěku. Nejstarší nálezy pocházejí z neolitu. Koncem doby kamenné zde byla lengyelská kultura. V době bronzové se zde nacházelo pohřebiště s keramickým inventářem inklinujícím k maďarské keramice. Dobu bronzovou vystřídala doba železná. Bylo zde halštatské sídliště. Z římského období zde bylo objevené římsko-barbarské sídliště. Osídlení v slovanském období dokládají nálezy zbytků sídliště přímo v centru města. Bylo odkryto šest koster umístěných ve dvou hrobech s hlavami obrácenými k jihovýchodu.
V těsné blízkosti Holíče leželo jedno z nejvýznamnějších center Velkomoravské říše. Už v 9. století se zde nacházely velkomoravské osady patřící k Valům. Počátkem 10. století se Velkomoravská říše rozpadla. Už počátkem 11. století se do popředí jako pohraniční hrad dostal Holíč.
Nejstarší písemné zmínky o Holíči jako obci se datují do 1. poloviny 13. století, snad do roku 1205. Roku 1228 se zmiňuje zřízení pohraniční mýtné stanice. Roku 1273 byl Holíč obsazen vojskem českého krále Otakara II., zřejmě však jen na krátký čas, protož už roku 1296 se uvádí, že Ondřej III. daroval Holíč Abrahámovi Rufasovi.
Počátkem 14. století se Holíče zmocnil Matouš Čák Trenčínský a roku 1315 se o Holíčský hrad rozpoutala bitva mezi ním a českým králem Janem Lucemburským. České vojsko hrad nedobylo. Český panovník se zmocnil Holíče až po smrti Matouše Čáka roku 1321. Uhersko ho získalo zpět až roku 1332 na základě mírové smlouvy. V lednu 1336 vydal Karel Robert listinu, kterou oficiálně otevřel Českou cestu spojující Budín s Prahou. V listině se zmiňují také mýtné stanice. Holíč se ocitl na křižovatce středoevropských cest. Roku 1393 osvobodil Zikmund obyvatele Holíče od placení daní.
Vývoj města zhatily události v sousedních zemích. Husité v letech 1423 – 1432 několikrát přešli Holíčem a roku 1428 město vypálili. V březnu 1428 se Zikmund zavázal, že dá opravit hrady a města v pohraničí. Po smrti Zikmunda získal Holíč od jeho nástupce Albrechta II. Gašpar Schlick. Roku 1444 postoupil Gašpar Schlick Holíč Pangrácovi a roku 1454 jeho držbu potvrdil i král Ladislav Pohrobek. Majitelem byl v 60. letech 15. století Matěj Hunyady. Roku 1467 byl Holíč vypálen. V roce 1489 založil panovník hrad Holíč. Tak se Holíč dostal na konci středověku do rukou šlechtického rodu, kde setrval téměř tři století.
Základní škola v Holíči byla již v 16. století. K roku 1600 je doložená existence evangelické školy.
Dalším majitelem byl Josef Czobr. Ve 20. letech 18. století se zadlužil u vídeňského věřitele. Roku 1726 mu byly sebrány majetky Holíčského panství, Holíč samotný mu však zůstal. Roku 1736 ho ponechal Františku Lotrinskému, který mu každý rok poukazoval 3.000 zlatých. Od roku 1746 se na hradě začaly zrát francouzská divadelní představení. Roku 1749 se Josef Czobr panství definitivně zřekl. Holíč zůstal nadále sídlem panstva. Jeho rozsáhlý opevněný hrad se po přestavbě a parkové úpravě stal oblíbeným sídlem císařské rodiny. Nastal prudký růst počtu obyvatel města, které se od roku 1738 nazývalo císařsko-královským privilegovaným městečkem. Rok 1741 opět vypukly spory mezi Holíčem a Hodonínem, které se táhly už několik století o část území při řece Moravě. Roku 1762 převzal hodonínský zámek František I. Lotrinský a od roku 1783 v něm byla tabáková továrna. Tehdy se začala cesta spojující Hodonín a Holíč veřejně používat.
Roku 1805 se stal Holíč přímým účastníkem událostí, které již několik let otřásaly Evropou. Při bitvě na Slavkově sem ustoupila ruská armáda. Na Holíčském Hradě se ubytoval rakouský císař František a rusky car Alexandr. Ruské vojsko bylo ubytované v budově manufaktury. Na Holíčském hradě byl předběžně dojednaný tzv. Bratiskavský mír. V roce 1848 bylo v rakouské monarchii zrušené poddanství. Hospodářský rozkvět Holíči však nepřineslo. Roku 1841 začal pravidelně jezdit vlak na trati Břeclav – Hodonín – Přerov. Hospodářský ruch se přenesl na pravý břeh řeky Moravy. V Holíči se nacházela mydlárna, výrobna svíček a solírna. Ve druhé polovině 19. století přibyl technický ústav zaměřený na projekci polnohospodářských budov a montáž polnohospodářských strojů. Pracovní příležitosti poskytoval také kamenolom, lihovar, parní pila a tři sladovny. Holíč se stal sídlem okresu. Významná byla holíčská knihtiskárna založená koncem 19. století Janem z Kostelce u Kyjova.
V Holíči najdeme evangelický kostel z roku 1788 a původní gotický farní kostel sv. Martina. Dodnes se zde nachází zmiňovaná barokně-klasicistní budova manufaktury. Najdeme zde také jednu technickou památku – jediný větrný mlýn na Slovensku.