Milotice
Zámek Milotice leží v Jihomoravském kraji, v okrese Hodonín.
Již v 11. století byla ve zdejší osadě postavena tvrz.
Roku 1341 se zdejší tvrz poprvé uvádí v písemnostech. Od roku 1360 tvrz vlastnili páni z Ronova
Roku 1400 se tvrze zmocnil král Zikmund. V roce 1412 přenechali páni z Ronova majetek pánům z Moravan, čímž se tvrz stala střediskem husitů, a proto byla opevněna. Roku 1449 Milotice obléhala stavovská vojska. Ve 2. polovině 15. století tvrz vlastnili páni z Kravař a po nich páni Ojničtí.
V první polovině 16. století byli majiteli Zástřizlové, kteří tvrz drželi až do roku 1552. Ve druhé polovině 16. století tvrz získali Žerotínové, kteří v letech 1553 – 1569 provedli přestavbu části tvrze na renesanční jednopatrový zámek. Po nich se majitelé rychle střídali. Tvrz vlastnil Václav Haugvic z Biskupic a po něm Bernard Ludvík Tovar z Enczesfeldu. Zřejmě za něj získal v letech 1586 – 1596 zámek arkády v přízemí i prvním patře. Další majitelkou zámku byla Kristina z Roggendorfu.
Na počátku 17. století byl zámek poškozen povstalci a musel být opraven. V 1. polovině století sedmnáctého byli majiteli Zástřizlové, poté Valdštejnové a po nich Scherfenberkové. Roku 1648 koupil Milotice Gabriel Serényi. Jeho nástupcem byl jeho syn Jan Karel. Roku 1663 byl zámek vypálen Tatary. V 70. letech 17. století proběhla jeho rekonstrukce. Serényiové také nechali zámku přistavět druhé patro a dali zbudovat nárožní věže.
Roku 1702 pak připadl majetek Gabrielovu vnukovi Karlu Antonínu Serényiovi. V roce 1705 byl zámek poškozen a vypálen kuruckým vojskem vedeným Františkem II. Rákoczyem. Následovala barokní přestavba, při které zámek přišel o svůj obranný systém. V letech 1719 – 1725 proběhla rozsáhlá přestavba zámku, při které bylo postaveno východní křídlo, jízdárna, kaple, konírna, most, oranžérie a zámecký skleník. V letech 1738 – 1743 proběhla další přestavba zámku, při které stavba získala současný vzhled. Roku 1750 připadly Milotice jiné větvi rodu Serényiů – Antonínovi a Ludvíkovi. Ti nechali roku 1766 upravit park. Ve 2. polovině 18. století byla zbourána oranžérie a skleník. Roku 1796 jsou uváděny dochované gotické zdi a na jižní straně zámku dokonce gotická věž. Ta však byla na konci 18. století zbořena.
Do roku 1811 vlastnil Milotice poslední mužský potomek Serényiů, Karel Bernard. Zřejmě za něj byla zahájena úprava pardu, který získal fontány, letohrádky a dokonce umělou zříceninu. Po Karlovi panství vlastnila jeho dcera Kristina d’Aillecourt a po její smrti roku 1819 její dcera Františka Pavlína Hardeggová. Ta vlastnila Milotice až do roku 1885. Od roku 1888 vlastnil panství její vnuk František Karel Sailern.
Roku 1916 připadl majetek Františkovu synovci Ladislavu Sailernovi. Ten roku 1941 přijal německé občanství, takže jeho rodina byla po skončení druhé světové války odsunuta a majetek byl zkonfiskován. Již v roce 1948 byl zámek zpřístupněn veřejnosti.
Kolem zámku je dochovaný vodní příkop, který je pozůstatkem původní tvrze z 11. století. Samotná budova zámku je čtyřkřídlá, dvoupatrová s nárožními věžemi a čestným nádvořím.
V interiérech se nachází vestibul s hlavním schodištěm z roku 1725, jehož dolní část je kamenná a horní část dřevěná. Druhé schodiště je točité a bylo používáno častěji, než schodiště hlavní.
Ze zajímavých místností jmenujme Kabinet hraběte, jinak také koňský či kouřový, který má podlahu z kořenů kavkazského ořechu a štukou zdobený strop, nebo Kabinet hraběnky, jinak nazývaný také čínský, s původními plátěnými tapetami z první třetiny 18. století. Dalšími zajímavou místností je Freskový sál, který byl používán jako letní jídelna a plesový sál. Roku 1725 v něm byla vytvořena freska, která dala sálu jméno. Zajímavá je také Pracovna JUDr. Ladislava Sailerna s knihovnou čítající asi 5.000 svazků, Pracovna Antoinetty Sailern-Laudonové, Společenský salon s kamny z fajánsových kachlů, jídelna nebo dětský pokoj. V zámku se nachází také kaple z roku 1725 zasvěcená Panně Marii a sv. Janu Nepomuckému, se kterou sousedí oratoř.
