Francie - Louvre
Louvre, plným jménem Palais du Louvre je bývalý královský palác stojící ve francouzské Paříži na pravém břehu řeky Seiny. Název je zřejmě odvozen od zámečku Loupaire či Louverie nebo pochází ze slov leovar či leower, což znamená „opevněné místo“.
Palác byl vybudován na konci 12. století za vlády krále Filipa II. Augusta na okraji Paříže jako součást opevnění a sídlo krále. Centrem hradu byla ob-ranná věž obehnaná příkopem a hradbami zpevněnými věžemi. První písemná zpráva o Louvre pochází z roku 1198.
Za vlády krále Karla V. Fran-couzského byl ve 2. polovině 14. století hrad přestavěn a bylo postaveno několik výstavních apartmánů. Král pak hrad využíval jako svou rezidenci.
Král František I. Francouzský zahájil v první polovině 16. století rozsáhlou přestavbu původního hradu v renesanční palác. Architekt Pierre Lescot navrhnul rekonstrukci v renesančním stylu, který byl tehdy novinkou. Přestavba započala roku 1535 rekonstrukcí paláce. Dále proběhla výstavba nového křídla. František I. také založil sbírku, ze které později vzešlo národní muzeum. Po jeho smrti pokračoval v přestavbě i jeho následovník král Jindřich II. Francouzský. Za vlády jeho manželky Kateřiny Medicejské byla zahájena výstavba takzvaného Denonova křídla. Na konci 16. století, za vlády krále Jindřicha IV., byla postavena takzvaná Velká galerie, která udělala z Louvre nejdelší budovu světa, a začala vznikat první výzdoba. Jindřich IV. do stavby investoval nemalé prostředky a najímal i významné architekty, mezi nimiž byl Thibauld, Louis Métézeau, Baptiste nebo Jacques Androuet DuCerceau.
Jindřichův následovník král Ludvík XIII. nechal dokončit palácové křídlo, které podle barona z Denonu nese jméno Denonovo křídlo a nechal postavit také Richelieuovo křídlo. Za vlády krále Ludvíka XIV. byl Louvre sídlem moci a od roku 1660 pokračovaly přestavby, došlo například k výstavbě východní fasády. Nicméně roku 1682 král svůj dvůr přemístil na zámek Versailles a Louvre zůstal sídlem vlády.
V 18. století probíhaly přestavby a rekonstrukce pouze sporadicky a stavba byla často přerušena. Za Velké francouzské revoluce koupil král Ludvík XIV. sbírky od bankéře Jabacha a z prostředků sbírky založené Františkem I. bylo 8. listopadu 1793 Richelieuovo křídlo zpřístupněno jako veřejné muzeum. Do muzea byla postupně umisťována díly z různých kostelů a zámků, ale také válečná kořist přinášená do Francie vítěznými francouzskými vojsky.
Za Napoleona I. Bonaparte byla postavena nová galerie rovnoběžná s tou z konce 16. století a vítězný oblouk zdobený sousoším čtyřspřeží. V Louvru se také konal církevní svatební obřad s Napoleonovou druhou manželkou Marií Luisou. Další panovníci v přetavbách Louvre nepokračovali, ale ve 2. polovině 19. století nechal Napoleon III. postavit nové křídlo. Stavba proběhla v letech 1852 – 1857 pod vedením architekta Viscontiho a Hectora Lefuela v novobarokním stylu s mnoha zdobeními. V roce 1871 postihl Louvre požár a shořela celá jeho západní část nazývaná Tuilerijský palác, který nikdy nebyl obnoven. Zcela dokončena byla výstavba nového paláce až roku 1876, tedy až po smrti Napoleona III.
Z důvodu nedostačující kapacity již existujících vchodů do muzea byla roku 1989 pod vedením architekta Iwona Minga Peie dokončena výstavba prosklené pyramidy na hlavním nádvoří paláce. Slavnostní otevření pyramidy proběhlo u příležitosti 200. výročí Velké francouzské revoluce.
Palais du Louvre leží mezi ulicemi Place du Carousel, Rue de Rivoli a Rue de l’Amiral de Coligny. V současné době sestává ze tří hlavních palácových budov – na severu se nachází Richelieuovo křídlo a na jihu Denonovo křídlo, které na východě spojuje třetí křídlo Sullyho paláce a kostel Saint Germain l’Auxerrois. Na západní straně se nachází rozlehlé náměstí Place du Carousel, za kterým stojí Arc de Tiomphe Carrousel, tedy vítězný oblouk, který byl postaven za vlády Napoleona I. Bonaparte, a Tuilerijské zahrady.
V interiéru paláce sedlí muzeum. Hlavním vstupem do muzea je prosklená pyramida stojící na hlavním nádvoří. Pyramida je vysoká 20,6 metru, má základnu dlouhou 35 metrů a je složena ze 673 dílů. Zastřešuje podzemní prostor s pokladnami, vstupy do jednotlivých křídel paláce a průchody k metru a parkovišti. V muzeu jsou k vidění i zbytky středověké hradební věže.
Muzeum samotné má 7 částí – egyptskou, antickou a orientální, řeckou a římskou, umění 13. – 19. století, skulptury, malé umělecké předměty a námořnictví. Pravděpodobně nejvyhledávanějším exponátem muzea je slavný portrét Mony Lisy od Leonarda da Vinciho.
