Libá

Ve 13. století byl v Libé na okraji srázu nad Libským potokem postaven hrad. Ovál hradu odděloval na jihu a východě od okolí hluboký příkop. V severovýchodním čele byla k hradbě přistavěna věž a v jižním nároží byl postaven palác. První písemná zpráva o něm pochází z roku 1264, kdy je uváděn chebský rychtář Ruprecht z Nového Liebsteina. K hradu tehdy patřilo také několik vsí. Roku 1292 Libensteinové vymřeli a jejich majetek připadl jako odúmrť říši. Dalšími majiteli byli Presberkové. Dětřich roku 1298 prodal majetek Valdsaskému klášteru. Valdsaský opat Giebl dal kolem hradu postavit mohutné hradby.
Později však prodal hrad neznámému kupci. Pro zrušení zemského míru byl dán do říšské klatby a jeho hrad byl na pokyn bavorského vévody Rudolfa rozbořen. Zbyla z něj jen okrouhlá románská věž – hláska. Roku 1346 Jan Lucemburský dal hrad jako léno Františku Gossweinovi. Karel IV. mu povolil roku 1355 hrad obnovit. Palác byl prodloužen k severu a v těsné blízkosti věže byla postavena další obytná budova. Jeho synové však loupežili a král Václav IV. jim hrad odebral a propůjčil ho roku 1381 Janu z Leuchtenberka.
Leuchtenberkové prodali roku 1400 hrad chebskému měšťanu Erhardu Rudischovi. Po jeho smrti roku 1406 zdědili hrad rytíři ze Sparnecku. Od ho roku 1426 koupili jako chebské léno Koruny české Zedwitzové z Neubergu. Ti se brzy oddělili a vytvořili samostatný rod Zedwitzů Libštejnských. Ze stavebního rozboru lze usuzovat, že v pozdní gotice byl hrad opraven. U východní hradby přibylo nové obytné křídlo, jehož průjezdem se vstupovalo do nového předhradí.
Jiří Zedwitz z Libštejna se dopouštěl za vlády Vladislava II. Jagellonského loupeží. Chebští mu proto roku 1509 hrad oblehli a dobyli. Zedwitz utekl do Bavorska a obránci hradu byli odvezeni do vězení. Později všichni přislíbili Chebu věrné služby, byli propuštěni a Zedwitzové dostali panství zpět. V dalších letech bylo panství rozděleno mezi jednotlivé příslušníky rodu. Ve 2. polovině 16. století byly oba stojící paláce propojeny novým křídlem.
Jan Vilém Zedwitz po porážce stavovského povstání odešel do zahraničí. Roku 1629 však obdržel list potvrzující další držbu hradu. Za třicetileté války, roku 1647, byl hrad Švédskými vojsky obléhajícími Cheb úplně zpustošen.
Postupně probíhaly různé stavební úpravy a v roce 1719 byl hrad opraven. V letech 1753 – 1763 byl pod zámkem postaven kostel sv. Kateřiny. K obývání však byl již hrad nevhodný a tak kolem roku 1770 došlo k přestavbě Libštejna na rokokový zámek. Hradní příkopy byly zasypány a před východním průčelím vznikla velká terasa. Ostatní úpravy se týkaly zejména interiérů.
Kolem roku 1800 proběhly další stavební úpravy a v průběhu 19. století byly provedeny obnovy interiérů.
Roku 1912 prodali Zedwitzové zámek továrníkovi Leopoldu Hauserovi. Roku 1945 sloužil zámek jako odsunové středisko Němců. Později místo stavebních úprav nastoupil státní statek a armáda. Orgány se nemohly dohodnout o dalším využití památky a budovy začaly nezadržitelně chátrat. V 50. letech 20. století byl Libštejn přejmenován na Libá. Zkázu zámku dokonal požár na konci 80. let 20. století. Počátkem 90. let byl zámek odkoupen kutnohorskou podnikatelkou, která začala s přestavbou hradu na hotelové zařízení. V posledních letech však zámek opět chátrá.
Dominantou zámku je původní okrouhlá románská věž s úzkými vysokými střílnovými okny. Věž hláska je nahoře zakončená bání.
Kolem hlásky byla postavena hlavní zámecká budova. Ta je dvoupatrová a má půdorys nepravidelného čtyřúhelníku. Budovu pokrývá většinou sedlová střecha, pouze na severní straně je střecha zčásti mansardová. Na západní a východní straně střechy vystupují z arkýřů dva velké rizality a každý z nich podepírají dva krakorce. Z fasády zámecké budovy vystupuje kamenný zedwitzovský erb. Do východní části nesené velkými oblouky, byl ve 2. polovině 19. století vestavěn nový trakt se zasklenou verandou ve druhém poschodí. Uvnitř zámku je velké množství místností. Nachází se zde zbytky kachlových kamen a pozůstatky rokokových i novějších štukatur na stěnách.
Zámek je z velké části obklopen balustrádou na kamenné ohradě, ke které vede barokní schodiště. Na hlavním nádvoří přiléhá k zámku patrový dům s velkou mansardou a slunečními hodinami z roku 1848. budova sloužila hospodářským účelům. Na západním okraji zámku bylo v minulosti menší nádvoří s konírnou a kaplí. Na druhé straně stála mezi velkým a malým nádvořím dvoupatrová brána. Pod ní se nacházely dva sklepy se střílnovými okénky, které zřejmě sloužily jako vězení. Hlavní přístup sem vedl od západu kolem kostela, kde byla hlavní brána. Dnes jsou zde zbytky schodiště a pěšina vedoucí do údolí.
Původně byly kolem hradby, valy a příkopy, které však už dávno zanikly. Stejně dopadly i zahrady se vzácnými rostlinami na severní straně, o nichž se zmiňují zprávy z první poloviny 19. století. Na jižní straně nádvoří se dochovala zeď, která sahá až ke kostelu.
Na západ od zámku v údolí Trianglbachu (západní přítok Libského potoka) je roku 1845 Huberem uváděn ještě druhý zámek. Nikdy více však již není v literatuře uváděn a dnes tu po něm není žádná stopa.