Sychrov

Původně to bylo raně barokní, prosté jednopatrové zámecké stavení postavené v letech 1690 - 1693 rytířem Lamottem z Frintroppu. Od roku 1740 byl Sychrov ve vlastnictví Valdštejnů.
Ferdinand Valdštejn zámek roku 1820 prodal Karlu Aloisu Rohanovi. Jeho syn kníže Camille Rohan zděděné sídlo postupně od roku 1822 do roku 1862 rozšířil a přestavěl, z části za účasti architekta Bavera (od roku 1847), Gruebera a Josefa Pruvota, který tu působil od roku 1851 do konce. Roku 1822 byl zámek zvýšen o druhé patro a prodloužen po obou stranách, současně, od roku 1820, byl zřizován park. Roku 1834 byla zvýšena volná budova koníren na západní straně na patrové křídlo s hlavní branou do nově vytvořeného nádvoří, obklopeného zámkem, konírnami a novými dlouhými bočními patrovými křídly. V letech 1847 - 1849 bylo novogoticky upraveno severní křídlo. V letech 1852 - 1862 vybudoval Pruvot nové kamenné průčelí východního zahradního křídla v romantické gotice, s volným schodištěm do parku, a na jeho bocích postavil věže - po severní straně "Bretaňskou", válcovou s ochozem, po jižní straně "Rohanskou" - hranolovou s atikou. Další menší válcové věže byla postaveny na dalších dvou západních nárožích zámku. Areál zámku, ohraničený novou zdí, byl přístupný vnější branou s nízkými hranolovými vížkami s cimbuřím. V letech 1856 - 1862 byla v romantické gotice postavena nová zámecká kaple, schodiště, byly upraveny komnaty, vybudovány hospodářské budovy. Zároveň byl upraven zámecký park, do něhož byla už roku 1833 zavedena voda z Mohelky.
Roku 1945 se zámek stal státním kulturním majetkem. Část Sychrova je od roku 1952 přístupná veřejnosti.